Login Search
Album dubna 2018

Album dubna 2018

Rovná šestice adeptů se těsná na trůnu, přesto pomyslné žezlo by měly třímat kapely, které už své růžky vystrčily měsíc minulý.

Struktura článku:
1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků
2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (cca od října 2017), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
 
(2) GLORIOR BELLI – The Apostates (04/2018)

- je to ještě black metal? No něco z něj vč. vokálu tu zbylo, ale celkově mě novinka baví víc než všechny předchozí desky dohromady. (bizzaro)

- a hlas přidal i Kezir.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
(2) KAMELOT - The Shadow Theory (04/2018)

- pohledem (resp. poslechem) zvenčí jde spíš o držení již dříve dobytých kót a oprašování renomé jedné z nemnoha v tomhle ranku schopných kapel, než o postup kamkoliv vpřed. Pořád ještě je z čeho brát, pár skladeb klasicky po kamelotovsku chytí, přeblyštěné produkci a děsivě sejmutým bicím navzdory. Napříště už mi to ale nebezpečně zavání nefalšovanou nudou. (piTRs)

- kapela, která vždycky stála tak trochu mimo zájem většího počtu fanoušků, ale jejíž alba se pyšnila skvělými nápady a tahem na branku. S odchodem pěvce Roye Khana to jde ale z kopce, není to vyloženě nuda, ale prostě tomu „něco“ chybí (a Karevikem to není, ten pěje nádherně). Dost se tedy těším právě na odpověď bývalého zpěváka, který opět dal dohromady své bývalé progresivní eso – Conception (EP bude na podzim)! (LooMis)
 
 

(2) LYCHGATE – The Contagion in Nine Steps (03/2018)

- méně metal, více čistých zpěvů, ale opět super (byť předchozí deska u mě jednoznačně vede). Více v popisu od AddSatana. (BandCamp) (mIZZY)

- poslední dobou na mně fungují tipy v deskách měsíce. Vše podstatné je navíc ještě už i v recenzi, takže za mne jenom to, že novinka je pro mne daleko přístupnější i právě tím, že se varhaník krotí a je tam díky tomu méně i takového toho plíživého hnusu. (LooMis)
 
 
 
 
 
 
 

(2) PRIMORDIAL – Exile Amongst The Ruins (03/2018)

- není to sice nejlepší deska kapely, ale naživo fungovala skvěle. (BandCamp) (mIZZY)

- a hlas přidal i Kezir.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) RIVERS OF NIHIL – Where Owls Know My Name (03/2018)

- ne že bych už minulý měsíc desku neposlouchal, ale nějak mě nenapadlo ji sem dát a šetřil jsem si ji na duben. Změna soundu Rivers je… určitě chvályhodná. Matroš sice možná tak netlačí, ale na údernosti až tak neztrácí, a ne že vyloženě objevuje, ale otevírá si cesty dál, i jen začleněním sága, to je vskutku ultimátní a skvělé. Myslím, že „sovy“ se budou letos dost citovat. Progrese! (bizzaro)

- předchozí desky šly tak nějak mimo mě, ale tahle deska můj názor změnila. Favorit jednoznačně Subtle Change (Including The Forest of Transition and Dissantisfaction Dance). (Kuba)
 
 
 
 

(2) TESSERACT – Sonder (04/2018)

- U Tesseract bylo pravidlem, že žádné pravidlo nebylo - desky se míchaly s EPčky a nově vydanými starými věcmi, různě upravovanými a přezpívávanými. Ale možná se blýská na uhlazené časy, ve kterých si Alec Kahney udědomuje, že předělávat jednou hotové není tak zajímavé, jako hledět kupředu a pracovat s kapelou. A zdá se, že i Dan Tompkins už nemá tolik potřebu se "teplit" a Sonder tak je skvělou, tvrdě progresivní deskou, jakou bych zejména od Tesseract nikdy nečekal (i když živě to je jiné kafe). Za mne deska měsíce. (LooMis)

- a hlas přidal i Spacoš.
 
 
 
 

 
 
 

Spacoš

GOD IS AN ASTRONAUT – Epitaph (04/2018)

bizzaro

REPLICANT - Negative Life (03/2018)
- nestandardní (progresivnější, experimentálnější, i post) death metal z Améru. Občas vlivy Gorguts, občas Gigan, občas něco jinýho.

BORGNE - [∞] (04/2018)
- švýcarskej atmo (ambi?) black s pomalými (doom?) momenty. Ujde.

CHRCH – Light Will Consume Us All (04/2018)
- těžkotonážní dronovací doom i s ženským hlasem.

STORTREGN - Emptiness Fills The Void (2018)
- chybí vám Keep of Kalessin? Black/death ze Švajcu. Techničtější, epičtější, nariffovanej.

