Login Search
Album května 2018

Album května 2018

Po měsíci tady máme zase takovou malou skandinávskou dominanci, byť na stupíncích najdeme i Nizozemce, Američan(k)y a rovněž tuzemského zástupce.

Struktura článku:
1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků
2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (cca od listopadu 2017), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 

(3) AMORPHIS - Queen of Time (05/2018)

- ve svém ranku nenapodobitelní a nedostižní, s novým matrošem tentokrát obohaceným o dříve nepoužívané postupy a s posluchačsky malinko náročnějšími aranžemi. Povedlo se. (piTRs)

- singl The Bee mě hrozně nalákal, ale celá deska tak trochu zůstala za očekáváním. I když... Amorphis jsem léta opomíjel, ale musím uznat, že melodický death metal s folklórními motivy s hitovým potenciálem jim stále jde. Rozhodně bych ubral nabubřelých sborů (občas mi to evokuje horší momenty Orphaned Land), ale nakonec docela fajn album. (onDRajs)

- a hlas přidal i Kezir.
 
 
 
 

(3) AT THE GATES - To Drink from the Night Itself (05/2018)

- titulní skladba je nakládačka jak prase, se vším, co dělá ATG ATG. I zbytek slušně šlape a nápadů je dostatek na to, aby tu necelou třičtvrtěhodinku víceméně utáhly. Objektivně tedy v podstatě všechno v cajku, subjektivně ale k vyloženému nadšení (stejně jako na ostatních deskách ATG) tradičně něco chybí. (piTRs)

- At The Gates logicky nepřinášejí do světa nic nového pod sluncem, thrashovou agresi ale nahrazují víc a víc atmosférickými pomalejšími pasážemi a - světe, div se - o slovo se hlásí d-beat. Někdy si vzpomenu i na Martyrdöd. Je fajn, že At The Gates nestojí na místě. (onDRajs)

- a hlas přidal i Kezir.
 
 
 

(3) URFAUST – The Constellatory Practice (05/2018)

- první skladba fajn, ale vlastně nic extra, spíš rutina. Dál už je to zajímavější. Třeba hned druhá Behind the Veil…je nasáklá nějakým ritual ambient/“darkwave/tribal/ethnem“ (Menace Ruine, nebo snad až Dead Can Dance?). Čtvrtá False…drone/doom/black, co zní to trochu jako Nadja. V Trail of… je pro změnu starý epic doom a sólíčko jak od Sanderse (a i ty smyčce se mi tam postupně začaly docela líbit). A Eradication… ambientní psychedelie s předovýchodní/indickou melodikou. Celkově příjemné překvapení a nejlepší nahrávka Urfaust za posledních 8 let. (Bandcamp) (AddSatan)

Urfaust se snaží dělat čím dál větší umění, které však začíná znít docela synteticky a nudně. Člověk si až povzdechne, kam zmizela jejich lo-fi punk éra. Ono ale i na tom novém albu přeci jen něco je a věřím, že minimálně předposlední song vás dostane do kolen. (mIZZY)

na rozdíl od doposud nadšených recenzí vidím poslední desku Urfaust hlavně jako natáhnutý singl. Za mě by bohatě stačily Doctrine of Spirit Obsession a Trail of the Conscience of the Dead. Zbytek, hm, nevím. Přesto - noví Urfaust se musí poslouchat. (vaněna)

(2) CARLA BOZULICH – Quieter (05/2018)

- převážně potemnělé... no, některé skladby jde asi označit za písničky, jiné jsou spíš ambient/drone/experimental kompozice s výrazným a osobitým zpěvem. Asi bych volně přirovnal k Jenny Hval s hlubším hlasem (což je +), vzpomněl jsem si na Dianu Rogerson a trochu i Jarboe. Každopádně zvláště 1. a pak od 4.-7. skladby je to fakt hodně dobré a zajímavé. Hostuje tu mj. Andrea Belfi, Shahzad Ismaily a Ches Smith (SC3), Marc Ribot, ale nejlepší skladby jsou ty s jakýmsi Jhno a třemi různými violoncellisty. (Soundcloud) (AddSatan)

- nepřístupné písničky s lidmi jako Andrea Belfi, Former Ghosts, Noveller nebo Marc Ribot. Když se člověk dostane přes nepovědomé struktury, má to hroznou sílu. A nutí mě to znovu si poslechnout starší desky, které mě dřív nepřesvědčily. (JSt)
 
 
(2) IHSAHN - Ámr (05/2018)

- dávno hotový umělec (kolik takových v rámci žánru je?) a opět parádní deska, tentokrát pocitově šoupnutá zpět až někam k mé dosud nejoblíbenější angL. Takže spokojenost velká a vedle Amorphis konečně zas co nového poslouchat. (piTRs)

- a hlas přidal i Kezir.
 
