Login Search
Album září 2019

Album září 2019

Podle redakčních ohlasů se v září urodilo spousta skvělých desek, včetně tuzemských. Trojdělené první místo si nicméně obhájili klasici svých žánrů.

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)

(3) EXHORDER - Mourn The Southern Skies (09/2019)

- papíroví vynálezci panteřího soundu, kterým se ale nikdy nepovedlo být zároveň jeho vrchními kormidelníky. Což nic nemění na tom, že aktuální návratovka je povedeným groove-thrashovým papiňákem, kterému vyrovnaný tlak vydrží skoro až ke konci (The Arms of Man a Ripping Flesh nejsou snad úplné vycpávky, ale ve srovnání se zbytkem alba takoví o poznání chudší příbuzní), aby všechno do klidu uzavřela jako med se táhnoucí titulní skladba. Příště snad jen míň citací slavnějších texaských sousedů, potenciál tady je. (piTRs)

- totální bomba! Nechápu, jak po tolika letech neexistence Exhorder mohli natočit tak fantastickou desku. Dimebag Darrell ožil a na Mourn the Southern Skies uslyšíte to nejlepší z Pantery a neworleanského thrashe. Kyle Thomas zpívá jako bůh a Vinnie LaBella sází jeden ostřejší riff než druhý. Poslední desetiminutová titulní sludge balada je mimo veškeré kategorie. Jak říkám, totální bomba. (onDRajs)

- takhle nějak si představuju, že by dneska třeba mohla znít Pantera. Comebacková deska Exhorder se sice může zdát jako její levná kopie, ale v Exhorder tohle vždycky bylo, nebyli prostě pouze ve správnou dobu na správném místě. A myslím si, že tohle by se mělo líbit i fanouškům Testament. (PS: Panteru, potažmo Illegals s Anselmem budou hrát panterovskej set na BA 2020, vystoupení Exhorder tamtéž v roce 2018 bylo vynikající, tak budeme moct porovnat.) (LooMis)

(3) KAYO DOT – Blasphemy (09/2019)

- po zajímavém, dobrém, ale příliš přesyntetizovaném Plastic House… přichází Driver a spol. s deskou, která mi sedí mnohem více. Synťáků je sice pořád poměrně dost, ale Blasphemy více staví na kytarách, je (prog/post-)rockovější, místy i metalovější (dojde i na prvky black metalu), bicí mají krásně přirozený zvuk. Relativně snadno se do toho dostává, některé pasáže jsou až vyloženě hitové a chytnou hned na první (nebo na druhý či třetí) poslech. Přesto ani po cca dvaceti protočeních nemám pocit, že bych desku dokonale znal, stále je to dost(atečně) zvláštní, snové, surrealistické a je co objevovat. Driver se opět posunul (mj.) pěvecky, jsou tu polohy, které jsem u něj ještě neslyšel. Do jisté míry mi to sice přijde jako takový mix posledních tří desek, ale opět je to vlastně jiné, jak to tak u KD bývá. Možná deska roku, určitě jedna z... (Bandcamp) (AddSatan)

- jsou to Kayo, čili je to skvělé, ale zároveň se docela těším, až se Driver odkloní od gotiky k něčemu náročnějšímu nebo syrovějšímu. Zatím mi to asi přijde o něco lepší než Coffins a o něco slabší než minulá deska, ale je to zas trochu jiné a třeba některé vokální pasáže patří k Driverovým vůbec nejsilnějším. (JSt)

- nejvíce písničkový, až popový album, ale baví mě teda rozhodně více než předchozí Plastic House. (Bandcamp) (mIZZY)

(3) MGŁA - Age Of Excuse (09/2019)

- docela pohodové navázání na Exercises in Futility. Chybí mi zde sice pořádně silný závěr jako na předchozích dvou deskách, ale třeba takový třetí song je dost fajn. (Bandcamp)(mIZZY)

- prvně jsem si myslel, než se ozval zpěv, že jsem si omylem pustil Bathory. Ale ne, Poláci to tam mají pořád - umí svými nápady navozovat temnou atmosféru, správně míchat rozvláčné pasáže s totálním vyhlazením. Trojka je naprosto ďábelská! (LooMis)

