Login Search
Album června 2019

Album června 2019

Předprázdninová plichta pěti desek. Stylově ale vládne černota.

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
 

(2) ANDAVALD - Undir skyggðarhaldi (06/2019)

- další šepotavé a disharmonické album z Islandu, v duchu Wormlust nebo Gudveiki. Jsem překvapený, že to pořád tak dobře funguje. Tohle album je tišší, vynikající k usínání. (vaněna)

- táhlý islandský black. Atmosféru to má, ale poněkud to drhne. (BandCamp) (mIZZY)
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) ENTHRONED – Cold Black Suns (06/2019)

- z předchozí desky Sovereigns jsem byl teda mnohem více nadšený. Třeba si to ale ještě sedne. (BandCamp) (mIZZY)

- nic převratnýho, ale svý místo a posluchače si nový Enthro najdou. (bizzaro)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) SKAPHE + WORMLUST - Kosmískur Hryllingur (06/2019)

- samozřejmě nový Wormlust se musí poslouchat. Tenhle materiál mi víc než legendární Feral Wisdom připomíná předchozí věci vydané pod názvem Wormlust collective. Čili vynikající a trochu choré. (vaněna)

- ze současných disonantních kapel by se asi těžko vybírala vhodnější dvojice pro kolaboraci. Spojením sil Islandu a Ameriky vznikl řádný fuck-up propletený podivným ambientem. První song s hlasem Hafsteinna, druhý s hlasem Dagura. Zvukově je Kosmískur hryllingur blíže Wormlust než Skáphe, což je vlastně dobře. (BandCamp) (mIZZY)
 
 
 
 
 

(2) VALE OF PNATH – Accursed (05/2019)

- blackened tech death. WillowTip!. (bizzaro)

- a hlas přidal i Herelson.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) XENTRIX - Bury the Pain (06/2019)

- po 13 letech se vrací kultovní anglická thrasheřina s novou studiovkou. Sice 2x nevstoupíš do jedné řeky, ale tady to je pořád velmi hodnotný thrash s non plus ultra oldschoolovým zvukem jak z partesu. A nový frontman Jay Walsh má nádherně přísnej přednes, kterej tomu prostě sedí! (LooMis)

- i na historicky největší britský thrash pojem se comebackově dostalo. Zbytečné to asi nebylo, dá se říct, že nějak to tam pořád je, a Jay Walsh (přestože jeho snaha přiblížit se výrazu Chrise Astleyho končí někde na půli cesty) nakonec taky není tak špatným zpěvákem, jak by se z některých live ukázek mohlo zdát. Navázání na devadesátkovou minulost ale jako celek nevyšlo. Materiál sice zachovává typické atributy, ale je o poznání slabší než cokoliv z klasické éry. (piTRs)
 
 

 
 

vaněna

EPECTASE - Astres (05/2019)
- jednočlenný projekt Epectase vydal nesmírně silnou desku koncem května. Jde o technický prog-black. Bezpražcová basa, perfektní kytarová práce, trošku mi připomíná Shroud Ritual, ale tohle je míň jazzy a víc prog. Výrazně doporučuji, byť mě trochu mrzí, že bicí nejsou stejně propracované jako ostatní nástroje.

HORNWOOD FELL - Damno Lumina Nocte (05/2019)
- původní euforka z italských Imperial Triumphant sice odezněla (a úplně to tak není), ale pořád album, který mě baví, který metalově šlape a nedovolí při poslechu číst, protože je potřeba počítat.

SUNHOPFER - Hic Regnant Borbonii Manes (05/2019)
- atmosférickej black se středověkým nádechem. Předchozí deska byla pro mě vzhledem k hroznýmu a strašně hlasitýmu vokálu neposlouchatelná. Nová věc je v podstatě stejná, jenom produkčně lépe učesaná (gel...). Nečekej žádnej syrovej nátěr, tady se hraje melodicky.

onDRajs

PERIPHERY - Periphery IV: Hail Stan (2019)
- trochu jsem to podcenil. Už jsem to psal v předchozím albu měsíce - první půlka je excelentní, druhá je ale dost popová. S přibývajícími poslechy se ovšem pachuť z hitparádových melodií vytrácí. Po debutu dost možná nejlepší album Periphery. Sotelo zpívá báječně a bicmen Matt Halpern konečně může ukázat, jak kapelu táhne kupředu.

mIZZY

SWEEPS 04 – Zátěž (06/2019)
- dvě nové skladby od našeho drone mistra. Masivní zvuk, super atmosféra, co chtít více? (BandCamp)

CEREMONY OF SILENCE – Outis (04/2019)
- zjevení na slovenské scéně pro všechny fanoušky technického deathu á la Ulcerate, Gorguts atd. s členy Porenut a 777 Babalon. Super atmosféra, nějaké disharmonie, vše perfektně zahrané, vlastně dost možná nejlepší deathmetalová deska, co jsem letos slyšel. Pro Brutusáčka povinnost! (BandCamp)