 
 
 
 
 
 
 
(2) SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY - Smutnice (05/2018)

- Silenti jsou bezpochyby výjimečnou kapelou nejen v domácím měřítku a aktuální sbírka nálad veselých i chmurnějších svým vysokým standardem jejich postavení znovu utvrzuje. Na předchozím Návazu ale pro sebe osobně nacházím těch skutečně silných momentů o poznání víc. (piTRs)

- a hlas přidal i Kezir.
 
 
 
 
 
 
 

(2) UADA – Cult of a Dying Sun (05/2018)

- precizně zahraný melo-black. Oproti debutu už Uada nezní jako sprostá kopírka Mgly, byť jistá podobnost nadále zůstává. Zní to hezky, punkové rytmy mezi sypačkami vás sem tam nakrknou, ovšem ve výsledku to je docela popík. (BandCamp) (mIZZY) 

- a hlas přidal i Kezir.
 
 

 

 

 

 

  

nová alba 

Kotek

MARC RIBOT'S CERAMIC DOG – YRU Still Here? (04/2018)
- slušný rozpětí na jazzrockový škále, od pohodovýho jazzovýho brnkání až po hrubej hlukovej nátlak, víceméně co písnička, to jinej styl. Plus poctivý, radikální, sarkastický, politicky angažovaný texty. (YouTube)

ONEIDA – Romance (03/2018)
- na první poslech mě to tolik nevzalo, ale tahle deska roste. Teď už jsou motivy zažraný pod kůží a nemůžu se toho zbavit. Zákeřně chytlavá, skvěle navrstvená nahrávka. (YouTube)

BECOMING ANIMAL – A Distant Hand Lifted (11/2017)
- k tomuhle jsem se dostal se slušným zpožděním, ale super. Krásnej ambient s trochou té oduševnělé atmosféry. (YouTube)

ERIK K. SKODVIN & RAUELSSON – A Score for Darling (2018)
- pochmurnej ambient (Erik K. Skodvin = Svarte Greinar) + citlivé smyčce = pohodovej poslech. (YouTube)

SKEE MASK – Compro (05/2018)
- poctivý techno beaty + vkusný ambientní podmazy = pohodovej poslech #2.(YouTube)

BRUTAL BLUES – BB (04/2018)
- natlačenej vesmírnej grind, nasypáno za dvacet minut. Pokud se nepletu, je v tom někdo z MoHa! (YouTube)

HIS ELECTRO BLUE VOICE – Mental Hoop (11/2017)
- intenzivní post-punk, kterej hezky odsejpá. Je tam pár návykovejch hitovek. (YouTube)

LooMis

HANDS OF DESPAIR - Well of the Disquieted (04/2018)
- zase pořádnej náklad z Kanady. Natlačenej moderní progresivní deathened black metal! Na bicí pan Étienne Gallo a je to vyhrocený do extrému! Deska měsíce a do desky roku taktéž jednoznačně!

SPOCK'S BEARD - Noise Floor (05/2018)
- artrockoví pardi stále žijí a v lehce obměněné sestavě vydali v tichosti tuhle parádní desku. Žádné šílené časové přehrocenosti, ale zase jednou normální progová deska s “normálními” skladbami (disky jsou 2, ale délka skladby je v průměru okolo 6 minut). Hodně mě to baví.

NEKROGOBLIKON - Welcome to Bonkers (04/2018)
- další skvělá směsice všemetalu, tentokrát nicméně jednoznačně více natlačená blackem.

SPECTRAL - Neural Correlates of Hate (03/2018)
- smrtonosně nakažlivý thrash/death s kytarovými výjezdy do moderních mathcorů.

