Články

přeposlat článek tisknout

ALLMETAL FEST – Closed Air > Hypnos, Locomotive, Sanatorium, Ebola Joy, Deflorace, Desperate Desire, Grace, Eledhel, Good Act

  • kdy: 22.6.2002
  • kde: Olomouc, S-klub

Úvodem bych chtěl upozornit, že:
1. nemíním nějak extra škatulkovat kapely, protože kupu z nich tu slyším poprvé, ale jen pro představu
2. když je tu slyším poprvé, mohou být informace nepřesné
3. v průběhu odpoledne mě nějaký dobrý človíček zhulil jako papriku, tak to podle toho bude vypadat (přepisuju to z diktafonu)
4. jestli se něco z toho, co napíšu, nebude někomu líbit, ať si políbí musculus gluteus maximus [čti: prdel], ale inteligentní poznámky a připomínky beru

Na programu bylo napsáno, že start je ve 14.00 a skoro to i stihli. Zatím je lidí ne moc, dokonce i polské fanynky jsem potkal. Původně se to mělo konat v letním kině, ale v takovém hicu bychom tam asi zdechli.
Jestli jde všechno podle plánu, tak teď hráli GOOD ACT. No, kdo ví? Na CDčku to bude nějaký hardcore. Na živo to bylo veselé a hravé. Hráli tak 5 až 6 písniček. Minus je, že neměli žádný kontakt s publikem – jen mlčeli a hráli. Kdyby řekli kdo a odkud jsou a co budou hrát, bylo by to mnohem lepší. A ani moc nepařili. (Nakonec se ukázalo, že stejný problém mělo víc kapel.)
ELEDHEL – zpěvák ani neječel, ani nechroptěl, prostě jen deklamoval. Bylo to trošku monotónní, ale člověk si po čase zvyknul a trochu jsme i zapařili. Zahlédl jsem tam u baru letáček, že prodávají demo MC.
Další smečku – GRACE – jsem vůbec neslyšel, protože jsme po okolních hospodách sháněli cigára. Ale když dělali předkapelu ROOTům, hráli detík ostrých kytar.
DESPERATE DESIRE. No, nebylo to špatný. Doom / black s klávesami, trochu sladké, pomalé. Jo, v pohodě to bylo, jen ne na pařbu. Spíš tak s ženskou do postele a takovouhle hudbu k tomu, to by bylo něco.
To byla DEFLORACE. A od teďka bude to nahrávání (opakuji – přepisuji to z diktafonu skoro slovo od slova) úplně jiné, protože jsem zhulený jako to prasátko. Chtěl bych to slyšet za střízliva, ale v tomhle stavu to bylo dokonalé, dokonalé, dokonalé, nic víc. Je to …. hodně …. nářez.

Sehnal jsem na pokec človíčka z DESP. DESIRE, který nám o sobě a o kapele něco řekne:
- Takže tady ta kapela vznikla v r. 95 a v současné sestavě hraje od r. 96 – tzn. kytara, klávesy, basa, bubny, zpěv. Považujeme se za doom, ale není to úplně ortodoxní.
Jak se ti tu líbí?
- Není to špatný. Ti, co hráli předtím (DEFLORACE – pozn. red.), byl brutální grind, to neposlouchám.
Kde budete příště hrát?
- Příště asi v Náměšti na Hané 28.7. 02.
Jak to máte s CDčkama?
- Jedno jsme nahráli v r. 98 a další plánujeme v letošním roce.
Nový materiál jste tu předvedli, nebo to ještě tajíte?
- Hráli jsme tu 3 nové věci. Ale byla časová tíseň, a museli jsme vyklidit pole.
A tvůj favorit dnešního večera, teda kromě vaší kapely?
- Další kapely většinou neznám. Znám jen BARRACUDu, a že by to byl zrovna můj nejoblíbenější styl se říct nedá.

