Login Search
Album února 2020

Album února 2020

V únoru sice "na body" vyhrála brazilská kapela, která už má to nejlepší dávno za sebou, faktickým vítězem jsou ale Kanaďané, kteří sklidili ovace od všech hlasujících redaktorů. Inu, ne vždy ten lepší dostane, co mu po zásluze náleží...

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků. (Vzhledem k tomu, že ne všechny desky mají kladné hodnocení, rozhodl jsem se, pro větší spravedlnost, v těchto případech odečíst z hodnocení půl bodu).

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)

(3.5) SEPULTURA - Quadra (02/2020)

- pecka! Po příchodu bijce Casagrandeho už třetí parádní deska Sepultury v řadě. Po předchozím eklektickém a alternativním Machine Messiah Kisserovci řádně přitvrdili a šlápli na plyn agresivity. Mnozí tvrdí, že jde o nejlepší album od odchodu Maxe, ale to je takový evergreen skoro pokaždé, když Sepultuře vyjde další deska... (onDRajs)

- kdyby měly všechny velký kapely takovouhle odvahu a zkoušeli se posouvat, nebylo by nač si stěžovat. (bizzaro)

- při otvíráku Isolation to lehoučce zavane až někam k nedostižné Arise. Ale tím to taky v podstatě končí, dál už se mlátí sláma sice trošku jiná než u Soulfly (když už to věčné srovnávání), ale stejně prázdná. Kdo by asi tohle vydal, pokud by to neneslo sepultuří logo? (piTRs)

- Brazilci to sypou s pravidelnou jistotou a pořád to tam po těch letech je. První půlka desky valí thrashy palby, druhá už si opět hraje, celkově to mají jako vždy vyvážené a prostě to šlape, nemám co vytknout. (brutusáček)
 

(3) BENEATH THE MASSACRE – Fearmonger (02/2020)

- jo, je to slušně splašenej nátěr. (mIZZY)

- Benýtům je jedno, zda nehráli den, nebo desetiletí. Totální destrukce! (bizzaro) 

yes, yes, yes, čekalo se dlouhých osm let a vyplatilo se. Nakolik byla pauza vynucená nevím, ale rozhodně prospěla, místo chrlení nového materiálu co dva-tři roky, se borci odmlčeli a přinesli půlhodinovou, kvalitní rychtu. Uhání se snad nejrychleji v historii kapely, ale zároveň ubylo kytarové onanie, Elliot u mikráku vládne a vlastně celkově je to návrat za plný počet! (brutusáček)
 
 
 
 
 

(2) BLAZE OF PERDITION - The Harrowing of Hearts (02/2020)

- BoP na Metalblade, za mě je to až moc čistý album, kde rozmáchlý plochy zůstávají bohužel okatě prázdný. (vaněna)

- o dost přístupnější a hitovější než Conscious Darkness, což žel znamená i bez tíživé atmosféry a pořádných riffů. Blbá deska to asi není, naživo nový materiál BOP rovněž funguje, ale na opakované poslechy to nevidím. Cover Fields of the Nephilim na závěr rovněž moh. (Bandcamp) (mIZZY)
 
 
 
 
 
 

(2) CULT OF FIRE – Moksha & Nirvana (02/2020)

- nové dvojalbum Kultu Oně, které je rozhodně nejlepší nahrávkou po Triumvirátu. Ale ani ne tak kvůli hudbě, jako díky zvuku. Kapela si tentokrát dala záležet na opravdu kvalitním zvuku, což se rozhodně povedlo, protože na rozdíl od मृत्यु का तापसी अनुध्यान a následných EPček vás z poslechu Moksha & Nirvana nebude bolet hlava jako prase hned po prvních minutách. Dobrý zvuk má sice i své mínus, a to, že až příliš vynikne ne moc dobrý řev, ale zbytek se dá (pokud vás tedy baví samotná hudba) konečně poslouchat. (Bandcamp) (mIZZY)

