Login Search
Album března 2019

Album března 2019

Ani výrazná změna stylu nezměnila nic na prvním místě, i když death metal mohutně dotahoval.

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
 
(5) FALLUJAH – Undying Light (03/2019)

- logicky, když už vyšla i recenze, jsem dost poslouchal a snažil se ponořit do nových Fallujah. A nakonec jsem se vnořil docela úspěšně. (bizzaro)

- záhy vydaná recenze avizovala velkou stylovou změnu. Ačkoliv jsem k poslechu přistupoval s lehkými obavami, nakonec nemám s novinkou problémy a docela rychle jsem si zvykl, že tady se nikam nespěchá a náladu je třeba si k tomu udělat. Když si vše sedne a uklidní se, zjistíte, že starý duch kapely tam stále někde pod povrchem je. V diskografii Kaliforňanů tohle ale rozhodně nebude moje nejoblíbenější deska. Minimálně za barevnější vokály bych se nezlobil (taky se odvolám zpátky na Whitechapel, kde to zpěvově je krásně rozmanité). (LooMis)

- z technického deathu rázem do post metalu. Fallujah se s tím nemazali a nepřeskočili jednu výhybku, ale vyměnili celý vlak. Jen škoda toho, že se deska prakticky od začátku do konce nese ve stejném duchu. Chtělo by to nějaké zpestření... (onDRajs)

- vše podstatné vystihl v recenzi Šéf. Je jasné, že nové The Flesh Prevails nevznikne, ale i když někdo nad novou tvorbou krčí rameny, já hlásím spokojenost. Druzí Faceless se zatím nekonají. (brutusáček)

- a hlas přidal i Kezir.
 
(4) VLTIMAS - Something Wicked Marches In (03/2019)

- tak takhle vypadá DM deska, kterou si v roce 2019 chci pustit ještě jednou, dvakrát, třikrát... a ona poroste. Přičemž (když už tedy srovnávat někdejší kumpány) z posledních Morbid Angel už teď činí epizodní vystřihovánku. V táhlejších pasážích vystopovatelný mindráček z Nergalova huhubandu je zbytečný, ale ještě se přes něj lze přenést. (piTRs)

- all-star band, kde hraje Blasphemer, Flo Mounier a David Vincent. Jako nejslabší článek kapely vidím jednoznačně Vincentův vokál, byť musím uznat, že mě zde nesere jako například na jeho poslední desce Morbid Angel. Jinak zde Rune poměrně dobře navazuje na své působení v Mayhem. (BandCamp) (miZZY)

- rozpačitost. Hudebně naprosto v pořádku, ale třípolohový Vincentův vokál mi prostě tady nesedí. Flo odvádí skvělou práci, ale poslední dvě EP domovských Cryptopsy tohle hravě strčí do kapsy. (LooMis)

- Blasphemer, David Vincent, Flo Mournier. Tři známá jména ze třech známých kapel. Vltimas zní jako jejich pomyslná srážka (snad až na ty Cryptopsy) - sice to je bez většího překvapení, ale šlape to. (onDRajs)
 

(2) AORATOS – Gods Without Name (03/2019)

- Nightbringer s troškou steroidů. V debatě o tom, jestli živit pět slušných projektů, nebo se soustředit na jednu kapelu (a slovy žijícího klasika "sekat to jak Blut aus Nord") bych určitě byl příznivcem jedné kapely. V USA jednoznačně letos zatím nejvzývanější deska. (sóla: ano). (vaněna)

- nový projekt zpěváka z Nightbringer. Kytarovou práci i vokál poznáte na první poslech a opět se jedná o hodně kvalitní nahrávku, která díky bicím působí agresivněji než další projekty, na kterých se Naas Alcameth podílí. Nemyslím si ale, že by se jednalo o lepší věc než Nightibringer, Akhlys či Bestia Arcana. (BandCamp) (miZZY)
 
 
 

(2) DEVIN TOWNSEND – Empath (03/2019)

- Devin si triumfálně podmanil naší kotlinu a může tu vyprodávat i akustická show, není divu má charisma na rozdávání a jeho hudba je prostě hodně „friendly“. Tak by se dal označit i jeho nový 74 minutový počin Empath. Nepřináší nic nového, neobjevuje, recykluje, ale zase ty melodie příjemně zní a odsýpají, prim hraje kvalitní produkce a máte skoro kavárenskou hudbu. Fanoušek nové tvorby má další kolečko do sbírky, pelichající metly budou nadále vzpomínat na SYL, nicméně Devinovi tohle stárnutí přeji. (brutusáček)

- a hlas přidal i Kezir.
 