- jednoduší než předchůdci ale zároveň méně „hitovější“. Zprvu se mi novinka dost oposlouchala, ale s přibývajícím počtem mne baví víc a víc. (brutusáček)
 
 
 
 
 
 
 

(2) BLUT AUS NORD – Hallucinogen (09/2019)

- jak jsem se bál, že BaN už všechen střelnej prach zvlhnul a nový album bude rozředěním minulosti, naopak. Nová cesta vede přes přístupný melodie, tatam jsou různá předchozí období, industrial, epika... a začíná se zase odznova! Proč ne. Za mě určitě páčik, když už ne paráda. (vaněna)

- poměrně přístupné navázání na melodičtější éru jako Memoria Vetusta či Cosmosophy. S tím rozdílem, že zde nejsou tak propracované kytary jako na poslední Memorii, atmosféra jako na Cosmosophy a zvuk by mohl být taky trochu lepší. I tak mě ale Hallucinogen, hlavně díky fajn melodiím, stále baví poslouchat. (Bandcamp) (mIZZY)
 
 
 
 

(2) COGNIZANCE - Malignant Dominion (09/2019)

- debutová plnohodnotná deska, která neurazí, ale ani nenadchne. Z pohledu předcházejících jednotlivě vypouštěných ochutnávek mám z desky jako celku rozporuplný pocit nevyužitého potenciálu. (tech melo DM) (Bandcamp). (herelson)

- od týhle desky jsem čekal moc a dostal míň, což není málo, ale pořád víc než jinde. Davidu Diepoldovi tech death sluší. (bizzaro)
 
 
 
 
 
 
 

(2) CULT OF LUNA – A Dawn to Fear (09/2019)

- musím tomu dát ještě několik poslechů, abych zjistil, zda se do desky musím dostat nebo jestli je opravdu tak slabá, jak si zatím myslím. Nightwalkers a poslední The Fall jsou sice super skladby, které mě fakt baví, ale zbytek tak nějak plyne od ničeho k ničemu bez výraznějších momentů. Pár slušně tíživých riffů se sice najde i v dalších sonzích, což mi ale na téměř hodinu a půl dlouhé album přijde poněkud málo. (Bandcamp) (mIZZY)

- tak oproti Tool si mě novinka CoL hodně chytla. Hudebně dost podobná počinu Vertikal. Stopáž není nejkratší, ale Švédi si oproti Tool dokáží udržet pozornost. Příjemné překvapení, které se zatím neoposlouchalo. (brutusáček)
 
 
 
 

(2) KOSTNATĚNÍ – Hrůza zvítězí (09/2019)

- v podstatě docela přímočarý album, který ale používá prazvláštní ladění, takže z něj lezou zajímavý zvěrstva. Už jsem mu věnoval překvapivě hodně poslechů a vůbec mě neomrzelo. Milovníci nepřeplácané divnosti by mohli ocenit. (vaněna)

- český, poměrně divně laděný, místy až skřípající black z Ameriky. Zajímavé a docela i zábavné, i když se teda spíše řadím k posluchačům, co z Kostnatění na zadek úplně nepadají. (Bandcamp) (mIZZY)

 
 
 
 
 

 
 
 

vaněna

LANA DEL REY - Norman Rockwell (08/2019)
- zdaleka nejlepší a dá se říct geniální album hipstery oblíbené Lany del Rey je hudební událostí letošního roku, kdo máš uši k slyšení, slyš.

OLKOTH - Immortal Depths and Treasures of Necromancy (08/2019)
- ukrutnost od Signal Rex, jednoho z těch vydavatelství, které kašle na trendy (jsem zvědav, jestli se Marastu vyhne Mgla mánie) a vydává desky z pekla. Tohle je hodně zajímavej temnej a okultní black se silnou sirnou atmosférou a originálními melodiemi, synťáček tu zní zase jednou fakt zlověstně.

BLACK WIZARDS - Reflections (08/2019)
- Portugalsko chrlí hudební zajímavosti v mnoha žánrech, tohle je mix psychedelického rocku, blues (All Them Witches vlivy?), boogey a stoneru s výraznými melodiemi. Možná inspirace úspěchem Graveyard, podobně suverénní přístup, zručnost ve skládání a pohoda je slyšet teprve na tomhle třetím albu.