FIVE FINGER DEATH PUNCH - And Justice for None (05/2018)
- drží to pohromadě líp než předchozí Americkej kapitalista. Kluci jsou přísný, drsný, nasraný, ale z lejna bič neupleteš.

ROUGH SILK - Progressive Oi!-Pop (02/2018)
- tak tohle je teda megaprůser všech megaprůserů. Poprvý jsem si myslel, že je to nějakej fejk, ale ne. Kdysi to byla příjemná power oddechovka, ale tahle deska je spíš z dílny začínající kapely, která se teprve hledá, a neví vlastně, co hrát. Asi dvě dobrý skladby, víc tady není. A název? No tyhle styly dají dohromady mnohé kapely, ale Ferdy Doernberg tady šlápnul vedle o pořádný čapí krok. Jestli mix všehochutí, tak právě třeba Nekrogoblikon.

GLORIOR BELLI - The Apostates (04/2018)
- já nevím, poslední dobou mi všechny tyhle moderní blacky zase začínají znít stejně - jako parta výbornejch muzikantů, se špatným zpěvákem. Tady je to nicméně pořád oneman projekt, nebo už kapela?

Martin Schuster

KIMBRA - Primal Heart (04/2018)
TESSERACT - Sonder (04/2018)
A PERFECT CIRCLE - Eat The Elephant (04/2018)
FORGOTTEN SILENCE - Kras (05/2018)

mIZZY

THY CATAFALQUE – Geometria (05/2018)
- jak je u Thy Catafalque zvykem, deska je plná avantgardního metalu, elektroniky, housliček, příjemných zpěvů a prvků maďarského folku. Po posledních dvou albech, která mě příliš neberou, Geometria překvapila. Po vydání Rengeteg pro mě asi nejlepší album. (BandCamp)

RITUAL NECROMANCY – Disinterred Horror (05/2018)
- solidní smrt. Nejen poslední song slušně nakládá. Po Grave Upheaval a Portal zatím nejlepší letošní death metal. (BandCamp) 

VOMITOR – Pestilent Death (04/2018)
thrash masáž pro fandy SodomDestroyer 666. (BandCamp)

DARK BUDDHA RISING – II (EP) (04/2018)
- takový derivát Inversum. Ale furt to tam je. (Bandcamp)

BRUCE LAMONT – Broken Limbs Excite No Pity (03/2018)
- další sólovka saxofonisty z Yakuza/Corrections House/Minsk. (BandCamp)

REVERORUM IB MALACHT – Im Ra Distare Summum Soveris Seris Vas Innoble (05/2018)
- ty divně/uměle nazvučené bicí mě trochu štvou, avšak novinka RIB je solidní rouhání. (BandCamp)

INSECT ARK – Marrow Hymns (02/2018)
- dvěma děvami hraný psychedelický sludge/drone/doom. Koncert na Sedmičce byl super. (BandCamp)

vaněna

ALTAR OF PERVERSION - Intra Naos (04/2018)
- k dokonalosti dotažená deska. Obrovská plocha 114 minut je naplněná okultním syrovým metalem. Prvořadá je atmosféra, přelévání ambientních ploch, melodických pasáží, přechodů i agresivních vichrů tvoří mimořádně působivý celek. Tohle uposlouchat není med, ale deska se odvděčí ojedinělým zážitkem. A to se v dnešní době neustálých převařování, citování a vykrádání cení. Zarazil mě "booklet" s dětskou kresbou. Zatímco layout, grafika i tématika Etruských temných rituálů je dotažená, kresbičky laněk a okatých princezen docela trkají. Celkem vzato: vynikající deska, se kterou se ještě dlouho budu potýkat.

ASCENSION - Under Ether (03/2018)
- Garmonbozia.

ACHERONTAS - Faustian Ethos (05/2018)
- finále triptychu o ještěřím sjednocení je podle mě nejlepší deskou Acherontas za poslední období. Zvuku imponují masivní kytary, na těch vlastně deska stojí. Zároveň Acherontas vždycky zdobily jedinečné vokály, opět se setkáme s proslulými šepoty. Oproti dřívější tvorbě se nová deska méně opírá o rituální mystiku a víc čerpá z tradic heavy metalu. Nečekejte avantgardu, tady se brousí a drhne. Všechno sólování naštěstí není ke škodě agresivnímu vyznění. Jedinou vadou na kráse je tak obal. Tohle prostě nechápu.

