Login Search
Album dubna 2020

Album dubna 2020

Přispěj do diskuze

přidat komentář

zobrazit vše

Jak jsem zmiňoval ty Clawfinger u Oranssi Pazuzu, schválně si srovnejte třeba Two Steps Away od C. s Kuulen ääniä maan alta - hlavně jak nastoupí kytary ve 2:43 - jak už zvuk kytar samotných, tak ty postupy, C. to hrajou svižněji, ale myslím, že tam tu podobnost nelze neslyšet :)

Já bych řekl že je v tom taková rezignace, možná to smíření (se zánikem, konečností...) je správný slovo. Souhlasím, že na Destroyers to bylo víc takový to "bouře a vzdor", víc o zápasu, rozervanosti. V mých představách by ideální deska Ulcerate byla taková, která by spojila nasypanost EIF s intenzivní atmosférou Destroyers a skladatelským přehledem téhle letošní desky... ale to už se asi nestane. :))

   Franta N.: Vážnost, beznaděj.   

Beznaděj byla spíš cítit na Destroyers, možná i na Vermis víc, tady už ta negace není tak fatální, ten smutek je tu daleko smířlivější, "příjemnější", míň odtažitosti a chladu. I nějaká ta právě naděje by se tam cítit dala... a že by to bylo "vážnější" než předchozí desky bych taky neřekl.

Ten jejich koncert, OP, ve futuru byl sueper, já teda postupem večera byl čímdál tim víc v močálu, ale o to víc to makalo, jak Prchal před volbama, takže doufam že ten koncert na podzim vyjde.

Oranssi Pazuzu jsem nikdy nepochopil, asi to je tím, že jsem nikdy neměl finské muchomůrky. :)) Ulcerate se definitivně stali "smutno-metalovou" kapelou, vysloveně agresivních momentů už je na desce jen pár. Což mi nijak nevadí, prostě je to o něčem trochu jiným a je to super. Vážnost, beznaděj. Mimochodem, přesto že to dost lidí označuje za zmelodičtění, zpřístupnění apod. (což je asi pravda), už jsem zase zachytil i hemzy ve stylu "dyť to nemá melodii ani riffy, jenom nějaký divný hučení, bléééé…". Tzn. zas tak přístupný to asi nebude. :) Hodně to střídám s Defeated Sanity, kteří šlapou "jak sviňa", jen mi tam trochu chybí (zase a opět) konzistence. Chtělo by to o trochu míň hraní si a o trochu víc síry a bylo by to geniální. Ale i tak mě to baví.

Oransi teda zkusím, když se to líbí i Loomisovi, něco na tom musí bejt :-)
Enepsigos jsem taky zkoušel (2x) a nejlepší je ten obal.
Díky za tipy na Black Curse a Haase.
Chvíli jsem poslouchal Helfró, což je islandskej black, ale spíš zní jak z Norska. Ale nic zvláštního nakonec.
Co ovšem doporučuju milovníkům vyhlazovacích peklodeath námrdů, jsou Wargrinder a poslední počin Ironclad Destroyer. Howgh

ofermod: dobrá deska. lepší než mysterion ne, ale jinak v jejich discog asi dvojka (a mám překvapivě sol nox radši než thaumiel)

enepsigos: strašný, po prvotním proposlouchání jsem to odložil a dneska jsem to znova slyšel... děs běs. hrát 3 pičoviny přes sebe a dělat že jsem deathspell omega :(

ulcerate: super postmetal, ke čtení a štrikování vynikající :)

oranssi pazuzuzu: strašný, tohle teda fakt nepochopím, jak kolem toho někdo může použít sousloví blackmetal... ufff

Oranssi Pazuzu - je to fajn, něco přímo dobrý - hlavně 3., 4. a částečně 5. skladba - díky těm novým prvkům (elektronika, postupy jakoby inspirace z klasickýho minimalismu - Reich/Glass), ale ten zbytek mě až tak nebere, trochu pocit, jak když jsem to a tamto už slyšel na předchozích deskách (mj. hned 1. skladba začíná dost podobnou brnkačkou jako předchozí deska), vlastně často pořád stejný/podobný postupy, jen tomu zase dali jinej zvuk/y - kterej mi hlavně z počátku moc nevoněl - protože je moc "vyvoněnej" :) - asi nejmíň plastová věc, co kdy vyšla u Nuclear Plastu, ale úplně mi to nesedí, víc mi vyhovovala syrovost starších desek, stejně jako použitý zvuky - tady místy takový obyčejný pípání atd. ... jinak mě u toho občas napadli i NIN, nebo v jedný pasáži v 5. skladbě dokonce Clawfinger :). S black metalem už to má společnýho už spíš jen vokál (ten je furt super) a poslední skladbu no, což nevadí, ale... musel jsem to do sebe až trochu násilně tlačit, baví mě to víc než Valonielu, ale míň než 1., 2. i minulá deska.

Ulcerate + - stejný dojmy po 10+ jako po 1. poslechu - fajn, že se nějak pohnuli, chápu, proč to má úspěch, ale asi je v týhle poloze zkrátka "nepotřebuju". Místy dobrý, místy nuda, některý riffy až otravně opakovaný, natahovaný, utahaný, "ubulený". Mj. co post-metal, některý pasáže (zvláště ke konci desky) by se líbily i fanouškům Mono :). Ale ty "gothic" brnkačky jsou fajn :). S tím, že je to lepší než předchozí a možná i Vermis bych souhlasil. Každopádně mi od nich stačí první tři desky. Bicí teda super pořád, byť jsem nečekal, že někdy uslyším hrát Merata bigbeatovej bumčvacht :) (2. skladba)