Login Search
Album května 2019

Album května 2019

Květen lásky čas? U nás rozhodně ne! Na prvním místě máme hned 3 desky, kde disharmonie, skřípání, hniloba, temnota, beznaděj a zoufalství jsou vždy na prvním místě!

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 

(3) DARKTHRONE - Old Star (05/2019)

- další deska Darkthrone. (piTRs)

- punk! (brutusáček)

- kultivovanější vzpomínání na staré blackmetalové časy. (mIZZY)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

(3) DEATHSPELL OMEGA - The Furnaces of Palingenesia (05/2019)

- asi jasná deska měsíce mě zaujala svou dvojakostí. Tradiční DsO disonantní mrdačka začíná pátým válem a kvalitu udrží do konce alba. To, co se ale odehraje v prvních čtyřech hitovkách, je neuvěřitelně našlapaná nová tvář DsO. Jasná zapamatovatelnost je dána asi především perfektním vokálem a hodně zajímavými texty. Po nějakých patnácti posleších toho sice začínám být sytý, ale určitě se za týden dva vrátím pro nášup. (vaněna)

- Francouzští mistři dissu opět úřadují. Po ohnivém začátku, úžasná The Fires of Frustration, se deska v druhé polovině přehoupne spíš do střednětempých poloh. DsO se rozhodli posluchače připravit o rozumím nikoliv cestou zběsilé disharmonie, ale pomalým neurotickým utahováním šroubů. Deska tak spíše připomene Drought. Bubenicky byla vražda předchozí deska, zde velmi dominantně úřadují kytary. Podařilo se. (brutusáček)

- po několika nahrávkách, které praštily přes uši na první dobrou, přišli Deathspell Omega s deskou, která nedisponuje chytlavě znějícími disharmoniemi v takové míře, aby si okamžitě obmotala posluchače kolem prstu, ale jde na to jinou, složitější cestou. Zda to je dobře, prověří hlavně čas, ale mě se tahle změna zatím zamlouvá. (BandCamp) (mIZZY)

(3) MISÞYRMING – Algleymi (05/2019)

- víc než důstojný nástupce jedné z nejzásadnějších desek islandské scény (Songvar hned vedle Flesh Cathedral a Feral Wisdom) je na světě. Melodická, razantní deska se skvělou produkcí, vůbec nevím, co bych vytknul. (vaněna)

- Islaňdané jsou oproti debutu jsou trochu melodičtější, ale pořád mají vítr v těch svých černých plachtách, takže sypec jak má být. A zvládnou to i za světla. (brutusáček)

- méně chaotické, přístupnější, melodičtější, rockovější a slabší album než debut. Zvuk Algleymi taky úplně nevyšel, a celkově moc nevím, co tahle deska dělá u NOEVDIA. Minimálně třetí a sedmý song, které Misþyrming hrávali živě, mě ale baví. (BandCamp) (mIZZY)
 
 
 

(2) LVCIFYRE – Sacrament (EP) (05/2019)

- peklo opět otevřelo brány, naštěstí jen na krátkou dobu. Lvcifyre mocně zaúřadovali svojí vizí peklodeathu na desce Svn Eater, epko v tomto směru pokračuje a buduje ještě větší atmosféru nicoty. (brutusáček)

- Menthorovy lekce sypání, během kterých se nový bubeník (pokud vůbec nějaký bude) řádně zapotí. Mark of the Devil included. (BandCamp) (mIZZY)
 
 
 
 
 
 
 

(2) PERIPHERY – Periphery IV: HAIL STAN (04/2019)

- minulý měsíc jsem psal „Nová deska Periphery mi říká, že tahle kapela ještě vše neřekla. Hovno nu-metal, místy neskutečnej náser!“ a tentokrát ještě doplním, že jde snad o nejlepší desku těchhle Amíků. Spencer zpívá jako bůh. (bizzaro)

- nástup desky je dechberoucí. 16minutová Reptile je kapitola sama pro sebe, další Blood Eagle nebo mathcorová Church Burner jsou neskutečné nakládačky. Jenže za nimi následují hned tři (!) popové kusy a celé se to rozplizne. Na konci se Mansoor a spol. vracejí do metalové roviny, ale už se jim to nedaří zachránit. Škoda. (onDRajs)
 
 
 
 

(2) PROTECTOR - Summon the Hordes (04/2019)

- na přelomu osmdesátek a devadesátek možná slušná death/trash druhá liga (i když asi jak pro koho). A tam taky z hlediska tvůrčího rozletu Protector definitivně zamrzli do podoby kapely, kterých určitě po dojčlandských sokolovnách hrajou každý víkend přinejmenším desítky. (piTRs)