ABYSSAL – A Beacon in the Husk (06/2019)
- angličtí Portal worshipers mají venku po čtyřech letech nové album, které bude určitě potřebovat více poslechů. (BandCamp)

FIRE! ORCHESTRA – Arrival (05/2019)
- jsem vydání téhle nahrávky totálně zaspal. A ano, Mats Gustafsson a spol. opět nahráli hezkou desku. (BandCamp)

OBSCURING VEIL - Fleshvoid to Naught (05/2019)
- Wormlust + Ævangelist + Urgehal + Gnaw Their Tongues + Kabukimono, cool, ne? Zvučnost jmen však poněkud převažuje nad hudebním výsledkem. Většina kapel zainteresovaných lidí mi přijde lepší než Obscuring Veil. Jako zajímavost ale fajn. (BandCamp)

LooMis

MASVIDAL - Mythical (05/2019)
- brutusáček avizoval v minulém měsíci. Vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Hrozná nuda a pochybuju, že tomu dám víc poslechů. Zlatej Emmanuel Aeon Spoke.

DESTRAGE - The Chosen One (05/2019)
- a ještě jeden tip, který se taktéž objevil v minulé desce měsíce. Italové ubrali na nepředvídatelnosti a divokosti, nepřekvapují až tolika zdánlivě neslučitelnými kombinacemi různých stylů, ale stále je to zdařilý moderní crossover.

ANUP SASTRY - Illuminate (06/2019)
- když nekoncertuje se Skyharbor, Intervals nebo Monuments, nebo někde nehostuje (Jeff Loomis), tak vydává tenhle americký Ind sólově. Tohle je už jeho pátá sólovka, opět drtivou většinu věcí nahrával sám, vypomáhat si nechal zejména po vokální stránce (svojí stopu taky má v jedné skladbě i další fantastický bubeník Navene Koperweis). Stylově nečekejte žádné kotrmelce, převážně se djentuje.

AEON ZEN - Inveritas (05/2019)
- poprvé jsem k těmhle Angličanům přičichl předchozí deskou Ephemera a Inveritas se drží podobného konceptu - stále se opírá o moderní metal, přičemž si ale zachovává klasické prvky progresivního metalu. Jo, takhle kdyby aspoň trochu zaexperimentovali Dream Theater! Komu třeba vadí u Between The Buried And Me rozmáchlost a kudrlinkovatost skladeb, mohl by se tady chytit.

piTRs

MEMORIAM - Requiem for Mankind (06/2019)
- death metal v podobě, jak se dělá jen na ostrovech. A poněvadž Benediction studio dlouhodobě míjejí a Bolt Thrower jsou minulostí, tak aktuálně asi i jediný důstojný a plně funkční zástupce této školy. Řeže to pěkně, ale je čas i na zvolnění nebo povedenou sólovou linku. Dobré.

Kotek

PSYCHIC GRAVEYARD - Loud as Laughter (Skingraft records) (05/2019)
- ačkoliv jsou Psychic Graveyard nová kapela, nemá cenu mluvit o nějakým objevu. Hlas Arab on Radar, kytara Doomsday Student, klapky Some Girls – některý věci jsou jasný už dopředu. Jedovatý kvílení zpěvu a kytar dává průchod moderním neurózám, tentokrát v industriálním rytmu těch nejtemnějších tanečních parketů. Texty jsou správně kyselý, ať už se opíraj do společenskejch fetišů (kult těla), současnejch událostí (ehm, Trump) nebo otvíraj citlivý rány (autistický děcko zpěváka). Někde jsem zahlíd přirovnání ke srážce Arab on Radar s Throbbing Gristle, a nic lepšího tady nevymyslím. 9/10

OLD TIME RELIJUN - See Now and Know (Krecs) (03/2019)
- na tenhle návrat jsem čekal dlouho a vyplatilo se. Novinka Old Time Relijun celkem plynule navazuje na předchozí tvorbu, pořád je to taneční zábava ve strašidelným domě, kde jsou skřeti a víly schovaní v každý skříni. Je až neuvěřitelný, s jakou lehkostí se tolik vlivů zamíchá do přímočarejch písniček – celý epko krásnej vořech z ulice, kde se plemeno dá určit jen zhruba. Základ je křížení noise rocku, blues a world music, a pak jsou po těle náhodný fleky - no wave škádlení kytar v Dragon Juice, psychobilly základ v I Know I am Alive, malajský hrdelní zpěvy tak nějak porůznu. Škatulkování tu ale nemá moc smysl, nakonec je to hlavně povznášející zábava, ke který je potřeba nacvičit řádně divný taneční pohyby. 9/10