- jo proč ne, i když zprvu jsem se lekl jestli neposlouchám Masters Hammer, ale dobrý, jen zbytečně krátké. (brutusáček) 
 
 
 

(2) INTRONAUT - Fluid Existential Inversions (02/2020)

- Intronaut nedělají desky na "první dobrou" a novinka není výjimkou. Album sice působí uvolněně, ale zamotané je řádně. Možná jediný technický post-metal, který znám, ačkoliv Intronaut se dokonale brání jakýmkoliv škatulkám. Škoda, že odešel bubeník Danny Walker, jedno z poznávacích znamení kapely, ale Alex Rüdinger ho zastoupil více než důstojně. (onDRajs)

- celých pět let se čekalo i na další desku borců z LA. Novinka se zprvu jeví o poznání méně hypnotická, ale chce to jak se říká více poslechů a ono to vyleze. Možná „matoucí“ efekt může být „nejtvrdší“ zvuk v historii kapely. (brutusáček)
 
 
 
 

(2) NAWAHARJAN - Lokabrenna (02/2020)

- strašně zlej ortodoxně satanskej black metal. Takhle se to má dělat. (vaněna)

- berlínský black v duchu severské scény. Jsou zde rozhodně OK riffy, docela fajn atmosféra, a celkově na Německo dobrý. Ale tak nadšený, jako někteří kolegové, z Nawaharjan nejsem. (Bandcamp) (mIZZY)
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) PSYCHOTIC WALTZ - The God-Shaped Void (02/2020) 

- zatímco dinosauři progresivního metalu se motají v kruzích (Qüeensryche), vyschla jim studna s nápady a musí oprašovat staré desky (Dream Theater), případně o nich není slyšet, jelikož se jednotliví aktéři více věnují sólo aktivitám a bočním projektům (Symphony X, Fates Warning), Psychotic Waltz s touhle deskou potvrdili, jak neprávem byli doposud přehlíženi. The God-Shaped Void snese srovnání s nejsilnějšími deskami všech těchto kapel. Sice ubrali ze své „divnosti“, přidali více důrazu na písničkovost skladeb, ale duši nezaprodali. Tohle je jejich nový start, nový pokus, nová šance konečně se prosadit mezi elitu. Recenze již brzy. (LooMis)

- kolega Loo bude plísnit za tu mojí nevědomost, ale PW šli vždy kolem mě, na veterány hodně zdařilá věc. (brutusáček)
 

 
 
 

vaněna

BLACK DEATH CULT - Devils Paradise (09/2019)
- podladěnej doom/death s klávesama. Škoda přesranýho vokálu, protože některý pasáže jsou čistá radost. Trochu jako Druid Lord ale víc rychta + psychedelický klávesy jako od Black Magic SS, těžko představitelný a nefunguje ve všech písničkách.

VENOMOUS SKELETON - Drowning in Circles (01/2020)
- dřevooo! Úsvit beholderů! Vynikající old school z Izraele. 

THY CATAFALQUE - Naiv (01/2020)
- jak psal minulý měsíc mIZZY, nejlepší Maďarova deska za poslední léta. 

LURKER OF CHALICE - Tellurian Slaked Furnace (01/2020)
- NWN na desce vydali kompilaci Lurker of Chalice, kultovní ambient/bm od Wresta (Leviathan), tj. parádní psycho věc, kterou je vždy důvod si v klidu promeditovat. 

YGG - The Last Scald (02/2020)
- z ukrajinských pagan kapel slovutných jmen (Nocturnal Mortum, Drudkh, Kroda) mi Ygg připadá nejmíň známá. Nová deska už není taková mrda - protože brumle už není takový zjevení, ale pořád výborná deska. Zatím nevyšla bohužel na vinylu.

JORDABLOD - The Cabinet of Numinous Song (01/2020)
- ještě jednou Iron Bonehead, tentokrát zvláštní uvolněnej black metal ze Švédska. Úplně nová nálada, která do black metalu jde přes surfařský kytary. Zajímavost, která ale přežije nejeden poslech.

