Login Search
Album října 2019

Album října 2019

Podává se říjnová deska - zakousnout se můžete do šťavnaté porce blacku, jako přílohu podáváme prog a death, vše dochucené párem experimentálních výplachů. Inu správný Marast.

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 

(5) MAYHEM - Daemon (10/2019)

- ne, že by snad s novýma Mayhem bylo něco v nepořádku, vypůjčím si slova Franty N. "jak by asi znělo De Mysteriis, kdyby tehdejší sestava uměla opravdu dobře hrát a měla prostředky na opravdu dobrou produkci" a Gáby "kytary neřežou jak by měly. A celkově tak nějak nic překvapivýho." Úctyhodnej počin, kterej se dá docela dlouho a dobře poslouchat. (vaněna)

- ano, je to tady. Moješunka se s novou deskou opravdu vrací do časů DMDS a minimálně dobrý zvuk atmosféře nahrávky pomáhá. A i když stále nejsem přesvědčen o kvalitách novinky, poslech celého alba mě poměrně baví. Nevadí ani, že není tak propracované a technické jako Blasphemerova éra. Na druhou stranu, nebýt Falsified and Hated s burzumáckými klávesami a pár konkrétních momentů z dalších skladeb, asi si nevybavím song, který by mi vyloženě utkvěl v paměti. To možná i Esoteric Warfare mělo chytlavější pecky. On se Daemon ale ještě uleží, a uvidíme. No a hlavně jsem zvědavý na živák! (mIZZY)

- tahle deska sedí jak prdel na hrnci. Tak je to správné, tak to má být. (LooMis)

- Daemon Mysteriis Daemon Sathanas a vykopání aury devadesátek. Takovejdle blekoš snad musí bavit každýho, a proto chápu i nějaký ty negace okolo desky, který směřují na vykalkulovanost, opakování vyřčenýho a nulový vývoj. A mají pravdu, ale spočítaný a vykalkulovaný to maj Mayhem sejtn dobře. (bizzaro)

- no, minimálně opět trošku jitří vzduch. Já se teda přikláním na tu stranu síly, která tak nějak z toho má fajn poslech metalu, než abych řešil vykradenost a vyčpělost kapely, jasně je to dobrý vědět, jasně měli lepší desky (pořád nejlepší je beztak Ordo, haha) a ano mají i navíc, ale s démonem jsem spokojenej. (brutusáček)

(4) LEPROUS - Pitfalls (10/2019)

- novinka od Leprous mi pěkně zamotala hlavu. Na jedné straně lacinost pod úroveň s nesnesitelnou podbízivostí, na straně druhé neuvěřitelně působivé skladby. Bude to chtít ještě čas, ale už teď je jasné, že tato deska bude lidi rozdělovat na více táborů. (Mystic)

- progová nádhera s vlastním xichtem. Leprous riskují a používají v tvorbě nový zbraně, ale srdíčko je tam furt velký. (bizzaro)

- předchozí Malina byla The Congregation číslo dvě. A vlastně i The Congregation byl následovníkem Coal. Co tím chci říct? Leprous sice vydávají dobré desky, ale podobné jako vejce vejci. Pitfalls konečně značí odklon od dosavadních počinů, sice není nijak obří, ale i to se cení. Leprous nabízejí jasné hity jako Below, ale také popové kousky, hodně intimní věci, ale i kolosy, jako je poslední The Sky Is Red. Jedinou skladbu, která měla přes deset minut, měli naposledy na Bilateral. Měknutí sice pokračuje, ale Pitfalls je rozhodně pestřejší album než Malina. (onDRajs)

- uchovám si vzpomínku na ten koncert na Chmelnici, ten byl fantastický, nová tvorba je dost popina. (brutusáček) 

(3) OPETH - In Cauda Venenum (09/2019)