THE FLYING LUTTENBACHERS - Shattered Dimension (ugEXPLODE) (03/2019)
- a další návrat, zhruba ze stejný doby – poslední deska Flying Luttenbachers byla, stejně jako u Old Time Relijun, tuším 2007. Třeskutou směs noise rocku a free jazzu pořád míchá hlavně Walter Weasel, ale na novince k sobě přibral smetánku NY experimentální rockový scény. Basa z Child Abuse, saxofon z Battle Trance a kytara ze Seabrook Power Plant, talentu na to udělat pořádnej bordel je tu dostatek, a nachází plný využití. Nejlepší kusy se soustředěj na budování mohutnejch hlukovejch stěn – Epitaph nabírá intenzitu opakováním ústředního motivu, Mutation je nehorázná palba od začátku do konce, s několika odbočkama ve vývoji. Zábava je i s kompozicema postavenejma na nervním cukání všeho, co se hýbe, ale ty stěny! 8/10

Herelson

INANIMATE EXISTENCE - Clockwork (05/2019)
SOEN - Lotus (02/2019)

bizzaro

DESECRAVITY - Anathema (2019)
- Japonci z řetězu urvaní. Brutalita, techničnost a docela smršť. WillowTip.

MISERY INDEX – Rituals of Power (2019)
- žádný zklamání se nekoná, ale o překvapení řeč být také nemůže. Ubylo grindu, víc střednětempa. Maká to.

BLADE OF HORUS – Obliteration (12/2018)
- Sydney a tech death. A trošku oldschoolu i slamu/deathcoru a bůhví čeho moderního i nemoderního.
 


 

onDRajs

RAVELIN 7 - Kry (11/2018)
- nebudu chodit kolem horké kaše, po sedmi letech od vydání Světasálu jsem čekal rozhodně větší pecku. Propracovanější (lehce math) emíčko, nic nového pod sluncem. A to ani u Ravelinů. A ten vokál mě strašne irituje. Pamatuju si, že jsem kvůli němu odešel z koncertu, tahalo to za uši tak, že se to nedalo vydržet.

UŽ JSME DOMA - Kry (09/2018)
- Wanek mi docela nedávno osobně tvrdil, že nová deska UJD jen tak nebude, že je to drahé a tak dále. No a na světě jsou Kry! Zjistil jsem to s poměrně velkým zpožděním. Deska se velmi podobá předchozí Jeskyni, dřívější (snad až HC) agrese je dávno tatam, místo ní dominuje punková rozvernost až veselost. Teď jsem z toho rozpačitý, ale stejné to bylo u Jeskyně, kterou jsem si nakonec zamiloval. Takže? Vydržet!

REVOCATION - všechno
- já tuhle kapelu od Existence Is Futile ignoroval a teď mi zpětně dochází, jak ji žeru. Od stejnojmenné řadovky Revocation (2013) hoši vydávají neskutečně nabušená alba, která lze považovat za vývozní artikl US neo thrashingu. Osobitý rukopis, perfektní riffy zahrané s muzikantskou grácií. Chci víc!

DEAF CENTER - Owl Splinters (2011)
- dnes už zřejmě klasika žánru. Ideální je tenhle majstrštyk kombinovat s Twin od Svarte Greiner. (Bandcamp)

Kuba

DISENTOMB - Misery (2014)
- první ukázky z novinky dávají tušit, že půjde opět o kvalitní BDM. Na krácení času Misery funguje uspokojivě.

SPHERIC UNIVERSE EXPERIENCE - Anima (2007)
- můj fanatický postoj k progresivnímu metalu opadl, nicméně Animu si vždycky rád znovu poslechnu.

SCEPTIC - celá diskografie
- před dvěma lety kapela avizovala, že pilně pracuje na nové desce, ale potom se o všech novinkách slehla zem. Tak uvidíme, jak to nakonec všechno dopadne. 

bizzaro

TOSKA – Fire by the Silos (2018)
- tahle kapela hraje na Brutalu a může být jedním z tajných tipů. Hutné grůvy, nečekané struktury, atmosféra. Tahle progovka vyčnívá!

SUNLESS DAWN - Timeweaver (2018)
- prog death z Kodaně! Trošku poloh The Contortionist, hlavně žádnej spěch a uvolněnost. V podstatě takový spojení Katatonia a Obscura (?). Překvapivý je i rafinovaný zapojení sborů, byť v jedný věci.

SEROCS – The Phobos/Deimos Suite (2018)
- brutální/technický death metal ne úplně standardního střihu. Celý jsou to proposlouchal AŽ teď.

PRODIGY – No Tourists (2018)
- basový, tepající, dostatečně agresivní, zvukově ošetřený, žádný "wow" efekt, ale jejich zvuk nezaměníte! Dovedl bych si to místy představit i s tvrdým zvukem!

DEADBORN - Dogma Anti God (2018)
- škoda že se těmhle spoluzakladatelům Necrophagist nepovedlo nikdy víc prorazit. Nová deska stále nese jejich rukopis, ten navíc přibral dost dekapitejtování.

ARCHITECTS - Holy Hell (2018)
- asi nejde o nejlepší nahrávku kapely, ale poslouchá se dobře.