- v porovnání s Possessed, kteří chytili za srdíčko zcela okamžitě, s Nocturnus, kde se nakonec také vše ustálilo ke spokojenosti, je tohle nuda, šeď, šeď, nuda. (LooMis)
 
 
 
 
 

(2) TRIUMPH, GENUS - Po vrhu vždy jest prázdno kolébek (04/2019)

- monotónní black metal přednes archaizujících textů ozvláštňující. Žádné překvapení nejsoucí z vlasti naší nejlepší že jest letošní. (vaněna)

- po nasypaných deskách Kultu Ofenzivy se pánové na stará kolena pouští i do klidnějších vod. (mIZZY)
 
 
 
 
 

 
 
 
 

vaněna

DEUS MORTEM - Kosmocide (04/2019)
- vynikající black metal tak, jak ho začasté servíruje Terratur Possesion. Technický a zároveň zběsilý, rychlý, perfektní atmosférou oplývající. Takhle jsem si představoval, že bude znít deska One Tail One Head. Fanoušci asfaltu si budou muset počkat do podzimu. 

EN STIGMA - Reforming the Universe (10/2018)
- a jeden tip přímo pro pána redaktora: progresivní srandička, která kombinuje snad všechny subžánry metalu. Vedle vyložených polejváků (poleje tě nach), jsou tam i skvělá místa. Nejlepší na tom je, že se asi neshodneme na tom, kterej moment patří do které z těchdle kategorií. 

AGON - Hallowed Lake (10/2018)
- se zpožděním reflektuji jednu z těch vzácných nahrávek, ze kterých je člověku při poslechu těžko až fyzicky. Pomalé, místy zvukově opravdu prapodivné (a ne v tom nejlepším smyslu) plochy, ale taky prasečí rykot a pořádné vazbení. Pro mě zajímavá deska na pomezí žánrů.

bizzaro

FLESHGOD APOCALYPSE - Veleno (2019)
- personální průvan symfo Italům pomohl. Paoli od bubnů přešel ke kytaře a mikrofonu a muzika nabrala mnohem údernější a svižnější ráz a nechybí ani komplikovanější pasáže. Příjemné překvapení.

DREAM THEATER - Distance Over Time (2019)
- týhle kapele už nevěřím, opakování a přepírání vyřčeného. Nicméně jeden poslech v autě mi naznačil, že sem tam nějaký riff DT ještě zvládnou a že se LaBrie umí zpěvovou linkou trefit do muziky. Takže jakože jo, ale dál už se tím zabývat asi nebudu, protože víc v tom už stejně nenajdu, a co mi přišlo teď dobrý, už by mi napodruhý přišlo jako odvar.

piTRs

WHITESNAKE - Flesh & Blood (05/2019)
- řemeslně poctivé, nevtíravé, v rámci žánru i formace samotné ale určitě nic zásadnějšího. Bývala by prospěla větší selekce materiálu a ukrácení stopáže. 

brutusáček

MASVIDAL – Mythical (05/2019)
- Paul Masvidal (ex Cynic) sólově, s kytarou a jeho žalmy.

DRASTUS - La croix de sang (03/2019)
- one man black metal z Francie, skvělá produkce a solidní nenávist.

DESTRAGE - The Chosen One (05/2019)
- Taliánští progresivci už dokonalou kombinaci progrese a vtipu z desky Are You Kidding Me? No. Nepřekonají, ale šlape jim to pořád chvalitebně.

DANIEL TOMPKINS – Castles (05/2019)
- Daniel Tompkins bez Tesseract a tak trochu víc pop. Pro fanoušky líbivých písniček povinnost.

Kotek

PSYCHIC GRAVEYARD - Loud as Laughter (05/2019)
- noiserockový skřípání á la Arab on Radar v industriálně tanečním rytmu - divil bych se, kdybych tuhle desku neměl na konci roku v topu. Funguje to skvěle. (YouTube)

USA NAILS - Life Cinema (05/2019)
- noise rock z Londýna a jako jo, i když minule se mi líbilo více. Škoda, že trošku víc nehrajou divadlo, teatrálnější písničky od nich mám nejradši. (YouTube)

KORNEL KOVACZ - Stockholm Marathon (04/2019)
- když už přichází to jaro, tak nějakej prosluněnej, melodickej house. Jde vidět, že se s tím Kornel hezky vymazlil, všecko tu pěkně souzní dohromady a dělá dobrou náladu. (YouTube)

LEAFCUTTER JOHN - Yes! Come Parade with Us (04/2019)
- další z cyklu příjemná elektronika do slunných jarních dní. (YouTube)

onDRajs

BIG BRAVE - A Gaze Among Them (05/2019)
- kdo má rád uhrančivou femme fatale v temné hudbě, neměl by váhat. Místy zničující, místy konejšivé, místy šamanské. 