TALBOT – Magnetism (03/2018)
- psychedeličtější sludge, ale hybnej a rytmickej. Občas na mě z toho lezou SYL nálady, zajímavé co?

SPLIT CRANIUM – Im the Devil and I‘m Ok (05/2018)
- parádní punk/hc/crust. Finsko! (Ve skutečnosti SC tvoří Aaron Turner – Sumac, Old Man Gloom, Mammifer, Isis – kytara/hlas, Jussi Lehtisalo – Circle – kytara, Faith Coloccia – Mamiffer, Mara – klávesy/hlas, Nate Newton – Converge, Doomriders – basa a Tomi Leppänen – Circle, K-X-P – bubny.)

ALTAR OF PERVERSION – Intra Naos (04/2018)
- blek fakyn hnus. 6 skladeb, z nichž nejkratší má 14 minut, takže hodina a padesátčtyři poctivýho černýho lomozu.

PANZERBALLETT – X-Mass Death Jazz (11/2017)
- šit, lepší deska než jsem si myslel.

AddSatan

BRUTAL BLUES – BB (04/2018)
- raw/noise verze Psudoku, aneb space grind v surovější, žánrově střídmější a trochu jednodušší podobě. Grindcore pinball v zrcadlovém bludišti. Více v recenzi, až vyjde. (Bandcamp)

DARK BUDDHA RISING – II (04/2018) 
- 2 skladbové EP. Ta druhá, ritual ambient/drone část je skvělá. První skladba takový standard, cítím trochu stagnaci. Je to stále dobré, pořád to nakládá a vtahuje, nový vokalista je stále lepší, zvuk masivnější a drtivější než na Inversum, ale hudebně už by to chtělo nějaký výraznější posun. (Bandcamp)

CHAOS ECHŒS & MATS GUSTAFSSON – Sustain (04/2018)
- Chaos Echoes už dříve experimentovali s avant, jazz, drone, ambient prvky, takže tahle spolupráce se saxofonistou (mj.) z Fire! vlastně není až zas tak překvapivá. Metal tentokrát úplně absentuje, kolaborační EP se nese spíše v duchu Interzones, takže dark ambient/drone/noise/free jazz. A nebo taky Mount Fuji dark jazz trochu jinak. (Bandcamp)

CHAOS ECHŒS – Mouvement (02/2018)
- konečně jsem pořádně poslechnul a jo, solidní „nakládačka“, ale i „namotávačka“ a „motačka“. Blackened death/drone/doom metal, kde je ovšem často hlavním tahounem hodně promakaná, hypnotická, někdy až math/jazz rytmika – zvláště ve 2. a 4. skladbě to zní fakt jako nějaký temný, metalový zeuhl/rio (Univers Zero, Shub-Niggurath, Magma apod.). (Bandcamp)

mIZZY

KNELT ROTE – Alterity (02/2018)
- krutý black/death/grind, který svou nasypaností strčí do kapsy většinu tupých war metalů. (BandCamp)

CARPATHIAN FOREST – Likeim (04/2018)
- cover od Turbonegro je sice příšerný, ale samotný singl Likeim je solidní rockec. (BandCamp)

THE BODY – I Have Fought Against It But I Can’t Any Longer (04/2018)
- pokračování industrial duchu No One Deserves Happiness s převahou něžnějších songů. Pár solidních noise výplachů se ovšem opět najde. (BandCamp)

piTRs

ELDRITCH - Cracksleep (03/2018)
- před rokem jsem tady docela chválil výdrž a relativně setrvalou výkonnost. Teď je ale třeba zvolnit, protože dosavadní dva poslechy naznačují, že na Eldritch přišlo hubené období. Zvuk a rukopis zůstaly, nápady a celkový dojem ale v dosavadním kontextu dosahují průměrné až podprůměrné úrovně. Uvidíme na další desce.

NECRODEATH - Age of Dead Christ (03/2018)
- italští veteráni se s tím nemažou a bez ohledu na trendy a takzvaný vývoj štěkají do světa svou prapůvodní thrash/death/black (nebo jinak v libovolném pořadí) vizi. Řemeslo je to dobré a při zachování jednoduchosti, údernosti a syrovosti se daří i působivě pracovat s atmosférou (třeba hypnoticky se opakující úvodní riff v The Triumph of Pain nebo vícekrát použitý podkres akustickou kytarou).

MYLES KENNEDY - Year of the Tiger (03/2018)
- jeden z těch sólových projektů, které asi vznikají spíše z chuti nebo potřeby zkusit něco úplně jiného, než pomoci šuplíkům od toho, co nenašlo uplatnění v domovských souborech. Kennedy zde balancuje na pomezí převážně akustického soft rocku a country westernu, které občas dokoření desperado náladou. Není proč mu to nevěřit, a i když deska při daném počtu skladeb nepůsobí úplně vyrovnaně a dějiny hudby naruby určitě neobrátí, jde o vcelku příjemnou odpočinkovou záležitost.

