Login Search
Album ledna 2014

Album ledna 2014

Co poslouchali Marasťáci během ledna?

Lednové Album měsíce je popravdě řečeno trochu mišmaš, jeho žebříček, když se podíváme na žánrovou různorodost, určitě. Zároveň se začátkem roku moc tipů nesešlo, ale příští měsíc to bude lepší, vsaďte se. (A snažte se.) Tím pádem máme na nejvyšší příčce trojtip, zbylá čtyři alba představují tipy zdvojené. A teď už čerpejte, čerpejte!
 
Opět a nekreativně, struktura článku je:

1) ucelený žebříček nejposlouchanějších kousků s komentáři Marasťáků
Pro ty, kteří se v top žebříčku nenajdou (i když nejen pro ně!), je tu pak seznam dalších desek, ve kterém si můžete vesele prolézt tipy jednoho autora po druhém:

2) AKTUÁLNÍ ALBA: v první části seznamu najdete nejaktuálnější alba (od cca října 2013)

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve
 
 
PERIPHERY – Clear EP1. PERIPHERY – Clear EP (2014)

Tvorbu Periphery asi nemá smysl komentovat (na to si můžete přečíst některou z recenzí tady na webu), tuhle kapelu mám prostě rád,“ zahajuje odstavec sám velký Šéf.

Sicky má opačný přístup, ne úplně fanouškovský: Upozorňuji, že nejsem zrovna fanda této party, a co se týče djentu, tak tam mám jiné favority, ale objektivně uznávám, že toto není zlé.“

Bizzara zajímalo, jak si jednotliví členové poradí s výzvou, kterou si na sebe připravili: „Složit písničku přesně dle svých představ? Hm. Jak si s tím poradí ti, co obvykle až tolik neskládají? Naprosto perfektně! Někteří z nich sice s finální aranží zpěvů a bubnů (a jejich nahráním/naprogramováním) oslovili své spoluhráče, ale jinak žádná z písníček oproti těm ostatním neztrácí. Všechny jsou sobě vyrovnané a celkově kompaktní, a i když je dle nich jednotlivě cítit, co kterému z členů při skládání nejvíc sedí a co do tvorby kapely přináší, všechny do jednoho je odhaluje jako soběstačné persony, jejichž sólovku bych si s chutí poslechl. Kdo by tohle čekal?!“

Za Sickyho dopadla výzva taky dobře: Dle mého se experiment povedl. Nejvíce mě baví (nečekaně) Sotelova věc.“

A Brutusáčkův result je jednoduchou a srozumitelnou tezí: „Blázni – jim zbaštím i ten metalcore.“
 
ALCEST – Shelter2. – 5. ALCEST – Shelter (2014)

Nahráno na Islandu, vydáno německým labelem, ale že jde o francouzskou kapelu, to stejně stále ctíme. 

Podmanivě post–rockové a muzikantsky vyzrálé album. Návrat k metalovějším kořenům se nechystá, a tak se tvorba kapely ubírá spíš expresivnějším směrem.“LordSnape je prý ale spokojen.

Brutusáček pak zvolává: „Ha, emo! – A pořádné, i když se Frantíci občas snaží hrát si na britské kytarovky, přiznávam, asi moc sladké‘, ale nemohu si pomoci…“
 
 
 
 
 
 
BEHEMOTH – The Satanist2. – 5. BEHEMOTH – The Satanist (2014)

Přitvrdíme, i když vlastně ne zas tak moc (ha-ha-ha).

mIZZY má v plánu se zasnažit a k dobrému pocitu z desky se prokousat: „Zatím spíše zklamání, ale věřím, že si v tom po několika posleších něco najdu, na rozdíl od jiných lidí mě paradoxně nejvíce baví dříve zveřejněné lyric video Ora Pro Nubis Lucifer.“

Trym nejdřív radši explikuje: Tahle deska sice vyšla až v únoru, ale k více či méně osekaným verzím se dalo proniknout už v prvním měsíci letoška,“ ale urychleně se dostává i k charakteru samotného alba: „Satanista mě baví hodně – předchozí album pro mě bylo trochu zklamáním, avšak potvrdila se Nergalova slova, že se po nemoci vrátí silnější než kdy dřív. Je potěšující, že došlo k nezanedbatelnému vývoji: je zde víc blackmetalových postupů – mnoho skladeb má překvapivě jednoduchou strukturu. Hodně se změnil zvuk, trochu se zeslabily zpěvy – vokální výkon třeba na Demigod mi přišel mnohem brutálnější a barbarštější, ale možná je to taky důsledek leukemie, protože Nergalovo hrdlo ani podle novějších videí na YouTube už není, co bývalo. Závěrečná hymna je vyloženě vynikající a pozoruhodných skladeb by se našlo povícero.“

Na videa můžete mrknout tady na Marastu, je jich tu vícero.
 
BOHREN & DER CLUB OF GORE – Piano Nights2. – 5. BOHREN & DER CLUB OF GORE – Piano Nights (2014)

Osmé album německé experimentálně-jazzové sebranky.