SUNN O))) - Life Metal (04/2019)
- po majstrštyku Monoliths & Dimensions a povedeném Kannon mi tohle přijde jako návrat k rutině. A nezachrání to ani Hildur, ani dronování na cello. Nuda.

THE YOUNG GODS - Data Mirage Tangram (02/2019)
- příprava na koncert. Už mi to přijde snad i lepší a trochu temnější než předchůdce. Ubral bych písniček, přidal víc ploch a experimentů. Tam jsou The Young Gods stále silní.

LooMis

NOCTURNUS - Paradox (05/2019)
- čekání na návratovou desku je u konce. Zatímco na loňském Brutal Assaultu mi show přišla unavená (na afterparty jsem je neviděl, ale za vším prý byly zdravotní problémy ze špatného jídla) a zvuk nedobrý, deska není žádný propadák. O něco lepší než dobrý Nocturnus, kde mi nejvíc chybí maličko vynalézavější klávesy, jakými mne kdysi okouzloval Louis Panzer (u Aquatika si doteď ucvrnkávám do gaťek) a kytarová sóla také nejsou tak „divně rozházená“, jak tomu bylo za starých dobrých časů. Ale je to srdcovka, takže přeci jen tam vidím víc plusů než mínusů - vlastně se přesně jedná o avizované pokračování The Key - jak po stránce příběhové, tak i hudební (na Thresholds to nemá, ale je to lepší než The Key).

POSSESSED - Revelations of Oblivion (05/2019)
- tak tohle je návrat jako prase (nebo kráva?)! Jeff Becerra v tomto případě namíchal naprosto autentický 80. koktejl. Nadšenost.

MYRATH - Shehili (05/2019)
- tradičně svělý mix progresivního metalu a blízkovýchodních/arabských melodií. Další a další poslechy jenom potvrzují, že tahle pátá deska Tunisanů je zatím to nejpovedenějším v jejich kariéře. Ani vteřina nudy!

AFTER THE BURIAL - Evergreen (04/2019)
- skvělá moderní metalcore/djentová deska (ty přiznávky Meshuggah jsou možná někdy až příliš okaté, ale super). Povinnost na letošním Brutal Assaultu!

mIZZY

ULVER – Drone Activity (05/2019)
- po synthpopové desce zde máme drone/ambient živák, kterým Ulver částečně navazují na ATGCLVLSSCAP, byť se tentokrát místo dekonstrukce starých songů jedná o čistou improvizaci, a musím říct, že se mi tato podoba Ulver líbí. (BandCamp)

GAAHLS WYRD – GastiR – Ghosts Invited (05/2019)
- Gaahl v doprovodu dalších muzikantů nejen že hraje dobré koncerty, ale nahrál také dobrou desku. Hojně zde používá čisté zpěvy, které nejsou vůbec blbé. I Begin od God Seed sice nepřekonává, i tak si ale myslím, že GastiR nezůstane bez povšimnutí. (BandCamp)

EARTH – Fall Upon Her Burning Lips (05/2019)
- ještě větší pohoda než jejich poslední alba.

WASTE OF SPACE ORCHESTRA – Syntheosis (04/2019)
- vlastně mohu jen překopírovat komentář z dubnového článku. Tohle společné působení Dark Buddha Rising a Oranssi Pazuzu mě i přes své kvality baví méně než poslední alba od všech spřízněných kapel, a to včetně Atomikylä, kde dobře funguje syrovost a špína nahrávky. Tohle mi připadá až moc uhlazené a bez strhujících momentů. (BandCamp)

БАТЮШКА – Панихида (05/2019)
- vypadá to, že po úsměvné tahanici o jméno Batushka vznikly dvě nové kapely. Tahle je Krzysztofa, kytaristy, který složil debut. Панихида zní trochu hůř než Litourgiya, ale jedná se celkem o důstojné pokračování. Bartova Batushka má venku zatím jednu skladbu, ale zdá se, že Hospodi bude ještě horší než tohle. (BandCamp)

BRUTUS – Nest (03/2019)
- před Chelsea Wolfe mě sice Brutus moc nebavili, ale letošní koncert byl fajn, a i když určitě nejsem cílovka, tak mě ten jejich rokec s ženským zpěvem docela baví. (BandCamp)