- nádhera. Nazpívat desku v rodném jazyce vyšel. Je slyšet, že Mikael dozrál ve fantastického zpěváka, a možná se i tím se sám cítí na zpěv v mateřštině. Ale nejen vokály (tradičně už se místo do hloubek chodí jen do výšek) jsou úžasné a vůbec celá kapela hraje! Dokonalé propojení klasických opethovských motivů a hard rocku. Za mě hodně v pořádku a možná bych se nebál říct – nejlepší deska od Deliverance. (LooMis)

- tak vám nevím, zda mě ty Opeth takhle naplno bavěj, ale z těch posledních progrockovek nejlepší. (bizzaro)

- Opeth pokračují v cestě nastolené na Heritage. Sedmdesátkový prog rock načichlý psychedelií. Přijde mi, že největší pecky Švédové nacpali do první půlky desky, ta druhá už se táhne. Navíc, ta stopáž je fakt dost přehnaná. Taky je škoda, že se Åkerfeldt bojí pořádně zařvat, temnější polohy tomu chybí... (onDRajs)

(3) TEITANBLOOD - The Baneful Choir (10/2019)

- po slabším epku jsem měl velké obavy, ale Teitanblood přešaltování parádně vyšlo. Z celkově vynikajícího alba bych obzvlášť chtěl vypíchnout ambientní části. Oproti dnes již klasickým Death a Seven Chalices je na novince mnohem víc hudby (rozuměj, hraní na nástroje, nejen běsnění), což někoho zklamalo, za mě velká pochvala. V pomalých pasážích temnota jako třeba nedávno Hellvetron, k tomu ale i spousta koberců a hlavně sól. Agresivní pasáže taky parádně řežou. Nakonec tedy vražda-smrt-zabití. (vaněna)

- těch dobrých desek, co stojí za pozornost, vyšlo v říjnu velké množství, všechny z nich ale s přehledem zabíjí The Baneful Choir od Teitanblood. Nejedná se sice o takovou vraždu jako Death nebo hnus Seven Chalices, i tak ale lepší desky na poli odporného zlo-metalu budete letos hledat těžko. Ttnbld předvedli metalovou smrt zase trochu jinak, přibylo zde thrash metalu, a vyhrocené momenty jako závěr Leprous Fire vyloženě ničí. Po slabším Accursed Skin Španělé svůj titul mezi současnými ohavnými kapelami opět obhájili. (Bandcamp) (mIZZY)

- tak samozřejmě že Death je už teď nepřekonatelné, ale novinka od Španělů, kteří nikdy nebudou hrát naživo, na to jde trošku jinak. Pořád je to válka a nálety, ale víc se hraje na atmosféru. Zmar, armageddon, prach a nicota. Po pár posleších je to pro mě rozhodně přístupnější, protože TTNBLD víc aranžují a staví „písničky“, než rvou všechny tornáda do jednoho tracku. Pro mě asi zatím metal roku. Fun fact; docela dobře se u toho běhá. (brutusáček)

(2) 1349 - The Infernal Pathway (10/2019)

- spíš z respektu zmíním i 1349, to album zní docela příjemně, je asi lepší (no, určitě a o dost) než Massive Cauldron, žádný průser... ale spíš pro skalní fanoušky 1349, obávám se, že své zásadní desky už těžko překonají. (vaněna)

- celkem v pohodě, ne? Na prdel z toho nepadám, ale The Infernal Pathway se mi líbí vlastně od prvního poslechu. Jasně, má to až přehnaně hladký a hodný zvuk, což odnáší jak kytary tak Frostovy bicí, takže na 1349 poměry to prostě málo vraždí, ale jako průser bych to neviděl. (Bandcamp) (mIZZY)
 
 
 
 

(2) ALTER BRIDGE - Walk the Sky (10/2019)

- úvodní otevírák Wouldn´t You Rather zpočátku navnadí svou tvrdostí, než se zlomí do klasického melodického (stadiónového) rocku. V podobné šabloně se pokračuje sice celou hrací dobu, tu více tu méně s přitlačením na sladkobolnější notu, nicméně... Myles to svým hlasem nikdy nenechá sklouznout do nějakého balastu a k celkové vyšší kvalitě přispívá i chytré využívání nejrůznějších efektů (kytarových, vokálních) a syntezátorů. Velmi slušná deska. (LooMis)