WOLVHAMMER - The Monuments of Ash and Bone (05/2018)
- black metal vonící crustem a sludgem si často na menu nedopřávám, ale Wolvhammer jsou prověřená kvalita. Na můj vkus snad trošku příliš koketérie s postmetalovými končinami a málo zaťatosti. Nejde sice o bezzubý a hodný blackmetal, á la WITTR, ale necítím tolik zlo, jako spíš melancholii. Nahrávku povyšuje velká muzikantská zručnost, technika bez samožerství, to kvituju. Deska na víc poslechů.

Kezir

MORS SUBITA - Into The Pitch Black (04/2018)
SUNSET TRAIL — Reflections (05/2018)

JSt

RAWKID - Grum Vol. 1 (03/2018)
- vzorový grime, rychlý, hrubý, energický. Místy mě vlastně překvapuje, jak jednoduché beaty můžou fungovat. Plusové body za určitý nadhled a vtip, kterého aby člověk v téhle scéně pohledal.

MEITEI - Kwaidan (01/2018)
- nesmírně křehký "ambient" se zmutovanými hlasy, ruchy a synťáky se zvukem těch hraček, které přehrávají ukolébavky. Zkrátka typické Japonsko.

piTRs

DIMMU BORGIR - Eonian (05/2018)
- tohle fakt kdysi nahrálo věci jako Enthrone Darkness Triumphant nebo Puritanical Euphoric Misanthropia? Brr...

bizzaro

THE KONSORTIUM – Rogaland (2018)
- asi budu přehnanej, když řeknu nejlepší black posledních let, co? Tak doby několika měsíců určitě. No ale baví moc. Rychlý, kytarový, harmonický, progresivní a dostatečně evil. Sem tam Mayhem, chvilkami snad až Thorns.

FRACTAL GATES - The Light That Shines (2018)
- atmo melo deathík z Francie. Čeho? No fakt z Francie!

HUKUTUS – Oksitosiini (2018)
- střednětempý black metal, vlastně je tu dost odlehčenějších (doomy gloomy) pasáží, dobrý harmonie, příjemnej naturální zvuk, fajn poslech.

PERSEFONE - In Lak'Ech (2018)
- nový EP andorských progerů opět přináší výbornou muziku, přál bych jim nejen za ty odsloužený leta víc pozornosti.

TUJAROT - Existencialista (2018)
- docela fajn black/doom raw/atmo ze Slovač. Místy z Existencialisty čpí nádech DBR.

MODERN DAY BABYLONComa (2018)
- Racla válí. Asi zatím jeho nej nahrávka. Dostatek dobrých nápadů, nálad a zapamatovatelnosti.

THE EVIL – Evil (2018)
- stoner (heavy) doom s ženským zpěvem z Brazílie. Dlouho mě nic z tohodle žánru nedonutilo doposlouchat celou desku. Suprově zvládlá tradice.

MOLOCH - The ther Side (2018)
- darkwave/synthwave se silným carpenterovským feelingem a štipíčkem blackového.

THE MYSTERY OF THE BULGARIAN VOICES feat Lisa Gerrard – BooCheMish (2018)
- tvl, já asi fakt stárnu, nebo jsem v přechodu. Sbor bulharských bab a nějaká ta tradiční folklórní muzika, a Lisa Gerrard. Strhující (i rytmicky), atmosférické, povznášející, rovněž veselé a povzbuzující, v životě bych se nevsadil, že budu poslouchat a capella.

DEFIATORY - Hades Rising (2018)
- dobrej metal, fakt že jo! Něco klasik typu Megadeth, Metallica, sem tam náser Slayer, riffování Exodus, nějaká ta melodie až k melo-deathu a něco groovu a strukturovosti The Haunted. Promyšlenej thrash pro všechny generace.

onDRajs

STARKWEATHER/CONCEALMENT - Split (2018)
- split desetiletí? Deska roku? Co to jako má být? Tyhle otázky jsem si kladl během prvního poslechu tohoto hodně netradičního počinu. Šok a překvapení pominuly, kvalita ovšem zůstala. Obě kapely totiž přišly s jedinou skladbou, nezařaditelní a jedineční Starkweather nahráli téměř půlhodinovou věc, Concealment přispěli 20minutovým kolosem. Více v recenzi, která bude snad brzy. Rozhodně letošní top.

