Login Search
Album června 2018

Album června 2018

V další pravidelné měsíční desce se chutě redaktorů rozprostřely de facto napříč všemi klasickými metalovými žánry a odnožemi, včetně moderních experimentálních směrů. Přesto početně nejzastoupenější black se otřásl pod náporem hevače.

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků
2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb letošního roku, které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 

(3) FUNERAL MIST - Hekatomb (06/2018)

- Arioch z Marduku vydal další desku Funeral Mist a jak mě na první poslech bavila, tak musím říct, že se strašně rychle oposlouchá. Vyzdvihuju Cockatrice a Metamorphosis, minimálně tyhle dvě pecky za poslech stojí. (vaněna)

- švédskej blekoš. Rychlý zlo, sem tam ňáký zpomalení, ale hlavně sypec a bzučec. Takhle ňák jo. (bizzaro)

- trvalo to devět let, ale nové album Funeral Mist je konečně tady, a maká solidně. Kromě sypanic a ohavnosti se najde i atmosféričtější kus jako Cockatrice, který však další zmíněné atributy rovněž nepostrádá. Minimálně nové album Marduk – Viktoria (které kromě rychlého nářezu a Mortuusova vokálu nenabízí nic moc extra) nechává Hekatomb slušně za sebou. (miZZY) (BandCamp)
 
 
(3) GHOST – Prequelle (06/2018)

- Tobias Forge je cirkusák, který ví, co chce dělat a jak to chce dělat, a má pro to veškeré potřebné předpoklady. A dělá to výtečně. (piTRs)

- celé to šílenství kolem Ghost a jejich tvorba šla zcela mimo mě, možná to ale byla začít touhle deskou, přes tenhle popík jsem se dál nedostal. (brutusáček)

- kapela, která stojí na vykrádání zlatého období melodického rocku a hevače. Berte nebo nechte být. (LooMis)
 
 
 
 
 
 
 
(2) ÁRSTÍÐIR – Nivalis (06/2018)

- pro všechny milovníky mňoukaček (a čerstvých milovníků koček) a líbivých melodií, za mě zbytečně moc natahované, v podstatě si vemte Tesseract a vymažte metal. (brutusáček)

- miluju. Víc než While this Way to už nejde. (bizzaro)
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) CHARLIE LOOKER - Simple Answers (06/2018)

- lídr geniálních Extra Life orchestrálně a koncepčně. Nakonec z toho nevylezla moderní klasika, ale spíš barokní pop, když na to ovšem člověk přistoupí, je to moc fajn. A skladby Ritual Fire a Black Sun jsou famózní bez ohledu na styl. (JSt)

- Charlie Looker přichází se sólovkou, která je samozřejmě divná a samozřejmě dobrá. Ještě vstřebávám, takovouhle směs post-punku, popu a vážný hudby člověk neslyší každej den, ale některý melodie se z hlavy dostávaj sakra těžce. (Kotek) (YouTube)
 
 
 
 
 

 (2) MASÁŽ / MASSOLA – split LP (05/2018)

- splitko dvou zajímavých (pozor!) českých kapel (resp. české a slezské). Masáž bych popsal cca jako kombinaci Už jsme doma (na ně je na konci Vejce přímý odkaz), Gride a trochu i madebythefire (+ případně i něco málo různého, starého, českého „androše“ a folklóru). Nebo taky prostě alternative/prog/avant-rock/punk/grind s akustickou kytarou. Massola v těch zemitějších chvílích připomínají Zu, nebo i Fire!, v těch rychlejších a chaotičtějších místech dávají vzpomenout třeba na Naked City/Painkiller a jiné Zornoviny. Deska je dobrá, ale živě na Magick Musick to bylo ještě lepší. (AddSatan)

- co vznikne, když se sejdou dva netradiční projekty hudebníků z grind/PV kapel? Sranda, sypačky, saxofony, avantgarda a hlavně dobrý split. Masáž z mého pohledu jak originálností, tak chytlavostí vyhrává, ale i Massola dovede dobře zabavit. (mIZZY) (BandCamp)
 
(2) MARDUK – Viktoria (06/2018)

- od Marduk valím de fakto jenom Panzer a Heaven, novinka bude mezi metly odsuzovaná, samozřejmě by se mohlo víc šlápnout na plyn, ale jsem spokojenej. (brutusáček)

- deska má lepší i horší momenty. Možná vlivem čistšího zvuku ale nepůsobí příliš agresivně. Hodnocení tak nějak napůl. (Kuba)
 