 
 
 

(2) DRASTUS - La Croix de Sang (03/2019)

- NoEvDia=extrémně kvalitní black metal. Druhá dlouhá deska, od prvního epka 10 let. Nebudu nic vymýšlet, tohle je nutnost pro milovníky BM, sype se jak na Hellfire, silná melodika, zajímavý momenty a opravdu skvělý zvuk. Nadstavbou jsou motivy, které se proplétají celým albem. (sóla: ano) (vaněna)

- francouzský black od Norma Evangelium Diaboli je vždy zárukou nejvyšší kvality a Drastus bych klidně označil za jednu z nejlepších věcí, co NOEVDIA za poslední dobu vydali. Dobré kytary, atmosféra, ohavný vokál i sypačky, je zde zkrátka vše. Mohlo by se líbit třeba fanouškům Aosoth. (BandCamp) (miZZY)
 
 
 
 

(2) CHILDREN OF BODOM - Hexed (03/2019)

- CoB už dávno nepřekvapí ani neohromí. Rutina je to ale poctivá a s koulema, a kdo bude chtít, svoje si tam asi najde. (piTRs)

- tak jako rozhodně to není “technical masterpiece”, jak se snaží vydavatelství sdělil v reklamě na tuhle desku, ale faktem je, že mě deska hodně překvapila (druhou stranou mince je to, že jsem od toho nečekal vůbec nic). Sice za zbytečné považuji zařazení dvou živáků doprostřed desky, to už je lepší remix Knuckleduster, který je opravdovým zpestřením, ale jinak je to zase dobrá finská jízda s vrcholy ve skladbách Kick In a Spleen a titulní Hexed. (LooMis)
 
 
 
 

(2) IN FLAMES - I, the Mask (03/2019)

- nekorunovaní králové fastfood metalu dobrušují svoji tvář z posledních cca 5 alb do konvenčně nu-rockového, rádiově vlezlého produktu - co naplat, že produkčně oblečeného do stále jakoby heavy kabátu. Asi to má působit barevně, ale útok je fakticky veden skoro výlučně na první signální, byť je směrem ke konci těch předlouhých 50 minut párkrát naznačeno, že by to kapela ještě pořád mohla umět i jinak. Jasně, naživo to asi zas bude nakládat, ale i málo pozorný poslech CD (subjektivně nejprotivnější posluchačský zážitek za hodně dlouhou dobu) až nečekaně úsměvně odhaluje, jak vyprázdnění dnešní IF jsou. (piTRs)

- a hlas přidal i Kezir.
 
 
 

(2) MISERY INDEX – Rituals of Power (03/2019)

- vždycky mi svým tahem na bránu byli docela sympatičtí, ale nikdy mě nebavili. Dle všeho se na tom nic měnit nebude. (piTRs)

- Američani za 18 let své existence toho stihli taky požehnaně. Po nejdelší albové přestávce přicházejí s kolekcí, která definitivně opouští grindcore. Death metal se rochní spíše ve středním tempu, ale pořád to šlape a rukopis je jasný. Ono k čemu to drtit pořád dokola, že? (brutusáček)
 
 
 
 
 
 

(2) SINMARA – Hvísl Stjarnanna (03/2019)

- prototypický islandský black s vlivem deathu. Carpe Noctem smíchaní s Almyrkvi a Slidhr. Nic zvláštního, ale samozřejmě z těchhle přísad ekl nevznikne. Spíš asi pro žánrové nadšence a ty, které trend a s ním spojený zvuk a image ještě neomrzel. Nebýt hrozně plochých bicích, mohlo mít tohle album daleko větší ambice. (sóla: ano) (vaněna)

- prvních pár poslechů pro mě bylo zklamáním, ale když jsem začal k desce přistupovat trochu jiným pohledem než k debutu, začala mě dost bavit. Než o výrazných riffech (které se zde sice taky najdou) je novinka, i kvůli zvuku, hlavně o atmosféře. První deska Aphotic Womb sice zůstává nepřekonaná, ale Hvísl Stjarnanna se poslouchá taky dobře. Naživo by nový materiál mohl znít dobře. (BandCamp) (miZZY)
 