Kuba

NERO DI MARTE - Immoto (01/2020)
AGHORA - Entheogenic Frequencies (12/2019)

Kotek

PSALM ZERO – Sparta (02/2020)
- novej Charlie Looker, a je to poprvý, co mě tenhle projekt baví. Asi i díky tomu, že je to tentokrát tradičnější metalová riffovačka. (YouTube)

ANNA MEREDITH – FIBS (09/2019)
- chytlavá elektronika, která míchá tolik žánrů, až by ti mohlo bejt špatně. Ale není, funguje to jako dobrej zlepšovák nálady na konci (pod)zimy. (YouTube)

BAMBARA – Stray (02/2020)
- jo, srážka gotiky, post-punku a blues rocku. Fajn poslech, kterej se možná nezaryje tak hluboko, ale rozhodně potěší. (YouTube)

WACLAW ZIMPEL – Massive Oscillations (01/2020)
- poklidná, zamyšlená moderní klasika, minimalismus je tady klíčový slovo. Ideální na dlouhý odpoledne.(YouTube)

mIZZY

CÉNOTAPHE – Monte Verità (02/2020)
- dost možná nejlepší BM nahrávka, co jsem zatím letos slyšel. Kapela bývalého bubeníka a zpěváka z Nécropole, kteří dále, stejně jako Amertume, pokračují ve velmi podobné hudbě. Jen tedy každý vlastní cestou. Na rovinu sice říkám, že Cénotaphe není až tak dobrý melodický black jako Nécropole, i tak se ale jedná o hodně nadprůměrnou věc. Navíc budou hrát letos na Never Surrender v Berlíně, na což se obrovsky těším! (Bandcamp)

CAVERNE – Omphalos (02/2020)
- další již one man projekt Amertume z Nécropole. Caverne je spíše o atmosféře než výrazných melodiích, nelíbí se mi tak moc jako Nécropole (případně spříznění Cénotaphe), ale fajn to je. (YouTube)

TURIA – Degen Van Licht (02/2020)
- opět dost zajímavý nizozemský atmo-black ve složení kytara, bicí a ženský vokál, který byl ještě lepší naživo. Song Merode je top. (Bandcamp)

OVO – Miasma (02/2020)
Italové pokračují v míchání noise rocku, sludge, industrialu a dalšího bordelu, jak to umí nejlépe. Miasma je dost tvrdé album s údernou rytmikou, skřípavými riffy a posedlým vokálem. Oproti houpavým tribal rytmům předchozích desek je Miasma místy až nekompromisní námrd, jehož atmosféra docela dobře sedí s obalem alba. Naživo to bude zase nálož. (Bandcamp)

INSECT ARK – The Vanishing (02/2020)
opět výtečný psychedelický a hodně pestrý doom. Naživo bude nový materiál určitě taky parádní. (Bandcamp)

APOKRYPHON – Subterra (02/2020)
- sólovka baskytaristky z Darkspace, které vypomáhá neznámý zpěvák. Tentokrát bez zaměření na atmosféru vesmíru, spíše na orientální vlivy. 3,6 – not great, not terrible. (Bandcamp)

MÆRE  – I (EP) (01/2020)
- nová death/black kapela od lidí z Ingurgitating Oblivion. Slušně valivý a poměrně temný death. K tomu dobré disonantní riffy. Něco jako kombinace Ulcerate a Lvcifyre. Fajn věc, vydal Lavadome. (Bandcamp)

HÄLLAS – Conundrum (02/2020)
- po výborném debutu trochu zklamání. Hity jako Carry On tu sice jsou a deska mě baví, ale i po kytarové stránce mám pocit, že tahle kapela má na mnohem víc. Excerpts From a Future Past zůstává nepřekonáno. (Bandcamp)

IHSAHN – Telemark (EP) (02/2020)
- to aby se vědělo, že mistr má novou nahrávku. První tři songy cajk, asi lepší než některé heaviky, které dělal na předchozích albech. Poslední dva covery naopak zbytečnost. 