VORTEX OF END - Ardens Fvror (05/2019)
- po solidním koncertu v Bruselu a slušně nadupané desce Fvlgvr Lvx Terror jsem byl na Ardens Fvror zvědavý. Novinka Francouzů mě ale zatím nedostala tolik jako předchůdce, a zpěvy, které jsem považoval mezi hlavní přidané hodnoty živáku, zde také tolik nevynikají. Kvality zde ale opět jsou a doufám, že se během turné s Misþyrming a Darvaza ukážou i v Praze. (BandCamp)

FULL OF HELL – Weeping Choir (05/2019)
- na to, že mě tahle kapela zajímala hlavně díky kolaboracím s The Body, musím uznat, že nová deska je slušný grind mazec. (BandCamp)

YHDARL – M O R B U S (04/2019)
- Yhdarl znovu-nahráli materiál z let 2006 a 2007. Na loňskou desku Loss nemá M O R B U S ani z daleka, ale za poslech tenhle DSBM funeral noise stojí. (BandCamp)

Gába

DJ MUGGS & ETO - Hells Roof (02/2019)
- letos jsem z HH nic lepšího neslyšel. Jednoznačně do desky roku.

LURID PANACEA - The Insidious Poisons (04/2019)
- grindcore / technical brutal death metal. 47 skladeb - 24 minut. Z počátečních výhrad se stalo vyloženě nadšení. Maximálně doporučuju a opět dávám do desky roku.

GEROGOT - Necrosadistic (singl) (02/2019)

 
 

bizzaro

HAIKU FUNERAL – Decadent Luminosity (2018)
- ambient, dark ambient, industrial. Na pekelný cesty autem přes Prahu výtečný! „I cut your head off“!

IMMORTAL - Northern Chaos Gods (2018)
- vrátil jsem se k synům Blashyrkhu a jejich desce bez Abbatha a furt dobrý.

KRIEGSMASCHINE - Apocalypticists (2018)
- ukřižujte mě, ale mě tohle asi oslovuje víc ne Mlha. Plazivej, pomalej, rafinovanej blekoš.

TERRORIZER – Caustic Attack (2018)
- tak i na mě došlo, sypací pardálové si mě získali. Deska odsýpá, má fajn nápady, za tohle se nikdo stydět nemusí, tak to ještě tak dát živě!

FLESHKILLER – Awaken (2017)
- je dobře, že to Ole s muzikou po konci Extol nezabalil. Jeho rukopis je nezaměnitelný, ojedinělý a výsledek prog death(thrash) metalu v jeho podání je osvěžující.

CALIGULAS HORSE – In Contact (2017)
- zpětný doplňování vzdělání dopadá dobře. I když jsem CH úplně neminul a něco od nich slyšel, až teď si dávám celou desku. V Austrálii ten prog prostě uměj, včetně zpívánek.

THE CONTORTIONIST – Clairvoyant (2017)
- neuvěřitelně příjemnej poslech. Jemný progování Contortionist jde. A ačkoli se deska nese v podobných duchu, hrají si s dynamikou, aby tu plochu rozbourali.

DAUGHTERS – You Wont Get What You Want (2018)
- kdykoli si to pustím, nevypnu a většinou v následný den musím ještě jednou.

Soundtrack SICARIO (2015)
- Jóhanna Jóhannssona je škoda, tyhle impozantně pulzující usazený zvuky vyvolávají vlastní příběhy i bez pohyblivých obrázků.

JSt

LUSSURIA – Standstilll (2017)
- hraje tu 30., takže jsem si potřeboval osvěžit, co dělá. Standstill (vydáno, jak jinak, na Hospital) má skoro čtyři hodiny a prochází vším možným od prurientovských synťákových maleb přes šedý izolacionismus po temnou neoklasiku á la Miasmah a občas dojde i na technoidní mutace nebo smyčky ve stylu Basinskiho. Především to ale strašně namotává, jak to nejlepší ambienty umějí.

onDRajs

HAKEN - Vector (2018)
- pro ty, co si myslí, že Dream Theater jsou patnáct let za zenitem, je tahle deska jasná volba. Haken srší nápady! A instrumentálka Nil By Mouth? Masakr!

VOLA - Applause of a Distant Crowd (2018)
- totální závislost. Ty vlezlé melodie nelze dostat z hlavy. Více v recenzi.

GONG - Live (1977)
- koupil jsem to jako 2LP a jsem za tuhle raritu rád. I když to není ve 100 % stavu, je to skvělá věc. Jde o živý průřez nejsilnějším tvůrčím obdobím kapely z let 1973-75. A najdete tu i nikde jinde nevydané věci. Pro fanouška prostě labůžo.