 
 
 
 
 
 

(2) NECROPHOBIC - Mark Of The Necrogram (02/2018)

- až nyní se ke mně dostala tahle melodická blacková pecka od švédské legendy. Pořád šlape, výbornej zvuk, nemluvil bych asi o přelomové desce, ale baví to ohromně. (vaněna)

- švédský melodický černo-smrťáctví v tom nejlepším! Neradno starý pardály zatracovat. Zato noví At the Gates mě ňák nepřikovali… (bizzaro)
 
 
 
 
 
 
 
(2) TREMONTI - A Dying Machine (06/2018)

- plynulé navázání na předchozí tři kousky, typický písničkový rock/metal, místy hodně thrashující. Dobře zahrané, dobře zazpívané, takovejhle mainstream beru. (piTRs)

- Mark Tremonti je hitmaker, který dokáže povznést mezi elitu i tuctový riff. A je jedno, jestli to dělá pod sólovou hlavičkou, nebo třeba v Alter Bridge. Kvalitu si vždy zkušeně hlídá. (LooMis)
 
 
 
 
 
 
(2) UADA - Cult of a Dying Sun (05/2018)

- melodický black metal ve stylu Dissection, příjemná oddechovka. Jak je u amerických kapel běžné, není to tolik o emocích jako spíš o dobrých muzikantských výkonech. (vaněna)

- debut Uady mi přišel takový chatrnější plagiát polské Mlhy. Novinka má podle mě víc svůj ksicht a valí. (brutusáček)

 
 
 
 
 

 
 
 
 

vaněna

MYLINGAR - Doda Drommar (06/2018)
- soundtrack ke smrti utopením v bahně.

VARATHRON - Patriarchs Of Evil (04/2018)
- další melodickej black a další legenda, která hraje od r. 1989, tentokrát z Řecka. Trochu mystičtější háv, ale pořádná nálož melodický riffů, kvalita po všech stranách zaručena. Výrazná a výborná deska.

A PORTRAIT OF FLESH AND BLOOD - Gallery Of Sorrow (05/2018)
- symfonicko blackovej projekt japonsko-rakousko-americkej. Náladičková hudbička k sebevraždičce. Asi hlavně pro milovníky žánru, ale mě překvapila zručnost a dá se říct, že i v mezích žánru originalita.

Martin Schuster

GAZPACHO - Sojuz (05/2018) 
GOGO PENGUIN - A Humdrum Star (02/2018)
- tohle mě totálně dostalo, doporučuju!

brutusáček

FLORENCE AND THE MACHINE - High As Hope (06/2018)
- už není tolik okázalá a velkolepá v produkci a hudbě jako takové, ale víc komornější (na její poměry). Tahle tvář Florence se mi líbí a nová deska příjemně potěšila.

LILY ALLEN - No Shame (06/2018)
- pro Lily mám slabost, předchozí deska byla zbytečně dlouhá a rozvleklá, novinka se toho vyvarovala, ale kvalit dřívějších počinů to nedosahuje, přesto palec hore.

CONVERGE - Beautiful Ruin (ep) (06/2018)
- songy co se nevešly na The Dusk in Us a jsou naprosto parádní!

YOB - Our Raw Heart (06/2018)
- ach ta délka, to bude na dlouho, to bude na dlouho.

WHORESNATION – Mephitism (04/2018)
- pro mě asi zatim grindová deska roku!

SELF DEFENSE FAMILY - Have You Considered Punk Music (06/2018)
- když punkáči natočí tak trochu bluesovou desku.

GRAVEYARD – Peace (05/2018)
- takhle se má dneska dělat hard rock!

MUSTASCH - Silent Killer (04/2018)
- u nás poměrně neznámý švédský hard rock vydávající desky jak na běžícím pásu, což má za následek kolísavost v kvalitě, novinka je jedna z těch lepších.

JEDI MIND TRICKS - The Bridge and the Abyss (06/2018)
- dneska všude frčí “Trap”, nic proti, já jsem ale za ty oldschooly v podobě Jedi Mind Trick velmi rád.

PUSHA T – Daytona (05/2018)
- ctrl c/ctrl v z postu Jedi Mind Tricks!