INFLAMMATORY jsem neviděl, ale podle názvu to museli pěkně rozpálit.
Tak to můžu. EBOLA JOY patřila, alespoň pro mne, k vrcholům večera. Jejich (podle vizitky) dark electronic metal mi šel přímo z duše. Překvapila mě sestava – 2x klávesy + kytara, ale atmosféru vytvořili úchvatnou. Na rozhovor a recenzi CD se můžete těšit v příštím čísle (??? – pozn. roura} našeho časopisu.
Protože mě přepadl hlad a na koleje to mám „co by kamenem dohodil a zbytek došel“, utíkal jsem si něco uklohnit k večeři. Prošvihl jsem DISFIGURED CORPSE, BELTAINE a BARRACUDU. Beltaine prý bylo folklórní, čistý vokál, místy chropot. Barracudu jsem viděl před Rootama a pamatuju si to jako rychlý svižný hutný trash / death.
SANATORIUM hráli moc dobře. Detík řízný, veselý. Už dochází slovní zásoba s přibývající hodinou a množstvím alkoholu v krvi.
LOCOMOTIVE – to musel byt 120ti tunový vlak, co nás teď převálcoval. Kdo ví, jaké to bude na CD. Na živo mi to přišlo jako trash / death / HC, nápadité, žádná bezhlavá záležitost, moc dobré. Když jsme viděli ty tři krotitele divokých strun skákat a pařit o 106, dodalo nám to hned spoustu chuti skákat a pařit taky.
Všichni pozůstalí lidé se sešli na HYPNOS, takže bylo dost nedýchatelně, ale na pařbu moc dobrý. Brunovi sice na začátku nefungoval mikrofon, zvukař přišel, přepnul z OFF na ON a bylo to. Po chvíli pro změnu nehrála levá část beden, pak na chvíli jo, pak zas ne, pak jo, byla to sranda. Přes všechny problémy se kluci snažili a hráli moc kvalitně. Však, co bych vám povídal.
Na závěr si zas musím postěžovat na málo lidí. Zaslechl jsem, že jen 130 ks. Na Rootech bylo víc než 300, tak kde jste se všichni flákali? Co se však skutečně vydařilo, byl zvuk. Všechny kapely, myslím, mohli být spokojené. Opravdu hutný noise. Bylo to krásné a bylo toho dost. The End.