Tišší, jazzovější a pro mě paradoxně hůře uchopitelný Bohren. Pánové ze sebe vydali to nejlepší už před deseti lety, i nový materiál však stojí za pozornost,“ říká Trym.

Tahle kapela ve svém žánru náleží mezi stěžejní. Žádná z desek, co jsem od splatter–klubu‘ slyšel, mě nebavila celá,“ popisuje svůj vztah k Bohren Bizzaro, „…jo, zpomalenost, zvuk piana a temný nálady, který plavou stejně jako mrtvola v rybníku, mě baví, ale pokaždé jsem se během poslechu několikrát dostal do stavu absolutního odpojení od toho, co vlastně poslouchám. Nejsem extra znalec, tedy vím, v čem jsou Piano Nights tak jiné, Trym říká jazzovější, tak že by Bohreni trefili tu víc hudební notu, která udrží můj poslech ve stavu connected? Je to ale jedno. Podstatnější je, že potřebuji–li si během dne vytvořit trošku svého prostoru a na nic extra nemyslet, Piano Nights jsou tou volbou, která okolo mne vždy zatáhne neviditelný závěs a já vcházím do svého osobního intimisima.“

 

LVCIFYRE – Svn Eater2. – 5. LVCIFYRE – Svn Eater (2014)

A do pětice vypíchnutých alb ještě nablacklou desku z Británie.

AddSatan: Blackened death metal, který by se mohl líbit těm, co rádi Morbid Angel, Immolation, možná i staré Nile (vokál mi připomíná Sanderse) a obecně míchání death a black metalu, ovšem bez toho legračního, bestiálního primitivismu.“

Mixáž dvou žánrů zmiňuje i mIZZY a posléze se dostává i ke svému názoru na desku: Poměrně slušný death s kapičkou černoty, nepadám z toho ze židle, ale poslouchá se to fajn.“

Škoda zbytečně natahované intro skladby – vlastně to začíná být opravdu dobré až od Liber Lilith. Zvuk bicích bych radši trochu přirozenější, ale dá se. Sype tu bubeník z blackmetalových Nightbringer a Enthroned a nutno dodat, že dost dobře,“ laškovně mrká AddSejtn při svých posledních slovech na Bizze.
 
 

bizzaro

COGNIZANCE – Cognizance EP 2014
– Technický death metal tak, jak to odpovídá dnešní době. Alexe Rudingera za soupravou nahradil Romain Goulon a Cognizance navíc nezapomínající na to, proč v žánru to death metal mají.

PLINI – Sweet nothings EP 2013
– Naprosto parádní instrumentálka, která čerpá ze všech prog, math, post, modern žánrů a do toho cpe emoce měrou vrchovatou.

MODERN DAY BABYLON – Travelers 2013
– Nechci říci nic nového pod sluncem, ale místy, kdo by to byl řekl, na této desce djent vystupuje ze svého stínu a sluší mu to. Má slova snad potvrzují i chlapíci z Got-djent, u nichž se deska umístila na páté příčce loňských nahrávek. A když se navíc jedná o tuzemský zápich, o to víc to těší.

ANDERS BJÖRLER – Antikythera 2013
– Nikdy bych neřekl, že si pustím sólo album kytaristy The Haunted (ex-At The Gates). A hle, zas je nad čím přemýšlet… o kolik takových alb jsem tak už přišel? Muzikální, hravá, procítěná a uvolněná muzika, která na svého autora neprozrazuje nic z jeho minulosti.

brutusáček

THE SILVER MT. ZION MEMORIAL ORCHESTRA – Fuck Off Get Free We Pour Light On Everything (2014)
– Kanada je jistota skoro ve všem. Pokud Ziony chceme škatulkovat, tak asi slovo punk je možná nejblíž, ale to vem čert. Letošní novinka má neskutečný tah na branku, skvělé gradace a naprosto vynikající aranže.

PLINI – Plini EP (2013)
– Po delší době instrumentálka, která mě naprosto vzala, skvěle zakomponování piana!

LooMis

KEEP ON ROTTING – Unforeseen Consequences (2013)
– Neskutečně dobře hrající kapela se skvělými nápady, která navíc v rámci stylu dokáže dobře bavit i sebe sama hudebními hříčkami (nemůžu si pomoct, ale ten skřehot v Lethe mi strašně feelingem připomíná Vlastu Štorma). 

NOCTURNAL BREED – Napalm Nights (2013)

sicky

THROWDOWN – Intolerance (2014)
– Řízný hardcore–metalový flák, ostré riffy, groove rytmy, střední tempo, takové věci můžu.

ILLUMINATE ME – I Have Become a Corpse (2014)
– Tvrdá poctivá mathcore řežba, která obsahuje místy docela solidní nápad. Něco pro fanoušky Normy či Stray From The Path apod.

mIZZY

HEXIS – Abalam (2014)
– Punkovější a bordelióznější Celeste, nic nového pod sluncem, ale líbí se mi to a těším se na jejich koncert.