AT THE GATES - To Drink From The Night Itself (05/2018)
- čekal jsem trošku sešlápnutí na plyn, ale tak nemládnem nikdo, nakonec mi poloha a atmosféra téhle desky sedla.

bizzaro

JAYE JAYLE – No Trail and Other Unholy Paths (06/2018)
- Indie, alternative, gothic, folk, rock, americana? Temný, místy indus, bez nakreslených kytar, trochu snění, sem tam beaty, trochu barovka. Vzhledem k tomu, že tyhle věci moc neposlouchám, bojím se říct „experimental“, ale deska je super. Prostě Sargent House.

CRAWL – Rituals (08/2018)
- ha, nepamatuju si, kdy by mě švédskej smrti kov ňák bavil.

CRAFT - White Noise and Black Metal (06/2018)
- a ještě jeden švédskej. Blacková všehochuť pro alternativce a nevyhraněný.

piTRs

JONATHAN DAVIS - Black Labyrinth (05/2018)
- debutová sólovka, kde korního pižma je tak akorát málo, aby jako sólovka měla opodstatnění. Přináší místa skvělá i zívavější, celková pestrost je trochu zastíněna nastavovanou stopáží. Rozhodně je ale co poslouchat a "objevovat".

JSt

SPECIAL INTEREST - Spiralling (02/2018)
- punk/post-punk/no wave spektrum, hitovost, tah na branku, příjemná dávka špíny.

Kotek

CHEER ACCIDENT - Fades (05/2018)
- další překvapivě popová věc, s kraut-prog rockovou příchutí. Některý kusy jsou solidně návykový. (BandCamp)

ILL - We are ILL (05/2018)
- Riot grrrls po požití značního množství psychedelik, noise punk párty ze severu Anglie. Připomnělo mi to třeba The Slits. (YouTube)

MAPS & ATLASES - Lightlessness Is Nothing New (06/2018)
- ani nevím, kdy mě naposled tahle kapela bavila, a o to víc jsem překvapenej z toho, jak moc je novinka dobrá. Prosluněnej, hitovej pop s lehkou dávkou psychedelie, ideální letní deska. (YouTube)

SURGEON - Luminosity Device (05/2018)
- řádně potmenělá minimal techno rychta, s lehce industriálním nádechem, dobré to je. (YouTube)

LooMis

LIZZY BORDEN - My Midnight Things (06/2018)
- comebacková deska hevačového princátka 80. let. Dobré, ale tady 2x do stejné řeky nevstoupíš a bohužel na mne nedýchla ani správná nostalgie (vyjma My Midnight Things, která je fakt super otvírák, jak má být).

KATAKLYSM – Meditations (06/2018)
- Kanadští to konečně dokázali a stali se tímto naprosto typickými představiteli melodického death metalu skandinávského střihu. Metalcorové ústřelky jsou taktéž přítomny. Jednička Guillotine je naprosto zavádějící a na desku nepatří. Smůla je, že tohle natočili už Soilwork před 20 lety.

BURIAL IN THE SKY - Creatio Et Hominus (06/2018)
- opět od jedničky – ta je pro milovníky saxofonu a pak už jsou to takoví Fallujah líznutí Rivers Of Nihil (ale jenom špičičkou jazzíčka). Prostě to pidliká, atmoshuje, ambientuje a sype a baví!

KUNDA – Kunda (05/2018)
- zvědavost mne dohnala si to pustit. Experimentální metal? Nevím, možná by tam mistr Gába dokázal objevit nějaké skryté kouzlo? Doporučuji poslat na Hrad.

Kuba

SERGEY GOLOVIN - Sculpture (03/2018)
- ten pocit, když na kytaru dokážete zahrát v podstatě cokoliv, a přesto dáte přednost celkovému vyznění skladeb před přehnanou ekvilibristikou. Skvělá instrumentální nahrávka.

MODERN DAY BABYLON - Coma (02/2018)
- musím se přiklonit ke kladnému hodnocení z předchozí desky měsíce. Svěží nahrávka, která prostě funguje.

Gába

EVIDENCE - Weather or Not (01/2018)
- s malým zpožděním jsem slechl nové album od Evidence a hle, příjemný překvapení. Respektive hóóódně příjemný! Zatím nemám tolik naposloucháno, ale první dojmy jsou naprosto skvělý. Jak jsem si říkal, že už nad ním lámu hůl, tak teď se kaju. Víc melancholie, míň optimismu, v podtextu je vždy takový lehký znepokojení a z rappera se stal spíš vypravěč. Tohle je jednoznačná pecka a určitě moc doporučuju. Nejlepší deska Evidence a to i v rámci Dilated Peoples.