- postupně lepší než na první omak, je znát i vliv bočních aktivit hlavních protagonistů. Zmáknutý rock/metalový střední proud s obsahem, z hlediska diskografie kapely pak takový její průměr. (piTRs)
 
 

(2) BLOOD INCANTATION - Hidden History of the Human Race (11/2019)

- z celé vlny homage-ových deathmetal kapel kolem 20 buck spin/Dark Descent se mi asi líbí Blood Incantation nejvíc. Death metal, který je docela variabilní, ale ponejvíc se drží u BDM až někdy techdm vod. Daleko barevnější a zajímavější album, než servírují Mortiferum, Coffin Rot nebo Tomb Mold. Navíc mají vlastní diss track, čekuj YouTube. (vaněna)

- sice album, co oficiálně vychází až v listopadu, ale zaslouží si pozornost určitě už před oficiálním releasem. Jeden z nejlepších techničtějších death metalů, co jsem letos slyšel. Momentálně mě baví ještě o úroveň více než vydařený debut. (Bandcamp) (mIZZY)
 
 

(2) BORKNAGAR – True North (09/2019)

- sice popík, ale příjemnej. Absence Vintersorga mi vůbec nevadí, Vortex naopak dává těch pár uřvaných pasáží překvapivě dobře, až bych chtěl, aby místo zpěvu více řval. Deska to je ale až přehnaně dlouhá a někdy u šestého songu pokaždé začnu ztrácet pozornost. První půlka je ale fajn. (mIZZY)

- a hlas přidal i kezir.
 
 
 
 
 
 

(2) CAR BOMB - Mordial (09/2019)

- čisté zpěvy rozhodně plusem. Trochu jsem doufal v přerod, jakým kdysi prošli tDEP, ale zatím se nekoná. V zásadě se nejedná o žádné velké překvapení, ale je to, kruciprdel, pořád nářez. (LooMis)

- všichni budou určitě psát o vyměknutí, ale já jsem nadšen. Ano, melodické zpěvy najdete snad ve všech skladbách, ale jinak je to stále hi-tech moderna, jak to umí jen Car Bomb. Meta bylo w^w^^w^w číslo dvě, kluci to tentokrát vzali jinudy. Zpomalili a jaksi "zalternativněli" - místy slyším odkaz seattleské scény a někdy mám pocit, že poslouchám Alice In Chains hozené do mathcoru. Jsem rád, že Car Bomb nestojí na místě. (onDRajs)
 
 

(2) CHAOS MOTION - Psychological Spasms Cacophony (10/2019)

- absolutní disharmonie, která při intenzivním poslechu zavání zaděláním si na slušný bolehlav. Absolutní chaos, který svým způsobem (svou naprostou neuchopitelností) baví víc než Car Bomb. (LooMis)

- experimentální death metal v stylu Gigan apod. Těžkej psychovejmrd, nechápu nic. (Gába)
 
 
 
 
 

(2) HOUR OF PENANCE – Misotheism (10/2019)

- BDM jak se sluší a patří. Žádné experimenty, přímý tah na bránu. Neočekávejte nudící rutinu, ale poctivé řemeslo. (LooMis)

- solidní rubanice, tlak to má a sype se, co víc chtít. (brutusáček)
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) INSOMNIUM - Heart Like a Grave (10/2019)

- žádný nevídaný zázrak, ale po dlouhé době Finsko tohoto modelu, které stojí za pozornost. Když jsem tak srovnal s předchozí Winter´s Gate, tak letos hoši skládali líp a nápaditěji, a Jani Liimatainen je jednoznačná výhra. O chlup kratší by to ale být mohlo, to zas jo. (piTRs)

- a hlas přidal i kezir.
 