Jiné názory


Přispěj do diskuze

Díky našemu společnému klubovému turné na podzim minulého roku s holanďany DIMENSION SEVEN jsme se nyní mi vypravili získat nové fanoušky do Holandska.
Všemu předcházelo schánění dopravy a sponzora a naštěstí vše dopadlo jak mělo.
22.5.2002 – ráno v 9:00 se scházíme v “ Loco “ studiu ve Větřní, kde nakládáme veškeré naše vybavení do dodávky. Cestou se zastavujeme u našeho sponzora, v českokrumlovském pivovaru Eggenberg, odkud si na cestu odvazime 50 plechovkových piv. Dalších 50 piv a nejaky ty kořalky dokupujeme při další zastávce v Č. Budějovicích, kde ještě narychlo dokupujeme nějaký blány, činely a zařizujeme si pojištění do zahraničí. V 11:00 je vše vybaveno a mi ( LOCOMOTIVE – Rene – zpěv, Willy – kytara, Rob – kytara, Jouza – bicí, Martin „ Mamrouz „ Marek – technik , jinak manager SATISFUCTION , Ivan – řidič a má maličkost ) vyrážíme směr Rozvadov. Jelikož se nám podařilo na přepravu sehnat kvalitní dopravu, devítimístné Ducato s dostatečně velkým úložným prostorem a s klimatizací, kterou využíváme na chlazení piv, cesta probíhá v pohodě, panuje dobrá nálada a tak jsme za 12 hodin na místě . V Arnhemu odkud jsou DIMENSION SEVEN si zřizujeme základnu, kdy Ivan , Jouza , René a moje maličkost zústáváme u Jeroena ( zpěvák DIMENSION SEVEN ) a ostatní jsou přesunuti do domu kytaristy Harryho, který se pro příští čtyři dny stává i jejich domovem. Jelikož jsou všichni již pomérně unaveni z cesty , žádné rozsáhlejší akce nepodnikáme a kolem třetí ráno se ukládáme k spánku.
23,5,2002 – vstáváme kolem 9:00 . Po absolvování ranní hygieny, snídaně a dalších nezbytností vyrážíme kolem poledne pro zbytek a vyrážíme do Nijmegenu, kde nás čeká první koncert. Do klubu „Doornroosje“ dorážíme kolem čtvrté odpoledne a nestačíme se divit. Klub svou velikostí připomíná kulturní dúm, jsou zde kanceláře, jídelna s kuchyní, sál pro tak 400 lidí a velká šatna narvaná občertvením pro kapely. Na podiu už je připravena nazvučená aparatura hlavnich hvězd DREADLOCK PUSSY . Rychle vykladáme své vybavení a chastáme se k zvukové zkoušce. Zvuk je diky kvalitnímu výkonemu PA opravdu vynikající. Ve 21:00 LOCOMOTIVE zahajují svúj púl hodinový set, který se setkává s kladnými ohlasy asi tak stodvaceti hlavého publika. Fanoušci však narozdíl od našeho publika nejsou tak zběsilí, spíše jen přihížejí a pohupují se do rytmu. Skupinu potom odměňují pouze potleskem a řevem. Druzí na holení přicházejí na řadu belgičané GASOLINE se svým nu- metalem. Jejich hudba se jim prostě nedá věřit. Zato DREADLOCK PUSSY to je jiné kafe. Kapela hraje s takovým nasazením a přesvědčivostí, až nám všem padají brady. Jejich mix vzletných melodií a brutálních riffú brzy dostává lidi do varu. Fakt dobrá kapela . LOCOMOTIVE se v mezičase oddávají konzumaci cateringu a pomalu se rozpařují se členy DIMENSION SEVEN. To nevydýchává Mamrouz, který umořen kolujícím kuřivem odchází ulehnout do dodávky. Kolem třetí ráno jsme již zpět v Arnhemu a uleháme k spánku.
24,5,2002 – jelikož dnes hrajeme v Haagu což je asi 120 km daleko vyrážíme brzy ráno, kolem 10:00, jelikož chceme ještě navštívit atlantické pobřeží . Pro polovinu z nás je to poprvé co vydíme tolik vody, bohužel je špatné počasí a tak naše návštěva pláží končí velice záhy. Do 16:00 se flákáme po městě a poté se přesouváme do klubu „Bazart“. Klub zde je trošku menší než předcházející den , ale i tak se jedná o parádní prostor s kvalitním PA a zázemím. Dnes hrajeme sami což se odráží na nízké návštěvě , asi 20 hlav. I tato malá návštěva ovšem dokázala navodit tu správnou metalovou atmosféru a tak LOCOMOTIVE zahráli a byli spokojeni. To co nás ovšem naprosto vykolejilo byl servis s jakým o nás bylo postaráno. Večeři jsme si mohli vybrat s jídelního lístku místní restaurace, na šatně dvě lednice , jedna s 50 pivy , druhá z Juice a nealko. Když jsou piva vypita , pomáhali nám 4 členové holandského doprovodu, dostáváme žetony na další piva, s kterými potom hrajeme až do začátku koncertu v 21:00 čáru. Po hodinovém setu pokračujeme v bujaré zábavě až do tří ráno, což odnáší opět Mamrouz a sekunduje mu i Rob. Kolem 5:00 jsme zpět v Arnhemu a jdeme na kutě.