(2) WHITECHAPEL - The Valley (03/2019)

- dá se říci, že kontroverze, kterou vzbuzuje deska Fallujah by se mohla týkat i této novinky Amíků (třeba klipovka Hickory Creek nebo Third Depth by klidně mohly být i na Undying Light). Ale právě svojí barevností mě deska baví, včetně melodických zpěvů, které třeba u Fallujah absentují. Výborná deska. (LooMis)

- a hlas přidal i Kezir.

 
 
 
 
 

 
 
 

Kotek

BLACK TO COMM - Seven Horses for Seven Kings (01/2019)
- atmosferický, potemnělý ambient, který vymetá až překvapivě neoposlouchaný zvukový kouty. (YouTube)

BRUTALIST - Brutalist (03/2019)
- pohrobci Knut, kteří už to taky zabalili. Ale nechali za sebou pět kompozicí, který rozhodně stojí za to. Neposedně neurotické, nepředvídatelně nebezpečné. (BandCamp)

THE FLYING LUTTENBACHERS - Shattered Dimension (03/2019)
- bordel pouze z jedovatých surovin: no wave, metal, free jazz. Intenzita maximum. (BandCamp)

GUTTERSNIPE - My Mother The Vent (10/2018)
- něco jako Arab on Radar, ale míň divadla, víc noha na plynu, nekonečnej shredding. (BandCamp)

THE PURKINJE SHIFT - Threads (03/2019)
- hlučnej math rock, chytlavý melodie, rozostřený blaho. (YouTube)

SLEAFORD MODS - Eaton Alive (02/2019)
- minimalistickej post punk z Anglie s ‘rapovým’ přednesem. Neuvěřitelně chytlavý, skvělý texty, a evidentně vyšší rozpočet na produkci než naposled. (YouTube)

MAJA S. K. RATKJE - Sult (03/2019)
- divnost na varhany od Rune Grammofon, zatím jen letmý poslech, ale zní to fajn. Původně doprovod k baletnímu představení. (YouTube)

vaněna

MISCARRIAGE - Imminent Horror (01/2019)
- sludge odpověď na Revenge. Unikátní, originální, brutální. Takový, jaký jsem ani nevěřil, že sludge ještě umí být. Bohužel naprosto stupidní gore obal-image-jméno, kvůli kterému si tuhle desku nekoupím (jestli teda někdy fyzicky vyjde), přestože mě hodně baví. To jsem myslel, že jsme trošičku dál, než Julio the Bastard v roce 2000. (sóla: NE)

VEGARD - Call From the Forest (03/2019)
- taková spíš homáž klasickýmu atmosférickýmu blacku. Striktnost, to znamená bez bas, všechno jenom středy a výšky, zahuhlanej zvuk, posmutnělý varhánky a pomalej včelín s plechem. Vše korunuje závěrečná 19 minut dlouhá nahrávka krbu. (sóla: je tam krb)

DEFACEMENT - Deviant (01/2019)
- krásně zahuhlaný death/black z Utrechtu. Nedokážu ani vysvětlit, proč mě zrovna tahle deska zaujala. Snad trošku epičtějším náběhem k zadumaným plochám, aniž by to čpělo intelektuálštinou? (sóla: NE)

MOTH GATHERER - Esoteric Oppression (02/2019)
- propracovaný melancholický post metal/post-hc strašlivě sráží (mužský) vokál. Bez něj jedna z žánrově nejzajímavějších desek, linka je jasná Isis - Cult of Luna - Caspian.(sóla: ano)

ANCIENT FLAME - Tyrant Blood (02/2019)
- konzervativní black ve stylu Mare. Jednočlenný projekt, první deska a hned trefa do černého. Atmosféričtější pojetí a bohužel i dost klišé k němu. (sóla: ano)

mIZZY

PISSGRAVE – Posthumous Humiliation (03/2019)
- druhý zářez od amerických uctívačů bestiálních prasáren á la Revenge či Teitanblood. Novinka se sice honosí nádherně odporným obalem a začíná vyloženě námrdově, ale řekl bych, že debut nepřekovává. Suicide Euphoria je nářez od začátku do konce, na Posthumous Humiliation se párkrát, hlavně v samotném závěru, poleví, a navíc je novinka zbytečně dlouhá. (BandCamp)