 
 
 
 
 

(2) JINJER - Macro (10/2019)

- nebaví. Senzace splaskla. Touhle deskou se Ukrajinci zapisují do plejády kapel, stylově kopírujících své slavnější souputníky a nezachraňuje to ani Taťána. Ale i tu strčí hravě do kapsy spousta jiných vokalistek (a pro srovnání nemusím chodit daleko – viz třeba mnou v minulé desce opět adorovaní The Agonist). Kyblíkovej zvuk rytmičáku se sem navíc krutě nehodí. (LooMis)

- možná měli Jinjer zůstat spíš minimalističtější, protože EP Micro > LP Macro. Ale i tak je tu několik věcí, který jsou hodně povedený. A Loo, Tati má v hrdle dynamit, to jsi vedle jak ta jedle! (bizzaro)
 
 
 
 

(2) LACUNA COIL - Black Anima (10/2019)

- nevýrazný goth-metálek je už dávno minulostí, kapele to dlouhodobě hraje dobře a Cristina chvílemi podává svůj top výkon. Občas se něco zopakuje, občas se něco zbytečně táhne, ale pokud opráším nedávné menší či větší rozpaky z poslechu nových Borknagar, Korn nebo Opeth, tak svého vítěze mám. (piTRs)

- a hlas přidal i kezir.
 
 
 
 
 
 

(2) LIGHTNING BOLT – Sonic Citadel (10/2019)

- ještě větší vidle než naposled, ale v podání Lightning Bolt jsou vidle neskutečně zábavný. Čistá energie. (YouTube) (Kotek)

- opět šílenost. (brutusáček)
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) MORTEM - Ravnsvart (09/2019)

- že se tenhle měsíc ale sešlo kvality a poctivých staroškolních (norských) desek. Nejlepší z nich pro mě určitě Mortem, neboli alternativní projekt Arcturus. Od dema uběhlo krásných 30 let a první řadovka nakládá! Vůbec nemám co dodat, parádní muzikantské výkony na všech postech, ty klávesy! Ta basa! Nádherně vyvážený zvuk. Radost tohle poslouchat. (vaněna)

- dobrý retro návrat do kořenů melodického black metalu. Ta deska fakt zní, jako kdyby vyšla někdy před 25 lety. Při prvním poslechu jsem si sice říkal, proč bych tomuhle měl dnes věnovat pozornost, ale oni mě Mortem až příjemně baví. Škoda jen umělých Hellhammerových kopáků. (mIZZY)
 
 

(2) PROFANATICA - Rotting Incarnation of God (10/2019)

- tuhle desku jsem poslouchal z několika důvodů - a) vysmát se Lednyemu (mohli jsme být lepší než Mayhem... nemohli.) b) přilákal mě skvělej epickej obal od Girardiho c) hned mě strhnul až komickej zvuk virblu, kterej jede naprosto celou desku. Asi je to taková ta deska 3x a dost, ale vcelku dobře jsem se pobavil. (vaněna)

- nehoráznej nářez! Mám sice rád všechny desky Profanaticy, ale že nahrají takovou pecku, jsem po posledním EP nečekal. Novinka je hodně deathmetalová, místy až grindová. Tithing Cunt a Sacramental Cum jsou totální hitovky, a jestli budou hrát nové songy na koncertu na Sedmičce, bude to smrt. Na rozdíl od nové nahrávky Havohej, která je spíše zklamáním, tenhle primitivizmus fakt žeru. (Bandcamp) (mIZZY)

(2) RINGS OF SATURN - Gidim (10/2019)

- děkujeme Vaše Přehrocenosti. (LooMis)

- Rings of Saturn nestojej na místě a jejich tvorba je čím dál deathmetalovější, což jí sluší. Ale vetřelčích sweapů furt dostatek! Chválím zvuk bicích. (bizzaro)
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) SWANS – Leaving Meaning (10/2019)

- trochu překvapivě nová deska po „posledním“ turné, na které Swans navážou novým a ukáží se opět i v Praze. Nový materiál je klidnější než éra The SeerThe Glowing Man, ale jde jasně poznat, že se jedná o Labutě, a to ne jen díky Girovu hlasu. A některé kusy, jako třeba Sunfucker, jsou solidní výmaz. Na následujícím turné se mj. bude podílet i Ben Frost. (mIZZY)