POSTHUMAN ABOMINATION - Transcending Embodiment (06/2018)
- jednoznačně jedna z nejlepších BDM desek za x posledních let. A možná k tomu i něco seškrábu, až se dokopu a až pochopím alespoň něco z toho...

mIZZY

 KWADE DROES – De Duivel en zijn gore oude kankermoer (06/2018)
- netrvalo to dlouho a po nadějném EP je venku první album, které opět nabízí psychedelii ponořenou v blackmetalové špíně v zajímavém provedení bez přehnané snahy znít vyšperkovaně. Ván Records možná objevili novou kapelu, která má slušný potenciál zaujmout podobným stylem, jak se to podařilo třeba Urfaust. (BandCamp)

WOLVENNEST – Void (05/16)
- další perla, kterou má pod svými křídly v současnosti Ván. WLVNNST vydali před dvěma roky jako svou prvotinu kolaboraci s Der Blutharsch, s novinkou se však poprali sami. Psychedelický rock, ženský zpěv, atmosféra black a doom metalu. Je zde i jistá podobnost s (DOLCH) (také Ván), jen bych řekl, že by Wolvennest mohli o něco lépe fungovat naživo. Třeba poslední song musí být solidní úlet. V současnosti na turné s Wolves in the Throne Room a za pár týdnů v Německu na Chaos Descends. (BandCamp)

FUKPIG – Bastards (06/2018)
- brácha Micka z Anaal Nathrakh se svým blackened crustem a ožralým vokálem. Nic nového pod sluncem, ale zabavit to stále dovede. (BandCamp)

ZEAL & ARDOR – Stranger Fruit (06/2018)
- hitovosti předchozího alba se tentokrát nedosahuje, ale minimálně několik pecek zde opět máme, kupříkladu Servants. (BandCamp)

CAVEMAN CULT – Supremacía Primordial (EP) (06/2018)
- koncentrovaná nenávist á la Revenge. Jedna z nejlepších současných vyhlazovaček. (BandCamp)

BLASPHAMAGOATACHRIST – Black Metal Warfare (Demo) (06/2018)
- kolaborace lidí z Blasphemy, Goatpenis a Antichrist. Stupidita nejvyššího kalibru, ale asi to tak má být. (BandCamp)

 
 

 
 
 

AddSatan

DATASHOCK – Keine Oase In Sicht (2014)
- psychedelický, převážně ambientní (byť jsou tu i razantnější a taneční místa) folk/drone/krautrock s předovýchodní/pouštní atmosférou, trochu jako klidnější, raní Amon Düül II, + něco z Popol Vuh, Ash Ra Tempel atd. Tahle kapela mě 2x naprosto dostala živě a z desky je to „jen“ dobré/příjemné, ale i tak jsem v posledních cca dvou měsících asi žádnou jinou nahrávku neslyšel víckrát. (Bandcamp)

CRYPTOPSY – Whisper Supremacy (1998)
- jedna z relativně mála technical/brutal death metal kapel/desek, co mě nějak víc baví.

DICK DALE & HIS DEL-TONESKing of the Surf Guitar: The Best of Dick Dale & His Del-Tones (1961-1987)
- každoroční letní klasika už spoustu let. Misirlou znáte „všichni“, ale zvláště v druhé polovině kompilačky jsou minimálně stejně super skladby.

Martin Schuster

MARVIN GAYE - What's goin on (1971)
MEW - Frangers (2003)
MOGWAI - Every Country's Sun (2017)

bizzaro

MORPHEUS TALES – II (2017)
- experimentální, jemně psychedelic black z Řecka.

piTRs

HEATHEN - Breaking the Silence (1987), Victims of Deception (1991), The Evolution of Chaos (2009)
- kdyby Lee Altus s rodinou v jednaosmdesátém nezdrhl z Říše Zla do Jůesej, byli bychom připraveni o nejlepší z nedoceněných Bay Area artiklů. Ankety jsou sice naprd, ale to, že Victims of Deception byla v jedné z nich kdysi vyhodnocena jako 2. nej thrash počin hned po jakési Ride the Lightning, asi přece jenom něco vypovídá. (YouTube)

JSt

IDLES – Brutalism (2017)
- kopec obhroublý post-punkový zábavy z Bristolu, kterej si mě víceméně omotal kolem prstu. Nová deska v srpnu (viz klip). (YouTube)

STEVE NOBLE + YONI SILVER - Home (2017)
- volná improvizace, která dává smysl a je konzistentní. Maestro Noble na bicí přibližně tak daleko jako Tony Buck, Silver na klarinet jako ustalující prvek. 