Kuba

MOLESTED DIVINITY - Desolated Realms Through Iniquity (03/2018)
- asi nejžhavější tip z předchozí desky měsíce. Baví od začátku do konce.

LooMis

A PERFECT CIRCLE – Eat The Elephant
- pokud si vezmete, že tahle kapela vždycky stavěla na takové „progresivní nudě“, tak nová deska překvapuje – je to sice rozvláčné, na všechno je tu stále dost času, ale poslouchá se to lépe, než starší desky. Takže vcelku překvápko.

DILIGENCE – Abundance In Exertion
- do čeho se Dahlien vloží (KoR teď ponechme stranou), to stojí za poslech a tím mám na mysli zejména její dvě domovské kapely The Corona Lantern a "služebně" starší Diligence. Přesto, na rozdíl od prvně jmenovaných, jim debut vychází až nyní. A je to jednoznačně dobře, protože byl aspoň čas skladby promyslet a nebát extrémů. Tím nejvýraznějším je výkon bubeníka. A živě je Přéma snad ještě lepší, živelnější. V jádru skladeb stále trůní death metal, ale "obalový" z metalcoru, technického death metalu i deathcoru je zvládnutý tak dokonale, že se může směle poměřovat s tou nejlepší zahraniční produkcí. Nadšenost!

HYPNO5E – Les Ombres Errantes
- tak tohle je velká bída s nouzí, mám takovej pocit, že jsem na Brutalu viděl asi úplně jinou kapelu. Nebrat.

SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY – Smutnice
- a radost vládne i při poslechu nové desky moravských zádumčivých folkloriků. Kapela už se dávno našla v opěvování krásných, i tesklivých, starých slovanských období, včetně využívání zapomenutých zvukomalebných slov. Stačí zavřít oči, odpoutat se od všudypřítomné techniky (zapomeň na ty sluchátka a telefon v kapse!) a nechat na sebe dýchat klid, mír, pohodu a přírodu. Krásné navázání na Návaz.

ROSS THE BOSS – By Blood Sworn
- bývalý kytarista z Manowar - starého psa novým kouskům nenaučíš, ale tentokrát ani ty staré kousky nejsou provedeny s bůhvíjakou elegancí.

Kezir

KALMAH - Palo (04/2018)
BARREN EARTH - A Complex Of Cages (03/2018) 

Herelson

ÆPOCH - Awakening Inception (04/2018)
INFERI – Revenant (04/2018)

JSt

ONEIDA - Romance (03/2018)
- žádná revoluce, ale co se mé omezené zkušenosti s Oneida týče, je tohle výjimečné v tom, že je opravdu konzistentně zábavné. A samozřejmě to to pořád jeden z originálnějších pohledů na kraut/psych rock.

LOLINA - The Smoke (03/2018)
- hodně těžko uchopitelné album. Pop, taneční elektronika a experiment, diletantství a nadání, městská nuda a zábava, ani rap, ani zpěv, ani deklamace. Vynikající dojem ze setu v Punctu to album jen umocňuje.

SUBA - Wayang (02/2018)
- dub, tribální perkuse, podivná new age elektronika... Sebrané tracky, které vznikly v 90. letech, ale v klidu by se daly vydávat za nejnovější trend. Nezvyklý příběh za tím, Srbsko, Brazílie. Popravdě mě překvapuje, že se o tomhle nemluví víc.

Mystic

KRODA – Selbstwelt (04/2018)
- moje oblíbená Kroda vydala desku téměř bez povšimnutí, no a i když není tak dobrá jako její předchůdci, pořád se jedná za vyučování pagan/black metalu.

HARAKIRI FOR THE SKY – Arson (02/2018)
- skvělá věc, které chtělo dát čas. HFTS jsou čím dál naštvanější a post-hardcorovější. Přes to jde pořád o jejich typický atmo/post black s důrazem na silné melodické riffy a uřvané naléhavé vokály. Paráda.

ATRA VETOSUS – Apricity (02/2018)
- hezký atmosferický black metal, který nijak nepřekvapí, ale určitě neurazí. Hezká deska s povedenými momenty.

HUNDRED YEAR OLD MAN – Breaching (04/2018)
- překvapivá věc. Sice jde o již řečené - tedy post-metal á la Cult of Luna, Neurosis, jde o velmi příjemnou věc. Líbí se mi gradující atmosféra a silné emotivní post-hardcorové vlivy, protkané doom/sludgovým bahnem.