- Gira se vrací někam k The Great Annihilator, víc písničky, než hluk. (brutusáček)
 
 
 
 
 

 
 

Kotek

JENNY HVAL – The Practice Of Love (09/2019)
- nikdy jsem se úplně nedostal do jejích předchozích nahrávek, ale tahle je super! Chytlavej zasněnej pop, kterej jde z hlavy vytlačit jen těžko. (YouTube)

SEQUOYAH MURRAY – Before You Begin (09/2019)
- další chytlavá popina, Before You Begin je sebevědomej debut pro Murray, na kterým se popový vlivy míchaj se soulem a r&b. A ten vokál. (YouTube)

TROPICAL FUCK STORM – Braindrops (08/2019)
- jo, srážka tropickejch jamů a rockový divočiny. Tentokrát více tropů a míň divočiny. (YouTube)

FAT WHITE FAMILY – Serfs Up! (04/2019)
- jasná nahrávka léta. Když se divná americana dohromady s britským art rockem, tak je to čistá rozkoš poslouchat. (YouTube)

LAKKER – Epoca (03/2019)
- potemnělá náladová elektronika, která se vrtá hluboko pod kůži. Lepší s každou další nahrávkou. (YouTube)

ALAMEDA 5 – Eurodrome (03/2019)
- cokoliv vyjde na polským labelu Instant Classics stojí za poslech. Tohle je rockovej kříženec, kterej vymetá spoustu zaprášenejch koutů. V naprostý většině koutů na který by se nemělo zapomínat. (YouTube)

vaněna

DJEVEL - Ormer til armer, maane til hode (10/2019)
- klasická Abrova dichotomie buzi/šlehačka je překonána. Djevel v obou polohách perfektní, Faust dává krásně. Moc se mi líbí jen maličko rozhozený zvuk kytar, když se to potom navrství, je i v těch pomalých pasážích pořád co poslouchat.

WHITE WARD - Love Exchange Failure (09/2019)
- pro mě dosud zcela neznámá Ukrajinská smečka z Oděsy. Kombinace Badalametiho a Ihsana? Nevím, ale zní to hodně zajímavě. Takhle organicky propojit jazz a post-black metal, to se jen tak nevidí. Pro milovníky experimentů asi nutnost.

SUN WORSHIP - Emanations of Desolation (10/2019)
- Aosoth potkává Bolzer. Není to nic světobornýho, ale tenhle styl a zvuk mám rád, takže proč ne.

DENIAL OF GOD - The Hallow Mass (10/2019)
- kapela se snad nejsvéráznějším zvukem na dnešní scéně, takhle rozpoznatelní jsou snad jen Negative Plane. Výborně se bavím, úplně stejně jako u předchozích desek. Těžko věřit, že je to teprve třetí plnohodnotná deska za těch skoro 30 let.

mIZZY

SHRINE OF INSANABILIS – Vast Vortex Litanies (10/2019)
- debut s následným EPčkem sice nebyly nějak extra úžasná alba, spíše docela fajn moderní black, své kvality SOI potvrdili hlavně naživo. A z novinky mám podobný dojem, celé album je solidně nasypané, najdou se zde zajímavě melodické kytarové postupy, ale nemohu říct, že by Vast Vortex Litanies mezi dalšími letošními deskami nějak vyčnívalo. (Bandcamp)

DYSANGELIUM – Death Leading (10/2019)
- stejně jako na Thánatos Áskēsis, i zde může hodně lidí iritovat poměrně výrazný vokál. Když se přes něj ale přenesete, tak hudební stránka alba skrývá poměrně fajn black. Stejně jako Shrine of Insanabilis ale Dysangelium doplácí na fakt, že podobnou hubu v Německu a dokonce i na stejném labelu dělá jiná kapela ještě o poznání lépe. (Bandcamp)