GNAW THEIR TONGUES – Kapmeswonden en Haatliederen (01/2019)
- po primárně power elektronickém Genocidal Majesty rozjel Mories opět blackové sypačky s nutnou dávkou šílenosti. A to už má prý hotové další album a EP. Nechápu, kde na ty všechny nápady chodí. (BandCamp)

THE STONE – Kruna Praha (EP) (03/2019)
- po povedeném albu Teatar Apsurda pokračují srbští Stouni v melodickém blacku á la Mgła i na novém EP. A daří se jim to.

MALHKEBRE – Satanic Resistance (02/2019)
- black od lidí ze Sektarism. V nasypanějších pasážích může připomenout třeba Antaeus, v těch klidnějších naopak Peste Noire. (BandCamp)

bizzaro

MASS INFECTION - Shadows Became Flesh (12/2018)
- nátěr z Řecka. Chorobnější technika!

COR SERPENTII - Phenomankind (10/2018)
- progy black/death z Francie, občas z toho leze Císař, občas Anaalové. Není to vyloženě bomba, ale určitě to tu může zaujmout.

AddSatan

DEAF CENTER – Low Distances (03/2019)
- po 8 letech konečně nová deska. Předchozí Owl Splinters je pro mě jednou z nejlepších ambient / modern classical (post-classical?) / drone / experimental desek vůbec. Low Distances je (převážně) klidnější, minimalističtější, abstraktnější, takové 3-4 poslechy mi trvalo se „do toho dostat“. Ale jo, pořád to tam je. Melancholie, mlha, mihotavé, prchavé přeludy. Totlandův skvěle nazvučený klavír a Skodvinova kytara (někdy asi i violoncello), ze které za pomocí nejrůznějších (i custom – prý „Miasmachine“) efektů vyluzuje roztodivné (pa)zvuky, analogové synťáky, elektronika. Owl Splinters ani debutu Pale Ravine se to nejspíš nevyrovná, ale je to fakt pěkné. S každým poslechem se mi to líbí víc a víc. (Bandcamp)

CLERIC / JOHN ZORN – The Book Beri'ah Vol. 2 - Chokhma (02/2019 / 2018)
- vyšlo to vlastně už loni jako součást mamutího (11 CD) celku Masada Book 3 - The Book Beri'ah, letos znovu, samostatně. John Zorn skládal, Cleric hrají a interpretují. Fúze židovských (nebo prostě předovýchodních) melodií a rytmů s jazzem, math metal/corem, sludge/doomem, filmovou hudbou ze 60. – 70. let atd., avantgarda/experimental („“?). Smažba i klidnější, atmosféričtější místa. Zpracovat to ještě nějakou dobu zabere, spíš/převážně se mi to líbí, občas si nejsem jistý. Každopádně škoda, že v červnu se Zornem Cleric nepřijedou, hned bych měl to rozhodování, jestli to za tu pálku bude stát, lehčí.

LooMis

MANOWAR - The Final Battle I – EP (03/2019)
- 4 skladby, z toho jedno intro. Klasicky nabubřelé a do nekonečna natahované chorály. Ale kdyby tohle měly být bojové hymny, tak bych asi po 2 minutách začal rubat kolem sebe. Nebetyčná blbost a nepřátelé heavy metalu nad tím musí zaplesat.

ACID DEATH - Primal Energies (03/2019)
- minulá deska Hall Of Mirrors nepředčila skvělý Random’s Manifest, kde jsem se ke kapele dostal poprvé. Novinka je na tom o trochu lépe, ale pořád tady chybí větší nápad, který by Řeky opět posunul z druholigové prog/death kapely do popředí většího zájmu posluchačů. Pozitivní je, že mají vlastní ksicht a skladatelské postupy, díky kterým jsou odlišitelní od zástupů stylově podobných grup.

QUEENSRYCHE - The Verdict (03/2019)
- další kdysi ceněná a oblíbená progová kapela, která se sice nezaprodala komerci, ale vrchol již má dávno za sebou. Zajímavostí určitě ale je, že tuhle desku nenabubnoval Scott Rockenfield, ale zpěvák Todd La Torre a nutno říct, že jak (stále) nádherně zpívá, tak i perfektně bubnuje. Ale to celkovou plytkost nahrávky nezachrání.