TODAY IS THE DAY – No Good To Anyone (02/2020)
- po šesti letech nová deska prakticky se vším, co k TITD patří. Tíživé sludge riffy, sypačky, skřípavé kytary…

WREKMEISTER HARMONIES – We Love To Look at the Carnage (02/2020)
- příjemná, místy až folková deska, která se hezky poslouchá. Stejně mě ale mrzí, že drone z alb jako You've Always Meant So Much to Me je už dávno pryč. (Bandcamp)

LooMis

ANVIL - Legal At Last (02/2020)
- Anvil mají ve své historii několiv vynikajících desek, ale tahhle by se spíš měla jmenovat Zmar a Zbytečnost.

VICTIMS - Lorn Echoes (01/2020)
- kvalitní tuzemská deska s výbornými nápady. Kdyby se ještě víc přitlačilo na pilu a přestalo se tak okatě koukat, jak se to dělá venku, mohlo by to být jen ku prospěchu věci. Doufám, že se kluci už oklepali z dost nešťastné formy „odchodu“ Venci a nebudou přibírat druhého vokalistu, protože Hospi na křtu v Rock Café ukázal, že veškeré party v pohodě utáhne sám a to je jen plus!

SONS OF APOLLO - MMXX (01/2020)
- dvojka all stars bandu se už tolik neklaní hard rockovým ikonám 70. let, víc se přitvrdilo, ale přitom zůstala zachována instrumentální ekvilibristika. A pak že to nejde svěže a moderně. Paráda!

SIXFORNINE - Parallel Universe (08/2019)
- pokud si odmyslíte přebytečný patos Evergrey, přidáte divnost Soen, potažmo Tool (ale opravdu jenom trošičku), dostanete velmi chytře udělaný progresivní metal, který baví od první noty. Jako totální zjevení pak u mikrofonu působí bývalý bubeník Septic Flesh Bernardo Fotis. Na tuhle řeckou kapelu obrovský pozor, kdybych to neslyšel až letos, určitě by se mi v TOPu objevila.

bizzaro

SVENGAHLI – Nightmares Of Our Own Design (03/2020)
- parádní, až avant prog death made by Alex Weber (basák Exist). A celá sestava? Anup Sastry, Rafael Trujillo, Kevin Hufnagel ad.

ARONIOUS – Perspicacity (03/2020)
- Artisan Era vydávají super věci, ale často jsou si dost podobný. To ale není případ Aronious!

ANNIHILATOR - Ballistic, Sadistic (01/2020)
- nj, zaspal jsem, tak až tenhle měsíc. A vyjma snad jedný věci mě to baví celý.

SPIRITBOX – singles edition (2020)
- tohle není ofiko deska, ale jelikož jsou pro mě Spiritbox objev, tak to sem jebnu. Za mikrofonem progařů Spiritbox naleznete Courtney LaPlante z Iwrestledabearonce, zároveň manželku kytaristy, též ex-IWDBO. Grupa okolo tohoto manželského dua je nečekaná, enormně nápaditá a není skoupá na výbušné pasáže. Též nepostrádá emoce a spoustu překvapivých momentů a hlavně nesere zpěv!

DISILLUSION - The Liberation (09/2019)
- tak jsem konečně dal i já návrat Disů. Není to jeba, ale reklamace nepřicházejí v úvahu! Progy metálek s vizí.

JSt

BIG BLOOD – Do You Wanna Have a Skeleton Dream (01/2020)
- údajně to má blízko k rodinným girl groups ze šedesátek, ale o těch nevím vůbec nic. Psychedelické retro mě většinou nebaví, ale pro tuhle kapelu mám slabost. Může za to skvělý hlas, vyjeté texty, schopnost udělat pekelně hitovou melodii i celková aura autentického pošuctví.