DEATH LIKE MASS – Matka Na Sabacie (10/2019)
- jeden dlouhý song, který (kdybych nepočítal ambientní pasáže) není až tak dlouhý. Navíc je o poznání klidnější než předchozí EPčka. Fajn atmosféru sice Matka Na Sabacie má, ale raději se vrátím k prvním Kręte Drogi a Jak zabija Diabeł. (Bandcamp))

SUNN O))) – Pyroclasts (10/2019)
- druhé letošní album, opět čtyři skladby, jen o něco kratší. Na rozdíl od Life Metal působí Pyroclasts surověji a méně epicky. Je to dobře nebo špatně? Zatím říkám, že LM se mi líbí více, ale to se může časem změnit. (Bandcamp)

Mystic

ALCEST – Spiritual Instinct (10/2019)
- Alcest je má srdeční záležitost a na každé jejich album netrpělivě a s očekáváním čekám. Pokaždé z toho vycházím unešen. A stalo se i v případě novinky Spiritual Instinct. Nemá cenu přemýšlet nad tím, které album Alcest je nejlepší, Spiritual Inctinct dýchá ve znamení starší tvorby kapely, zároveň má ale mnoho čerstvých míst, svěžích a pro kapelu novátorských momentů a největší změnou je zvuk a celkové působení skladeb. Jsou totiž tvrdší, syrovější, temnější a místy agresivnější. Zpěv je více konkrétní a naléhavý. Pokud si to člověk spojí s myšlenkami, o kterých album je, dává to opravdu smysl.

TIDES FROM NEBULA - From Voodoo to Zen (10/2019)
- tohle je album, na které jsem se tolik těšil, nakonec jsem se ale bál, co z toho nakonec bude. Čekal jsem asi příliš, From Voodoo to Zen je dobré album, ale chybí mu odvaha. A tak jde místy o opravdu obyčejný a generický post-rock, místy naopak kapela dovede strhnout a zaujmout nevšedními a zajímavými motivy. Album je taková silně atmosférická pohodovka s pár opravdu skvělými místy, mohla být ale něčím více. I tak materiál pravidelně sjíždím.

SKEMER - Benevolence (2019)
- Mathieu Vandekerckhove (kytarista a skladatel belgické Amenry) a zpěvačka Kim Peers se spojili a natočili synthwave/darkwave desku, která je až magicky poutavá a přitažlivá. Už pro tu silnou atmosféru temné diskotéky v začouzeném klubu nočního města to stojí za poslech.

ASTROSAUR - Obscuroscope (09/2019)
- Astrosaur baví hravou hudbou, kde se prolínají světy post-metalu a těžkého progu. Atmosféra je tedy podepřena silnou technickou stránku, nezní to ani klišovitě a ani obyčejně. Naopak, tady se na hudební hranice příliš nehraje.

PENCEY SLOE - Don´t Believe, Watch Out (09/2019)
- příjemný shoegaze ze stáje Prophecy, který sice nepřináší nic extra novátorského, ale o tom tento žánr být nemá. Kdo má rád Slowdive, měl by být nadšen.

LooMis

ROB HALFORD - Celestial (09/2019)
- zbytečnost.

STEEL PANTHER - Heavy Metal Rules (09/2019)
- piTRs navnadil v desce minulé, za mne nicméně pokles jak z hlediska hudební kvality, tak i nenucené vtipnosti.

VANDEN PLAS - The Ghost Xperiment - Awakening (10/2019)
- 10. studiovka Němců a stále je to hodně příjemný prog/power střihu starých Fates Warning / Dream Theater.

AddSatan

ZONAL – Wrecked (10/2019)
- pokračování Techno Animal (Justin Broadrick, Kevin Martin), takže kombinace industrialu, dubu, hip/trip hopu, noise, drone a dark ambientu. Temná, dystopická, někdy až zlověstná, nebo delirická atmosféra, houpavé a těžké beaty a basy. Prvních šest skladeb s rapem Moor Mother mě baví více, její hluboký, místy až démonický hlas sem skvěle sedí, ale i některé instrumentální skladby z druhé poloviny tlačí slušně a nelze se nekývat do rytmu. I když se to zprvu zdá poměrně jednoduché, pozorný (a hlasitý) poslech odhalí zvukovou propracovanost a (mírné) rozdíly v náladách i postupech. Zatím „jen“ dobré (a něco jen fajn), ale předpokládám, že naživo s náležitou aparaturou to bude makat ještě o dost líp. (Bandcamp)