DREAM THEATER - Distance Over Time (02/2019)
- deska vyslechnutá spíše z povinnosti. DT už dávno nejsou kapelou, která by dokázala něčím překvapit – 100x zopakovaná variace již dávno slyšeného, LaBrie s vokálem už dávno dosáhl svých hranic a rovněž se pohybuje pouze v mantinelech, kde si je jistý. Hit žádný, skladba vyčnívající nad ostatní taky ani jedna, prostě hodinová profesorská lekce, která někomu stále může ale imponovat.

INDESTRUCTIBLE NOISE COMMAND - Terrible Things (03/2019)
- poctivá thrashová jízda, nebo si snad myslíte, že tohle budou nějaké ukolébavky?

SOEN – Lotus (02/2019)
- Martin Lopez se svou toolovskou inspirací počtvrté a pravděpodobně to nejlepší, co doposud vydal. Tuhle desku jsem chtěl dát už do lednové desky měsíce, ale nemohl jsem se rozhodnout, jestli ji mám hodnotit kladně nebo průměrně. Ale dozrálo to a lepší se s každým dalším poslechem. Zmiňovaná inspirace Tool je tady už stěží patrná – Soen se konečně odpoutali od svých vzorů a našli si mezírku, kterou vyplňují svým dark prog metalem.

HANNES GROSSMANN - Apophenia (03/2019)
- paráda. Vedle tuzemských Forgotten Silence nejhranější deska měsíce. Je tady samozřejmě cítit Obscura na sto honů, ale jednotlivé skladby mají švih (možná se i některé u domovské kapely nechytly). Především ale Jenda za bicími neskutečně válí a kytarová sóla, která dodali třeba kolegáček Christian Muenzner nebo slovutný Marty Friedman sypanice krásně dozdobují!

Herelson

ENDOLITH - Chicxulub (01/2019)
- norský mix groove stylu, metalcorových melodií a Devina Townsenda. (Web)

EQUIPOISE - Demiurgus (03/2019)
- technický DM ve stylu First Fragment a podobných, navíc s excelentním personálním obsazením. Ale... Předchozímu EP jsem na chuť nepřišel a právě znovunahrané skladby z tohoto EP tvoří víceméně celou první polovinu desky. Tato polovina na mě působí fádně a bez překvapení, druhá polovina má o poznání vyšší potenciál zaujmout. Tudíž album jako celek pro mě zůstává někde na půl cesty. (BandCamp)

TARGET - Deep Water Flames (01/2019)
- chilský technický DM inspirovaný nejen Meshuggah, Gojira a Coprofago a s českou stopou Vultura Studia. (BandCamp)

onDRajs

EMAROSA - Peach Club (02/2019)
- rozum řve "nééé", ale duše si ty vlezlé popové melodie chce zpívat. No tak proč ne.

Mystic

DOWNFALL OF GAIA - Ethic of Radical Finitude (02/2019)
- Downfall of Gaia překonala sebe sama a nahrála překvapivě svěží album, mající potenciál opravdu zaujmout. Pro kapelu známé postupy zůstaly při starém, ovšem Němci přidali i pár nečekaných momentů, jako jsou čisté zpěvy. Jinak jde o depresivně poetický post-black/sludge, v jehož hudebních texturách se linou krom všech těch emocí také zajímavé instrumentální postupy (zvláště bicí).

EYELESSIGHT - Athazagorafobia (11/2018)
- pamatuji poslech starší tvorby, kdy jsem muziku těchto Italů nedokázal doposlouchat do konce. Tomu je konec. Athazagorafobia se obešlo bez dřívějších chyb, a já si tak do sytosti užívám shoegaze snění a ostré hrany black metalové deprese.

SWALLOW THE SUN - When a Shadow Is Forced Into The Light (01/2019)
- hlavního kapelníka opustila láska na druhý břeh. S tímto faktem se konfrontuje pomocí hudby, a tak z tohoto smutku vzešla nahrávka When a Shadow Is Forced Into The Light vykreslující pocity smiřování. Více křehkosti a čistého zpěvu kapele prospělo. Hudba je tak vyváženější, zároveň Swallow the Sun ukazuje v nejsilnější formě.