AUTUMN - Not Afraid to Die (2003)
- ve skutečnosti to jsou myslím re-releasy materiálu z osmdesátek - hrozně pěkné obskurní minimal wave záležitosti. Pár tracků jako A Night in June jsou hity jako kráva.

Kuba

BAPHOMET - The Dead Shall Inherit (1992)
- nepochopitelně zapomenuté album! Dodnes si pamatuji pocit prvního pohledu na obal. Logo kapely jsem si na základní škole obkreslil několikrát do sešitu. Tehdy ještě z obalu audiokazety. Lekce deathmetalového dějepisu.

onDRajs

KING CRIMSON - pelmel
- tak neasi. Provětrání diskografie Krimsnů před koncertem byla nutnost. Ze 70. let mám zřejmě nejradši jejich třetí sestavu, ale překvapilo mě, jak moc se mi líbí jejich lyričtější desky - konkrétně Lizard a Islands. Druhá jmenovaná je hudebně nejpestřejší nahrávkou skupiny vůbec. Taky mě zlobí, že se pořád a donekonečna zmiňuje jako klíčový debut, ale hned následující (a stejně zdařilý) Poseidon? O něm nikde není ani zmínka.

MOTORPSYCHO x STALE STORLOKKEN - The Death Defying Unicorn (2012)
- trapně jsem si myslel, jak mám norskou hudební scénu - alespoň v hrubých konkturách - zmapovanou. Kecy, prdy, beďary. Motorpsycho jsem trestuhodně opomíjel se slovy "jo, to je takovej ten divnej rock'n'roll". Přitom minimálně posledních šest desek mají vynikající. A pak tu je The Death Defying Unicorn, hodina a půl trvající "kláda". Rámcově psychedelicky rockové skladby jsou ještě košatější a zvukově zajímavější, a to díky účinkování Trondheim Jazz Orchestra. Občas mi to připomene Supersilent nebo Jaga Jazzist, ale je to spíš inspirace než nějaké kopírování postupů. Dílko, které rozhodně budu muset pořádně naposlouchat.

ADRIAN BELEW - pelmel
- konečně jsem se odhodlal, abych si poslechl sólovou Belewovu tvorbu. A je to zvláštní směska. Debut je ještě standardní "new wave bum čvacht", ale druhá deska Twang Bar King (1983) je tedy hodně zajímavá. Těžko říct, co to vlastně je, přiléhavá mi přijde škatulka avant nebo prog pop. Prostě písničky s invenčně pojatou kytarou i rytmem. Další desky jsou víc rutinní, někdy mi skladby evokují až duch Beatles. Ke slyšení jsou na nich také nové verze písní, které známe od King Crimson. Belew je někdy hraje v novém aranžmá, třeba i jen na akustickou kytaru. Proč ne.

SHAKTI - desky ze 70. let
- při třídění kazet a cédéček jsem narazil na Shakti a hned jsem si je musel pustit. První desky průkopníků dnešní world music nezestárly ani o den. Jsou v podstatě dvě možnosti poslechu - buď se jen budete unášet pozitivní aurou písní, nebo to vezmete muzikantsky a až při zevrubném poslechu zjistíte, jak bestiálně složitá hudba to je. V podstatě technický BDM zahraný na akustickou kytaru, tabla a housle. Vivat Zaik Hussain a John McLaughlin!

ZAKIR HUSSAIN - Making Music (1987)
- tahle deska vždy stoprocentně zahřeje na duši. Nádhera.

WEATHER REPORT - Black Market (1976)
- jazzrocková klasika, možná trochu přímočařejší a ve výrazu celkově jednodušší na poslech než předchozí nahrávky Weather Report, ale o to chytlavější. A ty melodie! Nemůžu je dostat z hlavy. Úplně jsem se do toho zamiloval.

PRAŽSKÝ VÝBĚR - Běr (1997)
- při třídění kazet a cédéček jsem narazil na..... Běr :-) Originální CD je povedené a plné ksichtíků všech muzikantů. A hudba? Běr jsem x let neslyšel, ale jak mě to teď dostalo! Miliarda nápadů, zvuků, ruchů, doplňujících dílčích motivů, melodií... Zcela chápu, že fandové Straky v hrsti tohle nemohli ve své době pochopit. O to víc se tohle album docení s přibývajícími roky.

Gába

AGRESSOR BUNX - vše
- neskutečně ulítávám... (YouTube)