VIKTOR ORRI ÁRNASON & YAIR ELAZAR GLOTMAN – VAST (08/2019)
- Islanďan a Berlíňan, improvizace na housle, violu a kontrabas, někde mezi „moderní klasikou/současnou kompozicí“, (spíše temnějším) ambientem a dronem. Zkrátka hudba, která by mohla vyjít (mj.) u Miasmah, ale vyšla u Bedroom Community (mj. Ben Frost). Skvělé nazvučení nástrojů, místy překvapí nečekané zvukové barvy (např. smyčce znějící trochu jako flétna?). (Bandcamp)

SKÁPHE + WORMLUST - Kosmískur Hryllingur (06/2019)
- mIZZY a vaněna chválili v červnu a já se přidávám. Jo, takhle mě ten disharmonický/onantní black metal pořád celkem baví. Chvíli trvá se v tom zorientovat, některé pasáže jsou správně podivné a psychedelické. Zvukově taky spokojenost, jen snad ty kopáky bych maličko v mixu stáhnul. (Bandcamp)

MAJA S. K. RATKJE – Sult (03/2019)
- zmíněno Kotkem v březnu. Harmonium a zpěv, k tomu občasné „rušivé“ zvuky (řetězy, struny, kovy, sklo apod.). Písně i improvizace, některé skladby jsou klidné a posmutnělé, jiné rozvernější (Den Sprættende...). Někde mi trochu vadí až příliš vlezle naléhavé motivy (Sayago…), ale většina skladeb se mi líbí hodně. Připomíná mi to i některé věci Meredith Monk. (Soundcloud)

bizzaro

RENDEZVOUS POINT - Universal Chaos (05/2019)
- progová nádhera s vlastním xichtem #2. Sice z toho Leprous rytmicky občas vylezou, ale tvorba RP směřuje jinam. Zpěv mi občas připomene (taky norský) Twisted Into Form.

NILE – Vile Nilotic Rites (11/2019)
- čerstvá krev faraonovi prospěla. Plno super nápadů, deska má vývoj a nefičí na plný gule jen kvůli tomu, že za bicími sedí Jirka.

CARNIFEX – World War X (08/2019)
- když přistoupíte na pravidla hry, tak je to vlastně docela v pohodě.

piTRs

BLACK STAR RIDERS - Another State of Grace (09/2019)
- pokračovatelé Thin Lizzy natočili další supr desku, oproti předloňské Heavy Fire o něco hravější a barevnější. A mohla by fungovat jako etalon optimálního poměru stopáže a vyváženosti obsahu, protože těch 38 minut se dějou jenom příjemné věci. A 20.11. s Diamond Head v Praze (žel v nevlídné Chmelnici).

Kuba

AMOGH SYMPHONY - IV (05/2019)
- novinka je trochu lepší, alespoň oproti předchozí nahrávce. Má světlé momenty, ale celkově je to spíše průser. Možná mám zúžený pohled díky prvním dvěma albům, nicméně i jako první zkušenost s Amogh Symphony by to nebylo o moc lepší.

COGNIZANCE - Malignant Dominion (09/2019)
- nejsem tolik skeptický jako někteří. Možná to nemá sílu jednotlivých EP, ale death metal je to bezesporu solidní.

THE RITUAL AURA - Velothi (09/2019)
- u kluků to mám vždy stejně. Nějakou dobu je přestanu sledovat a oni mezitím vydají novou desku. A tady je rozhodně o co stát. Nemohu se zbavit dojmu občasné podobnosti s VUVR. Ve struktuře skladeb, kdy není nouze o nečekané zvraty, ale jako komplex to funguje. Doporučuji.