THOMAS KÖNER – Motus (02/2020)
- Köner dost netradičně, v podstatě to je podmořské dub techno, čili má to blíž k Porter Ricks než jeho sólovým věcem, z nich si to ale bere nepřímočarost a brutálně hlubinný zvuk.

piTRs

BRITISH LION - The Burning (01/2020)
- oproti zakřiknutějšímu debutu víc kope. Příjemná soft-metalová kolekce, ale pořád tomu něco chybí.

OZZY OSBOURNE - Ordinary Man (02/2020)
- zcela nezaujatě, jakožto člověk, který Madmana nikdy nejenže neuctíval, ale skoro ani neposlouchal (debut Black Sabbath budiž výjimkou): mně to v rámci možností přijde v pohodě.

THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA - Aeromantic (02/2020)
- že vám poslední alba Soilwork i přes udržení určité kvalitativní laťky tak nějak nejdou? Zkuste Strida a Anderssona v TNFO. Doporučuju ale začít s předchozí Sometimes The World Ain´t Enough, která je nadupanější než deska aktuální.

THE TRUE WERWOLF - Devil Crisis (02/2020)
- pokud platí, že bigbít je především zábavou, tak já se tedy pobavil náramně (i když asi jinak, než pan Graf Werwolf zamýšlel).

brutusáček

KVELERTAK – Splid (02/2020)
- nějak jsem nepostřehl kdy se z Kvelertak stala ta kapela, která už nejezdí na Sedmičku ale předskakuje v halách, ale při poslechu novinky je mi to jasný. Ten jejich mix punku/rock-n-rollu s jakože blackovým krákáním nějakým způsobem funguje a novinka baví.
 
 

 
 

Kuba

DISENTOMB - The Decaying Light (07/2019)
FALLUJAH - The Flesh Prevails (2014)
WAYD - Decadence (2003)

onDRajs

OPETH - posledních pět desek
- po Watershed dali Opeth vale metalu a growling na dalších deskách už nenajdete. Nicméně si myslím, že novější počiny jsou opomíjené neprávem, málokdo umí dát feeling progrockových 70. let moderní kabát tak jako Mikael Åkerfeldt.

HERBIE HANCOCK - Head Hunters (1973)
- jazzrockový milník, tohle se mi do smrti neoposlouchá.

RAGE AGAINST THE MACHINE - Evil Empire (1996)
- tahle deska nepřestává nakládat! Evil Empire mám od RATM nejradši.

VJAČESLAV GANELIN TRIO - Ancora da Capo (1986)
- freejazz z Ruska, je to jasné? Není to takové cuchání nervů a ničení nástrojů jako v podání Yosuke Yamashity, Ganelin a spol. spíš minimalisticky dekonstruuje různé motivy a skládá z nich další disharmonické struktury. Rozhodně nadčasová záležitost, doporučuju!

Kotek

JUNIOR BROTHER – Pull the Right Rope (05/2019)
- skvělý písničky, posmutnělý, rozervaný a tak. A jak to pěkně mečí. (YouTube)

LooMis

WHEEL - Moving Backwards (02/2019)
- totální worshipping starých Tool, ale baví to a živě to byl nářez.

bizzaro

INSISTENT – Suspect (2019)
- takhle má znít grindcore!

FRONTIERER – unloved (2018)
- propracovávám se kapelami na Brutal, a i když jsme měl o Skotech Frontierer povědomí, musím říct, že ze mě jejich mathcore ve stylu nejšílenějších kusů Car Bomb vymlátil duši.

SPIRITBOX – Spiritbox EP (2017)
- popis viz v novinkách.

LOATHE – The Cold Sun (2017)
- kterak progresivní (ne ve smyslu technického pojetí) core kapela zvukově zindustriálněla a natočila kurva působivou desku. Nj, Liverpool.

GARDENJIA - Arkestral (2016)
- Fallujah meets Vildhjarta!

JSt

ANGEL-HO – Death Becomes Her (03/2019)
- věci z NON Worldwide vždycky trpěly na vítězství obsahu nad formou, ale tenhle trans rap, protentokrát na Hyperdubu, mě baví hodně. Někde na půl cesty sexy elegancí Shygirl a sexy podivností Loliny.