25,5,2002 – kolem 10:00 se probouzíme a okamžitě vyrážíme do města, vědomi si toho, že se jedná o poslední den kdy máme možnost koupit nějaké presenty pro naše blízké. Zároveň nakupujeme i ingredience na jídlo, jímž nám Ivan den předtím dělal chutě. Když jej posléze navařil, všichni včetně našich holandských hostitelú se oblizovali až za ušima. Po obědě nastal čas na siestu a takl se oddáváme sladkému leč krátkému lenošení. Já tento čas využívám k vybavení e-mailú a dohadováním naší další spolupráce s DIMENSION SEVEN , čehož vysledkem bude naše společné evropské turné na podzim letošního roku se SADIST z Itálie. Kolem 16:00 potom vyrážíme do Veenendaalu kde dnes hrajeme s místními CofE a DIMENSION SEVEN. Klub „Escape“ je opět skvělým klubem se špičkovým vybavením a profesionálním personálem, ostatně jako všude jinde. Na šatně je opět hromada cateringu pro skupiny . LOCOMOTIVE ovšem okamžitě obsazují stolní fotbal , kerý je součástí vybavení šatny a až do zvukové zkoušky k němu nikoho nepouštějí. Ve 21:00 zahajuje parta čtyř nabouchaných maníkú CofE. Jejich zmetalizovaný hardcore dostává velice brzy do varu celý sál ( cca 150 návštěvníkú )a tak púl hodinka strávená v jejich společnosti ubíhá jako voda. Jako druzí na scénu nastupují DIMENSION SEVEN , kteří do publika nahrnuli svúj divoký mix hc a metalu. Skupina představila i svých nových 5 skladeb a nutno podotknout, že na své cestě udělala pořádný krok vpřed. Skladby se již oprostili od zbytečných kliše a nabrali spíše na intenzitě a tvrdosti, což nám udělalo radost. LOCOMOTIVE nastoupili na podium těsně před púlnocí a jejich hodinový set konečně pořádně rozhýbal publikum, které konečně pařilo tak jak se na skutečný metalový koncert sluší a patří. Po koncertě se strhla nekontrolovatelná pitka, která se přesunula do Harryho domu a pokračovala až do svítání.
26,5,2002 – dnes hrajeme už ve 14:00 což nám s ohledem na to že ihned po koncertě vyrážíme domú vyhovuje. Do Tilburgu dorážíme kolem 11:00. Klub „013“ je asi to nejlepší co jsme z klubú v Holandsku měli možnost poznat. Samotná budova se skládá ze tří sálú ( 3000, 1500, 250 osob ) , šaten, jídelen a kuchyně. Hráli zde spolky jako PANTERA, MACHINE HEAD nebo SLIPKNOT. Hrajeme pochopitelně v nejmenším sále a společnost nám dělají místní hrdinové ANTRO. Jelikož je malé pódium a nevejdou se na něj obě nástrojové aparatury přistupujeme na kompromis a používáme bicí a bedny od ANTRO. Ve 14:30 tedy LOCOMOTIVE vylézají na pódium a odehrávají poslední koncert tohoto mínitour. Více jak sto návštěvníkú dělá skupině dústojnou kulisu a ohlasy jsou více jak kladné. LOCOMOTIVE dokonce musejí přidávat a tak se dostává i na cover NAILBOMB „Wasting Away“ v němž si jako třetí kytarista pohostinsky zahrál Harry z DIMENSION SEVEN a Jeroen vypomáhal Renovi se zpěvem. Nadšení už nezdílí bubeník ANTRO, který si ztěžuje na to že mu Jouza zničil blány. Velice záhy však chápe Jouzuv výklad o tom jaké blány patří na bubny a s nepořízenou odchází. V 15:30 zahajují ANTRO svúj set a mi tak máme poslední možnost konfrontace s holandským undergroundem. Jejich směs hc, hip-hopu a metalu je kvalitně zahraná, bohatá na kvalitní riffy a melodie. ANTRO tak pouze ještě více roztáčí kolotoč pod pódiem. My se společně s naším holandským doprovodem přesouváme do šatny, kterou jsme mimo jiné zdědili po ILL NINO , kteří zde hráli před týdnem, a rozjíždíme svou poslední kalbu, kde se loučíme s našimi skvělými hostiteli. Kolem 20:00 potom nasedáme do dodávky a vyrážíme zpět k domovu. Cestou vyhodnocujeme naše zážitky a dopíjíme piva, která jsme si nakoupili na cesty.
27,5,2002 – kolem 6:00 překračujeme Německo – Českou hranici a míříme přímo do Č.Krumlova respektive do Větřní, kde v 8:00 vykládáme naší výbavu a ukončujeme tak naši pouť.
Celý tento holandský výlet pro nás byl velkou novou zkušeností. Setkali jsme se zde s profesionálním přístupem organizátorú, kteří si dokáží vážit skupin, které k nim přijíždějí a dokáží jim vytvořit co nejoptimálnější podmínky k hraní. Setkali jsme se se spoustou nových zajímavých lidí a skupin. Dostalo se nám skvělého zacházení a servisu ze strany našich hostitelú a proto bychom jim na tomto místě chtěli jmenovitě podědovat. Díky za vše : Jeroen a Hilde, Noor a Harry , P. , Roy , Jelle . Díky ANTRO, DREADLOCK PUSSY, CHEESY VICTIMS , CofE - rádi jsme vás poznali. Zároveň děkujeme i Žeňovi Oniščenkovi za sprostředkování dopravy a hlavně Ivanu Jorikovi za to že to s námi vydržel na cestách a že nás spolehlivě dovezl vždy tam kam jsme potřebovali. Ještě jednou „ Díky vám všem !!!! „

Petr „Loco“ Závodský
Dead Fish Production / management LOCOMOTIVE
www.locomotive.szm.com

dyt to taky nepopiram! je to pravda - pure way of...;)

pure way? za prvý nevím co to znamená a za druhý mě to uráží :-). Dyť jsi to, bizzy, řikal taky, ne?

vse, co je zde uvedeno, je pure way!

jak jinak, když před 88 lety zpíval nebo hrál s bubátorkem...

ty blbej patnactiletej spratku aladare, PAN Bruno si to muze dovolit!!!!!!!!!!!!!!!!

nIC SI NEPAMATUJU. VSECHNO JE PRAVDA. KDO VÍ. 1)BYL TO TEN FEST. 2) ... NO COMMENT... 3) NO A?

to bylten fest, kde měli být Wayd a Dream Theatre revival???
vážně se divíš, že na tyto kapely přišlo "jen" 130 lidí???
Bruno fakt zpíval do vypnutého mikrofonu???

aktuálně

diskuze