ANIFERNYEN - Augur (09/2019)
- a zase Portugalsko, tentokrát bezvadnej a poctivej metal. Konečně zase jedno album, který je dost chytrý na to, aby mohlo být tradiční, aby kozlí jízda po obýváku nenudila ještě před koncem prvního poslechu.

KRINGA - Feast upon the Gleam (08/2019)
- punk/blacková deska se mi líbí asi tak jednou za pět let (a ten průměr těžce nahnali Darkthrone před 25 lety), Kringa se do nálady kupodivu přesně trefila. Je mi jasné, že tohle je kapela především na živé hraní, ale deska pro mě zachovala energii a drajv, dá se v pohodě několikrát vyposlechnout, přičemž první Kaleidoscope je vyloženě letní hit.

XARZEBAAL - III (09/2019)
- pro koho je i Impetuous Ritual moc nóbl, tomu zbývá sáhnout na poslední poblitou poličku, kde se nachází tahle polská kapela. Šílenej zvuk, kde tě bez nadsázky hajtka dovádí k šílenství, řvaní, choré riffy, nejlepší nejhorší nahrávka roku. Na vlastní nebezpečí.

JSt

HOUSE AND LAND - Across the Field (06/2019)
- feel good pohodička, anglické balady a apalačský folk s velmi povedenými a vkusnými aranžemi.

BRUTALISM - The Charged Void (06/2019)
- druhá nebo třetí letošní metalová deska, u které po pěti minutách nezívu. Přibližně srážka Pyramids a The Axis of Perdition, stojí za tím Terence Hannum z Locrian, který evidentně dobře chápe, které aspekty bm mají smysl.

AddSatan

VITRIOL – To Bathe from the Throat of Cowardice (09/2019)
- blackened death metal, cca mix Hate Eternal, Morbid Angel, Gorguts, Origin, Gigan, Behemoth, Anaal Nathrakh aj. Někdy jsou tam ty vzory slyšet opravdu hodně, originální to moc není, ale je to tak dobře složená a natlakovaná nakládačka, že to ani moc nevadí. Navíc mě to baví i více, než poslední desky výše zmíněných vzorů (asi jen s výjimkou Gorguts). Škoda těch umělých bicích, především čvachtavých kopáků (a hlavně toho, jak z mixu vyčnívají). Naopak chválím vytaženou basu. (YouTube)

piTRs

BORKNAGAR - True North (09/2019)
- tohle bude spíš z té slabší části diskografie. V rovnějších, řekněme rockovějších momentech to občas zavane poměrně svěže, ale klasicky borknagarovsky výpravná a rozmáchlá schémata nabízejí většinou jen vyčpělejší opakování sebe sama.

OPETH - In Cauda Venenum (09/2019)
- ne.

STEEL PANTHER - Heavy Metal Rules (09/2019)
- navzdory názvu spíš navazuje na rozevlátějšího a stylově uvolněnějšího ducha předchozí Lower the Bar. Špatné to není, ale dalšímu materiálu by už prospělo delší zrání.

onDRajs

KORN - The Nothing (09/2019)
- přistupoval jsem k této desce jako pouze k dalšímu z mnoha zářezů Korn, ale The Nothing mě vyvedlo z omylu. Deska nu-metalových pionýrů je pestrá na změny temp i nálad. Jonathan Davis předvádí famózní výkon (pokolikáté už?), ale i celá kapela šlape jako hodinky. Překvapení. Více v recenzi.

KLONE - Le Grand Voyage (09/2019)
- krásné posmutnělé písničky v zádumčivém tempu. Parádní produkce, za mikrofonem opět exceluje Yann Ligner. Metalové bouře odezněly, Klone ubrali na agresi minimálně o 50 procent. Potud je vše OK, ale člověk si nesmí poslechnout předchozí Here Comes the Sun, které je prakticky stejné. Progres se u Klone zastavil, Black Days nebo The Dreamer's Hideaway Francouzi asi už nepřekonají.

ARCH ECHO - You Won't Believe What Happens Next! (05/2019)
- zářijový koncert téhle mladé party instrumentálních šílenců byl dechberoucí. Stejné je to i s jejich letošní deskou. Chvilku mi trvalo, než jsem přistoupil na pravidla hry a tou změtí tónů se prokousal. Ale stálo to za to. Mix toho nejlepšího z Animals As Leaders a starých Dream Theater.