LVCIFYRE - Sacrament (05/2019)
- problém tohoto EPka je, že jsem předtím slyšel (snad tisíckrát) Sun Eater. Se pak těžko něco dalšího hodnotí.Tudíž mám rozporuplné pocity. Lvcifyre to sluší hlavně v sypačkách a pekelných riffech.

Gába

ESOPHAGEAL - Craving Delusions (09/2019)
- pouze pro zažraný BDM ultras.

PERVERTED DEXTERITY - Profligacy Through Impurity (singl) (09/2019)

ACWELAN - Nightmare Blood Ritual / Ritual Aura Sensations (08/2019)
- maximálně odpornej black/death/noise hnus. Ostatně když se label jmenuje Nihilistic Noise Propaganda, nelze očekávat kopírku Kelly Family...

VERMIN SCOURGE - Barbaric Intolerance (demo) (09/2019)
- taky pod NNP, taky pohoda. Aspoň už jde ale poznat, že se tam hraje na nějaký hudební nástroje.

Kezir

IN MOURNING - Garden Of Storms (10/2019)
MGŁA - Age Of Excuse (09/2019)

onDRajs

DISILLUSION - Liberation (09/2019)
- konečně deska! 13 let po vydání Gloria! Nějaký větší časový odstup ale není znát, Němcům to pořád skvěle šlape. Je to blíž k debutu Back to Times of Splendor, takhle by zhruba zněli Soilwork, kdyby chtěli hrát jako Opeth.

EXHORDER - Mourn the Southern Skies (2019)
- šok a moment překvapení opadl, pozitivní dojmy ovšem přetrvávají. Na desce jsou jak thrashové rychlopalby z debutu, tak zamyšlenější songy z druhé desky. Ale je tu i něco navíc, zejména pestřejší aranže, které na začátku 90. let logicky chyběly. Tohle je návrat jako stehno.

JSt

SIKKA RYMES – Love Di People (03/2019)
- jamajský MC (deejay?) s EP na Duppy Gun. Zčásti to jsou vokodérové tracky, které připomenou Gaiku, ale se subtilnější a mnohem rozsekanější produkcí, zčásti rapovější nálože, opět s parádními pavoučími divnorytmy. Dá se odkázat taky na Equiknoxx a cítím v tom i nějaké trapové/drillové vlivy.

brutusáček

DYSRHYTHMIA - Terminal Threshold (10/2019)
- metal, ta spolupráce s Lucem je hodně znát, přesto je to pořád Dysrhythmia, tak jak jí máme rádi.

INTER ARMA - Sulphur English (04/2019)
- post-metal, black, sludge, psychedelic, divotvorný mix? Ale funguje a naživo na Sedmičce válcoval neskutečnou silou.

 
 

bizzaro

FAITH NO MORE – všemožný
- průřez diskografií napříč lety.

WASP – The Last Command (1985) The Crimson Idol (1992)
- trochu glam a hard rocku z kanclu no :)

Gába

VIRULENCY - Promo (2013)
- anihilační náser ve stylu Abhorrent Castigation a Disgorge. Brutal!

PSYCHOPATHIC - Phases (2018)
- superagresivní deathgrind námrd. Ideální pro submaximální silovej trénink.

MARDUK - Iron Dawn (EP, 2011)
MARDUK - Plague Angel (2004)

onDRajs

MISERY LOVES CO. - Misery Loves Co. (1994) + Not Like Them (1997)
- tuhle zapomenutou kapelku jsem musel oprášit poté, co jsem zjistil, že MLC po 19 letech vydají další album. První dvě desky mi přijdou stále skvělé, industriálem protknutý šlapavý (teď by se tomu asi řeklo groove) metal, kterému nechybí velká dávka syrovosti, ale i melancholie.

METALLICA - ...An Justice For All (1988)
- asi si klepete na čelo, co to sem dávám za vykopávky, ale... Neslyšel jsem to drahně let a o to víc mě překvapilo, jak mě to dostalo. Riffy ostré jak kudla a kromě klasik jako Blackened a One jsem asi až teď pořádně docenil kusy jako Shortest Straw nebo The Frayed Ends Of Sanity.