PHANTOM WINTER - Into Dark Scinece (03/2018)
- nepříjemná deska, to říká člověk jako já, co je zvyklý na různé hnusy. Phantom Winter staví na jakémsi sludge/doomu s maniakálním psychopatickým vokálem, který je až nepříjemně hysterický. Tomu kontrastují bahnitá tempa a syrový chladný zvuk. Jedná se o extrém, který určitě nesedne každému. Osobně si ale v podobně hnusné muzice libuji.

AD HOMINEM - Napalm for All (04/2018)
- zhudebnění nenávisti ke všemu. Tak se má hrát black metal.

 
 

 
 
 
 

bizzaro

DAN CAINE - Journey Through an Open Mind (08/2017)
- post-rock, ambient, instrumental.

FRACTAL UNIVERSE – Engram of Decline (2017)
- tvl, tvl, Fractal válej!!! Tech death loňska!!!

CRADLE OF FILTH – Cryptoriana (09/2017)
- melodičtější a romantičtější než předchůdce, ale furt dost dobrý. A cover Alice in Hell na konci? Masakr! Nejlepší česká kapela :)

LENNY – Hearts (2016)
- ten její zastřenej nakřáplák žeru, i melancho polohu.

ÁRSTÍÐIR - Hvel (2015)
- na ranních cestách busem jsem se do tohodle islandskýcho „folku“ zamiloval. Tolik emocí do třičtvrtěhodinky snad ani není možno vtěsnat.

piTRs

VICIOUS RUMORS - Concussion Protocol (2016)
- nikdy se nevyhrabali do světel těch nejostřejších reflektorů, ale i tak se svým power/thrashem bodovali a do obecnějšího povědomí přece jen pronikli. I poslední deska ale ukazuje, že vše podstatné tady proběhlo v osmdesátkách-devadesátkách a teď už se jen převařuje, navíc málokdy opravdu přesvědčivě (třeba zpěv Nicka Hollemana mi chvílemi zní až falešně a intonačně vrávoravě).

Kuba

SCEPTIC - Blind Existence (1999)
- Sceptic jsou jedni z těch, kteří nenahráli slabou desku a jejich poslechy pořád baví.

onDRajs

DOUBLE XX POSSE - Put Ya Boots On (1992)
- nemůžu se toho nabažit. Ten tah na bránu, energie, jazz, funk a saxofon v podkladech, do toho nekompromisní flow MC's. Je to ovšem trochu kolovrátek, pár věcí v pomalejším tempu by neškodilo.

DARKANE - The Sinister Supremacy (2013)
- byť jde o pět let starou záležitost, tahle deska mi nějak unikla. Na moderní šlapavý neothrashing mají Švédi patent. Spousta skvělých riffů, organický zvuk, oproti předchozímu zářezu Demonic Art jasně lepší. Už by to možná chtělo další album, co?

MUTOID MAN - War Moans (2017)
- velké překvapení a závan čerstvého vzduchu do zatuchlých končin staroškolského metalu. Mutoid Man dokazují, že heavy/speed/thrash lze dělat i bez kopírování šablon klasiků z let osmdesátých. Nová krev!

MOTORPSYCHO - The Tower (2017)
- skvělá pocta klasikům progresivnímu rocku ze 70. let. Trochu to připomíná současnou tvorbu Opeth, taky Porcupine Tree, ale i Tool. Hodně postrockových ploch a dotek minimalismu.

GALLOPS - Bronze Mystic (2017)
- další překvapení. Syntéza rocku a elektroniky, naposledy mě podobně nadchli Battles se svým albem Mirrored. V dnešní alternativní scéně zaměřené zejména na temno potěší pozitivní duch této nahrávky. Jo a dejte si tento videoklip. (Youtube)

JSt

HOLGER CZUKAY - Canaxis (1969)
- proto-ambient, proto-new age? Can jsem nikdy moc nepochopil, ale album, které udělal jejich basák ještě před jejich klasickými deskami, mě smetlo. Co to vlastně je? Orchestrální samply s nahrávkami vietnamského zpěvu? V každém případě zejména první skladba je extrémně silná a ve své podivnosti a primitivnosti celkem jedinečná.

Mystic

DRAWN INTO DESCENT - Drawn into Descent (2015)
- po koncertním zážitku poslouchám ještě více než před tím. Nikoli dokonalý, ale příjemný a emotivní atmo-post black.

DOWNFALL OF GAIA – Atrophy (2016)
- opět kapela, jíž poslouchám dlouho, ale po koncertním zážitku je nemohu nechat být. Pro mě jedno z nejlepších alb z post-black/sludge škatule.

HARAKIRI FOR THE SKY – III (2016)
- Trauma: kapelu poslouchám velice často, skvělá nová deska Arson ve mě probudila opětovné chutě na starší tvorbu.

HIGH FIGHTER - Scars and Crosses (2016)
- po koncertním zážitku s Downfall of Gaia opět kapela, co od té doby poslouchám neustále. Pohodový stoner/sludge s bluesovým oparem.