Deka po(d)zimní

Deka po(d)zimní

Na podzim je zachumlání se do pořádné deky k nezaplacení.

1. Cynic:Traced in Air

Až to pěkné není, ale na podzim je nejposlouchanější kapelou opět Cynic a jejich aktuálníTraced in Air. Psal jsem o nich ne jednou, ne dvakrát. Takže co dodat? Snad pár řádek o textech, se kterými byl čas se seznámit po předvánočních nákupech? Ne, nebojte se. Do pořádné hloubky se prstíček ještě nedostal a úvahy o tom, jak dlouho si mýt ruce před jídlem a kde se vlastně Paul svléká, nechám mámám.

2. Gojira: The Way of All Flesh

Druhé místo, a zase žádná změna... aktuální album Gojiry, přes poněkud kontroverzní recenzi se hrabe na žebřík už podruhé. Natlačený a zároveň zajímavý, ne-li dokonce technický, metal. Francouzská provenience, víc než hodina hudby, není co dodat. Jen snad pro ty, kteří ještě neviděli, lze doporučit čerstvý klip i s textem.

3. MoHa!: One Way Ticket to Candyland

A konečně alespoň na třetím místě jedna novinka, zbrusu nové album norských fešáků MoHa! Tenhle neučesanej, experimentální a noizy, nepravidelnej a zlobivej breakbeat nebo snad až jazzcore jsme si mohli dopřát poměrně nedávno živě. Od té doby uplynul roček a pár drobných a nové album je posunuté ještě o pár palců dál. Experimentálně/noise nebo snad polámané písničky si utahují nejen svými názvy (AIDS of Spades, Karibcore), ale i hudebně jde o málo slýchanou zábavu.

TIPY a triky:

Vzhledem k tomu, jak se dekování protahovalo a táhlo jako med s máslem, sešlo se tipů až (pa)běda. Takže fofrujem od nejlepších k nejlepším…

Tipem číslo jedna nemůže být nic jiného než PanzerballetStarke Stücke. Inovativní mix progu (až se mi to slovíčko v krčku vzpříčilo), hard n‘ heavy, jazzu, ale taky funky a vůbec všeho hezkého, pejsek

article_635_px2

a kočička tentokrát navařili moc dobře. Ochutnávky v mé spíži.

Jeden tip od VítQa, který nechejme v původním znění. JarboeMahakali. Temná, zlá, bolestivá, temná, zlá, bolestivá. Mahákali! BOLEST!

Křehulka japonská, jak je hezká, tak je šikovná. Tujiko Noriko, často srovnávaná s Bjork, ale myslím, že je to spíš ze zoufalství než kvůli skutečné podobnosti. Aktuální avantgardně popová deska se zove Trust, a já jí prostě věřím.

Troška nostalgie zalije šéfy, když si spolu s Míšou pustíme jeho oblíbenou desku GenesisNursery Crime. Deska, která je starší než já, mě nepřestává udivovat a je to pro mě osobně nejspolehlivější společník při chvilkách rozjímání, kdy má člověk chuť uniknout z reálného světa. Závěrečnou skladbu The Fountain of Salmacis si troufám označit za geniální. Dílo vytvořené pěticí Peter Gabriel, Steve Hackett, Tony Banks, Michael Rutherford a Phill Collins nikdy nezestárne.

Další krásné deky narostly ve Skandinávii. Nejen Crowpath a Haust se svejma dekama válí, ani Manhattan Skyline se v tipech na to, jak si pořídit hezkej pokryv krku, neztratí. Pětice rozhněvaných mužů si vybíjí frustrace v zasekaných mathcore tradicích, cítit je zejména opisování z nákresů pana Dillingera. Ale brouzdá se ve vícero vodách a výsledek zní dost svojsky. Směsice zběsilýho trhání strun smíšená s depresí z dlouhých norských nocí, poprášená trochou elektroniky.

To, že jsou parádní deky v Německu, to už je jasný dávno, ale tahle je tak trošku jiná. Místo flirtovně rozpuštěný kadeřavý krásy podpořený mocným knírem oroseným pivní pěnou je tady jedna decentní, trošku splihlá, posmutnělá, k zamyšlení, s knírem na intelektuála prosáklým vínem a cigárama. Bohren Und Der Club Of Gore na novince oproti minulýmu albu nijak zvlášť nepřekvapujou, pořád si jedou v kolejích svýho potemnělýho, pomalýho, mimozemskýho jazzu a pořád je to hrozně moc příjemný k osamoceným nočním posezením, kdy se chceš jen tak nechat unášet časem bez nějakýho vytyčenýho směru. Neřekl bych, že je to přímo pohřebáckej jazz, ale na veselku si ho asi nepustíte.

No a na závěr jedna z těch trochu flirtovnějších, na kterou se vám holky budou lepit tak, že je nepůjde odtrhnout. Secondsmile jsou z Británie a zpěvák má naprosto dokonalej porno knír. Kytarista zase krásný polonahý proplouvání vesmírem trošku připomínající kočičku od Zlada.

article_635_px3

Další kytarista hraje jen v ponožkách s obláčkama, muck. Basák a bubeník jsou prostě šik, kapela k sežrání. Jo a kdyby vás zajímalo, co že to hrajou za muziku, tak si představte Meet Me In St.Louis, ale trochu romantičtějc, to znamená indie střihlý hardcorem s melancholickejma vybrnkávačkama a zajímavejma rytmama, a samozřejmě nesmí chybět správně sladkej vokál.

Pro co se ještě hlasovalo:
Severed Saviour, Gigan, Periphery, God Is An Astronaut, Darkane, Bloodbath, Andromeda, Haust, Virus, Deeds Of Flesh, Dead Congregation, All Thath Remains, Keane, Warrel Dane, Before The Dawn, Evergrey, The Killimangero Darkjazz Ensamble, Intronaut, Skinless, Maruta, Soilent Green, Orchestra, Set Your Goals, Tujiko Noriko, Genesis, Morrisey, Slipknot, Brown Jenkins.

Seznam sosy sos adres pak přímo z.d.e!

Tagy:

aktuálně

diskuze