SKINLESS - Savagery (2018)
- druhá deska v pořadí po zmrtvýchvstání. Mám stále pocit, že Skinless míří na jiné publikum než dřív. Hácéčko moderně zkombinované s death metalem je minulostí, kapela valí přímočarý zatuchlý a červy prolezlý old school s Sherwoodovým murmurem. Není to špatné, ale furt tomu něco chybí. Potěšil cover klasiky High Rate Extinction od Crowbar, konečně Skinless otevřeně přiznali, odkud vítr brutality vane...
  
 
 

starší alba 

kotek

DAGGER MOTH – Silk around the Marrow (2016)
- příjemně potemnělý kytarový písničky s trip-hopovým nádechem z Itálie.

AddSatan

MILES DAVIS - Ascenseur Pour L'Échafaud (1958)
- „objevování Ameriky“ nebere konce, aneb cože dark jazz už v roce 1958? Je tu i pár svižných kousků, ale povětšinou jsou to proto-Bohreni jak vyšití. Jde vlastně o soundtrack ke kvltovnímu noir filmu Výtah na popraviště. Davis prý hlavní téma vytvořil během pár chvil před nahráváním, když mu byla vysvětlena zápletka filmu a pak se svým kvintetem improvizoval při promítání jednotlivých scén. (Youtube)

Martin Schuster

MEW - Visuals (2017)
AT THE DRIVE IN - in.ter a.li.a (2017)
ULVER - The Assassination Of Julius Caesar (2017)
ELBOW - Little Fictions (2017)
CIGARETTES AFTER SEX - Cigarettes After Sex (2017)

Kuba

ULSECT - Ulsect (2017)
- nějak nechápu, že jsem minulý rok desce nevěnoval větší pozornost. Rozhodně si jí zaslouží.

PROTEST THE HERO - Scurrilous (2011)
- až rozum stojí, kolik se toho na tý desce děje. Blázni!

REDEMPTION - Snowfall On Judgement Day (2009)
- jedni z těch, kteří by si v progových vodách zasloužili ještě větší pozornost.

COPROFAGO - Genesis (2000)
- klasika klasik. Škoda jich.

JSt

TYONDAI BRAXTON - Central Market (2009) + Hive1 (2015)
- jeden ze zakládajících členů Battles se sólovými alby, která jsou podstatně podivnější. Central Market kombinuje humor a math rock s klasickou orchestrací, přičemž výsledek je velice svěží, Hive1 pracuje pro změnu s elektronikou s výsledkem méně zábavným, ale o to podivnějším.

GIRL BAND - Holding Hands with Jamie (2015)
- manický noise rock, no wave, post-punk. Soft verze Daughters, ono i to jméno je koneckonců podezřelé. Hrozná zábava.

MARY HALVORSON - Meltframe (2015)
- kéž by takhle znělo víc jazzu.

TECHNO ANIMAL - Re-Entry (1995)
- od Techno Animal se zpravidla poslouchá jejich poslední album, ovšem tohle peklo za to stojí taky. Dva disky, jeden solidní (dark) ambient, ale na druhém, zásadnějším je mamutí dub, který asi Martin začal produkovat okamžitě po objevu African Head Charge. Jen to je asi pětkrát větší masakr a místy dost acid.

TOMAGA - The Shape of the Dance (2016)
- projekt, který jsem ze záložek Chromu vylovil ironicky asi dva týdny po tom, co tu hrál. Excelentní kombo excelentních bicích s basou a elektronikou, vlastně ne nepodobné takovým Radian.

WOLD - LOTMP (2005)
- nádherný, romatický kanální noise/black. (Zcela seriózně, jihnu u toho.)

piTRs

ARCTURUS - Arcturian (2015)
- i po čase funguje pořád stejně dobře, tady to pejsek s kočičkou zvládli.

Gába

NASUM - Inhale / Exhale (1998)
NASUM - Human 2.0 (2000) 
MARUTA - vše
DEAD INSTRUMENT - See Through Negative EP (2014)
DROPDEAD - s/t (1993)
THE PRODIGY- vše