RENDEVOUS POINT - Universal Chaos (05/2019)
- další skvělý prog rock/metal z Norska. Tenhle mladý kvintet se rychle zlepšuje, druhý počin se tentokrát zhlédl v zasmušilé tváři podobné Leprous, je ale více variabilní. Dobrá alternativa pro ty, kterým už Leprous přestávají stačit...

AVSLUT - Förslavad (05/2019)
- Gába toto EP vychválil minulý měsíc, tudíž jsem nemohl odolat. Blackové 14minutové dílko potěší ty, kteří mají rádi skandinávský melodický black (s drobnou příměsí deathu) z přelomu milénia, kdy všechny kapely čekaly ve frontě na zaklepání na dveře studia Abyss...

NORDJEVEL - Necrogenesis (03/2019)
- "severní vítr je krutý..." Ano, při poslechu Necrogenesis si nelze nevybavit starší 1349, Dark Funeral nebo Setherial. Není to ale rychlopalba od začátku do konce, muzika je díky tomu pestřejší, ale místy i kvůli až příliš "koženým" heavymetalovým pasážím ztrácí na síle. Přesto je to dobré a hned mě to nevnadilo k poslechu Vobiscum Satanas a dalším černým klasikám...

mIZZY

ARNAUT PAVLE – Arnaut Pavle (09/2019)
- punk black s energií jako hovado. V pořádku. (Bandcamp)

SERPENT COLUMN – Mirror in Darkness (09/2019)
- chaotický black od Mystískaos. Celkem dobře zběsilé, byť místly poněkud otravné, částečně kvůli zvuku a oplzlým vyhrávkám. Ať tu opět nemávám jen francouzskými jmény, jdou zde celkem slyšet Thantifaxath. Vokál má mimochodem na starost zěvák z Kostnatění. (Bandcamp)

MORAST – Il nostro silenzio (09/2019)
- Morast letos v Lipsku předvedli slušnou sludge/doom masáž s death/black prvky, kterou pokračují i na novém albu. Docela dobré, ale naživo to makalo víc. (Bandcamp)

ORDO ROSARIUS EQUILIBRIO – Let's Play (Two Girls & a Goat) (09/2019)
- jako jo, jsou to furt OREčka, ale co to je za popík? Atmosféra alb jako Satyriasis nebo Onani je ta tam.

LooMis

IVORY TOWER - Stronger (08/2019)
- něco pro fanoušky hymnického power metalu á la Brainstorm. Dirk Meyer válí.

THE AGONIST – Orphans (09/2019)
- tohle jsem fakt nečekal. Po příchodu Vicky Psarakis a desce Five jsem je už odepisoval, ale Orphans je možná to nejlepší, co Kanaďané natočili. Neskutečná porce natlačeného (prog)technického metalu s vokály žonglujícími od nejhlubšího murmuru po nádherné výšky. A to nemluvím o zbytku kapely. Doporučuji!

Herelson

DISILLUSION - The Liberation (09/2019)
- a je hotovo! Nezpochybnitelný kandidát do letošního užšího topu. The Liberation je deska barevná, parádně vystavěná a navazující víc než na svého předchůdce, tak spíš na album z roku 2004. Každopádně se novinka poslouchá skvěle. Návrat par excellence. (prog melo DM) (Bandcamp)

brutusáček

TOOL - Fear Inoculum (08/2019)
- já se k novince Tool dostal pořádně až v uplynulém měsíci a oproti komentáři, se mé nadšení poněkud zchladilo. Zvukově mě to pořád baví, obsahově je to občas boj, mají tam dost hluchá místa kde se fakt nic neděje, chtělo by to zkrátit a to hodně. Na běžný poslech to není, zase závěrečná 7empest je geniální. Zatím teda tak napůl.

NEW MODEL ARMY – From Here (08/2019)
- Angličani jednoduše zrají jako víno, hrát nějakých 40 let a vydávat pořád skvělý desky neumí jen tak někdo. Kapela odjela na norský ostrov Giske do tohoto studia a nahrála relativně temnější nahrávku. Obsahuje veškerou poetiku a kouzlo posledních desek.