A SECRET REVEALED - Sacrifices (01/2019)
- nijak objevný, avšak poctivě zahraný post-black metal s dobrými, pár opravdu pamětihodnými momenty.

WHISKEY RITUAL - Black Metal Ultras (04/2019)
- italští blázni (členové Forgotten Tomb se asi potřebují odreagovat z temných metalových zákoutích) vydali další nahrávku, no a opět stojí opravdu za to. Zábavný alkoholický black´n roll, znějící jako střet Marduk a GG Alina.

Gába

DESPONDENCY – Divine Ceremonial Mutilation (Excruciating Metamorphosis EP) (02/2019)
- nuž a po letech je to tady! Asi nikdo nečekal vyměknutí…

CATATONIC REVULSION – Inverted Cytohistogenesis (EP) (03/2019)

brutusáček

THE CLAYPOOL LENNON DELIRIUM - South of Reality (02/2019)
- Primus do Česka na sólo koncert stále nechtějí zavítat a i poslední tvorba domovské kapely plukovníka Claypoola trošku zaostává a prim hrajou sólovky, v nich si dělá pořád co chce, i když kroutil struny taky přísněji.

 
 
 
 

 
 

Kotek

ALEXANDER TUCKER - Don’t Look Away (08/2018)
- citlivý popový písničkaření s výborným hlasem, polovina Grumbling Fur. (YouTube)

DIJF SANDERS - Moonlit Planetarium (2015)
- příjemný jazzový odpočinek z Belgie. (YouTube)

bizzaro

GREAT LEAP SKYWARD - Map Of Broken Dreams (08/2018)
- asi nejde o úplnou pecku, ale dlouho jsem neslyšel v žádný kapele Scarve. Tady za to můžou asi hlavně primárně zpěvy, ale jinak Australanům jejich prog metal-melo death/thrash-moderna zní dobře.

LooMis

FORGOTTEN SILENCE - Kras (05/2018)
- rvu si vlasy, protože tohle mělo být v CZ TOPu za minulý rok, ale prostě jsem nestíhal. Naštěstí Krusty a spol. udělali krátké miniturné k téhle desce, takže byl důvod se k ním vrátit. Totální absence blackových výpadů, naopak zhusta servírované odkazy na to nejlepší ze sedmdesátkového art roku. Skvělé!

onDRajs

THE HERBALISER - Bring Out The Sound (03/2018)
- deska po šesti letech a další super zářez v diskografii The Herbaliser. Chytlavá elektronika, trocha houpavých rytmů a hip-hopu a kapka jazzíku a popíku. Poslouchá se to samo.

SOFT MACHINE - Hidden Details (09/2018)
- zasvěcení mluví o jasném návratu genia hudby Soft Machine z časoprostoru 70. let. Úplně na 100 procent tomu tak není, na druhou stranu takhle hrají jen oni, i když to jsou už dědci.

Mystic

PRAY FOR SOUND - Waiting Room (08/2018):
- relaxační post rock, vhodný k usínání nebo ranní kávě. Vyklidněná pohodovka, při níž můžete hezky vypnout. Poslouchám, pokud nemám náladu na rámus.

LOST IN KIEV - Motions (2012):
- Francouzi Lost in Kiev chystají nové dílko Persona, a tak nastal čas připomenout si jejich začátky. Album Motions mám rád pro jeho zasněnou atmosféru, ale rovněž dramatičnost a explozivnost materiálu, což je pro Pařížany typické. Kapela dovede zahrát na emoce i bez vokálů.

HEGEMONE - We Disappear (05/2018):
- polští post-sludge black metalisté Hegemone jsou chladní, ostří a přidávají intenzivní, mnohdy až vypjaté emoce do skvěle zahraných kompozic. Poslouchám často a stále budu.

Gába

GOAT SPERM – Voice in the Womb (EP 09/2018)
- zařazuji do topu 2018.

PLEBEIAN GRANDSTAND - False Highs, True Lows (2016)
- jsem se k tomu zase vrátil a… nejlepší BM za posledních několik let, sorry jako.

VITRIOL – Pain Will Define Their Death (EP 2017)
ABHORRENCE – Evoking The Abomination (2001)
DEFEATED SANITY – vše