ALGOR – Hierofania (2013)
– Dost mě tato deska překvapila a popravdě jsem od Slováků takový výkon nečekal. Že by nejlepší současná slovenská blacková kapela?

pf

HAUSCHKA – koncert + Abandoned City (2014)

onDRajs

CYNIC – Kindly Bent to Free Us (2014)

LordSnape

KAMPFAR – Djevelmakt (2014)
– Původně tady měli být neznabozi Behemoth, ale protože mě The Satanist tak hrozně sere, natruc jsem schválně zvolil novinku Kampfar, která sice není tak dobrá jako stará tvorba, ale pořád lepší než Mare. Poláci u mě zklamali.

  
 
 
starší alba 
 
 

bizzaro

EXIST – In Mirrors EP 2010
– Kdo hledá, najde. A třeba tak, že se poohlédne po tom, odkud pocházejí doprovodní členové známých kapel. Max Phelps, tour kytarista Cynic a Death to All, se svou kapelou skládá nadmíru zajímavou a ničemu zvlášť podobnou muziku. A debut je na spadnutí!

brutusáček

MONO – For my Parents (2012)
– Kdo to označí za patos, ten mi koupí rum! Místy až filmové, ale o to lepší.

MONO – Hymn To The Immortal Wind (2009)
– Kdo to označí za patos, koupí mi rumy dva! Velkej epos, ale zároveň dost intimní.

DYSRHYTHMIA – vše
– Blázni, letos asi nová deska!

LooMis

IWRESTLEDABEARONCE – Late for Nothing (2013)

sicky

MEGADETH – Super Collider (2013)
– Tuhle desku jsem dlouho přehlížel, neboť podle komentářů na netu to není nic moc. Ono to ale prosím pěkně zas tak špatný není. Rockovější, bigbítovější megaděd mi překvapivě sedl do noty, zejména titulní hitovku nemohu dostat z hlavy.

DORDEDUH – Dar De Duh (2012)
– Neguru Bunget jsem nikdy neslyšel, takže nemohu srovnávat, ale toto mě baví velice.

AddSatan

MURCOF – nejvíc pořád Cosmos (2007)
– Klidně by se to dalo použít jako alternativní soundtrack ke 2001: Vesmírná Odyssea. Remembranza (2005) je taky dost fajn. Mix IDM, moderní klasiky, (dark) ambientu, glitche. V případě společné desky s Erikem Truffazem – Mexico (2008) méně temnoty a více jazzu. Koncertně také dobré.

ENSLAVED – Mardraum: Beyond the Within (2000)
– Pro mě jejich nejlepší. Ideální poměr syrového black metalu (sem tam i s vlivem death a thrash), viking epičnosti, psychedelie a progresu. Større Enn TidTyngre Enn Natt a Entrance – Escape jsou naprosto geniální skladby!

IMMORTAL – Battles in the North (1995)
– Jak napadne, tak prostě musím a na pár dní k tomuhle mrazivému skvostu přimrzám.

EMPEROR – In the Nightside Eclipse (1994)
– Geniální, jako všechno od Císaře, i když tady se oproti ostatním deskám musí přistoupit na „pravidla hry“. Přece jen, byly to začátky a jiná doba. Letos snad konečně naživo.

mIZZY

ULVER – vše (příprava na koncert, který opět stál za to)

pf

JON HASSELL – Last Night The Moon Came Dropping Its Clothes In The Street (2009)
THE ‎SISTERS OF MERCY – Floodland (1987)
HAUSCHKA ‎– Salon Des Amateurs (2011) 
PORCUPINE TREE – Insignificance (dema 1995–96)
FAITH NO MORE – Angel Dust (1992)
vinyly: AMORPHIS, PROTECTOR, SOLSTAFIR, ARCTURUS

onDRajs

SEPULTURA – The Mediator Between Head and Hands Must Be the Heart (2013)
ANDERS BJÖRLER – Antikythera (2013)
MADEBYTHEFIRE – Budet (2013)

LordSnape

A PALE HORSE NAMED DEATH – Lay My Soul To Waste (2013)
– Poslouchám tuhle desku už dlouho a je pro mě naprostou srdcovkou. Skvělé bolestné texty, unikátní atmosféra i krok kupředu a nelpění na předchůdci Type O Negative. Bicí jsou super a melodie se zarývají do mozku pořádně hluboko. Pro mě to není ani tak deska měsíce, jako spíš minulého roku.

ATARAXIE – L'Être et la Nausée (2013)
– Co naplat. Další porce funerálna musela přijít z Francie. Kombinace extrémně pomalého doomu s výjezdy do rychlého death metalu, které se nebojí do sebe krásně šroubovat. Není to ani násilně vklíněné. Vokály jsou pak kapitolou na další odstavec. Mohutně hluboký growling střídá scream, který nemá daleko k breku. I tak je vše procítěné a protkané úžasně depresivní atmosférou.

DEATHSPELL OMEGA – Drought (EP) (2012)
Drought označuje v angličtině vysušenou rozpraskanou zemi. Poslední EPko francouzských avantgardistů je prostě super. Zvuk je naštěstí čitelný a celkově je album hodně rychlé. Kytary, vokály i veškeré hudební nápady vše naprosto drtí a nechává zcvoknout.