65DAYSOFSTATIC - replicr, (09/2019)
- nová deska je dost překvapivá, žádné skotačivé tóny protkané elektronikou, ale převážně ambientní věci, hodně úkrok stranou.

bizzaro

AS I LAY DYING – Shaped by Fire (09/2019)
- ani po 7 letech AILD neztrácí dech a rukopis. Většina pecek samej hit, skvělý melodie, dobrý zpěvy, kope to, maká… metalcore deska …tiletí?

 

 

JSt

WILLIAM FOWLER COLLINS - Field Music (2018)
- temný drone/ambient, který pracuje s naprosto brutálními detaily i hrubým minimalismem. Excelentní záležitost, zvlášť v kontextu toho, že mě klasické ambienty poslední dobou moc často nezaujmou. 7. v Praze s Aaronem Turnerem z Isis.

SHYGIRL - Cruel Practice (2018)
- rozbitá elektronika, apatický polorap, sexy městský šamanismus. Není to grime, ale nábojem je mu to blíž než většina aktuálních věcí od tzv. legend žánru (Skepta, D Double E, Dizzee Rascal etc etc) i jeho nových zachránců (Slowthai, Flohio).

LADY SOVEREIGN - Vertically Challenged (2005)
- na půl cesty mezi grimem a uctíváním Missy Elliott, velká zábava, výborná flow.

I JAHBAR AND FRIENDS - Inna Duppy SKRS Soundclash (8/2019)
- Duppy Gun je zlatá záležitost, co se nekonvenčního dancehallu týče. Tahle nahrávka sice vyšla na (také skvělých) Bokeh Versions, ale účinkující pocházejí z Duppy Gun. Jamajská flow, rytmy, které jsou rozhozené až hrůza, celková zvuková subtilnost. Hrozná pecka.

Kuba

NERO DI MARTE - Nero Di Marte (2013)
- kolikrát jsem se pozastavoval nad tichem, které se kolem kapely šířilo. Podle posledních zpráv se ovšem kluci upsali Season Of Mist a příští rok (KONEČNĚ) album.

ENDITOL - Enditol (2010)
- po odchodu od Divinity se Sacha Laskow realizoval (mimo jiné) v projektu Enditol a jeho skladatelský um je prostě třída. Desku jsem oprášil snad po šesti letech a baví stejně, jako u prvního poslechu.

DIVINITY - The Singularity (2009)
- i když poslední skladby nejsou tak silné, prvním dvěma deskám nelze téměř nic vytknout. Skvělá kombinace melodiky, techniky a chytlavých refrénů. Odchod kytaristy je na nových věcech hodně znát.

LOST SOUL - Immerse In Infinity (2009)
- polská scéna platí roky za hodně stabilní co se kvalitních nahrávek týče. Na poli death metalu to je v mých očích nejzřetelnější.

onDRajs

HYPOCRISY - všechno
- po Brutal Assaultu jsem si řekl, že je na čase oprášit celou diskografii Hypocrisy. Po roce 2000 jsem je ztratil ze zřetele a ono se není čemu divit, když jsou jejich počiny hudebně velmi podobné. Z těch novějších mi jako nejlepší přijde nadupaný Virus, z devadesátek stále vede Abducted.

THE ABYSS - Summon The Beast (1996)
- aaaarghhhhh! Tahle deska nestárne, ba naopak! Top album s riffy, které patří do blackové síně slávy. Hedlundův rarašský skřehot je fenomenální a ta Tägtgrenova basa! Ta je nepřekonatelná. Kdy jste něco podobného v černokovu slyšeli? 666/10

LooMis

PSYCHOTIC WALTZ - všechno
- srdcovka. Poctivá dvoutýdenní příprava na koncert v Berlíně. A Social Grace (1990), Into The Everflow (1992), Mosquito (1994), Bleeding (1996) - co deska, to perla. Těším se na příští rok a comebackovou desku!!!

bizzaro

FUELED BY FIRE – Trapped in Perdition (2013)
- tvl, lepší (zdeathovanej) thrash jsem neslyšel ani nepamatuju!

NOCTIFERIA – Pax (2014)
- temná tovární symfonie z Lublani.