Články

přeposlat článek tisknout
GRAILS, LILACS & CHAMPAGNE

GRAILS, LILACS & CHAMPAGNE

  • kdy: 6. 3. 2014
  • kde: Praha, Pilot

Grails mají charisma, schopnost skládat, instrumentální nadání a Pilot k tomu přidal výborný zvuk. Příjemné překvapení Lilacs & Champagne navrch.

Když mě před nějakými pěti lety naprosto sejmula hudba Swans a poté Godspeed You! Black Emperor, dalo se jen litovat, že nejsem o deset let starší. Reunion a koncert u nás byl v obou případech takový malý zázrak. Paradoxní pak je, že obě kapely u nás od té doby byly xkrát, zatímco jiné, pro mě podobně zásadní projekty, které celou dobu vydávají album za albem, nic. Six Organs of Admittance, Natural Snow Buildings, Current 93. A také Grails, kteří mi jeden čas hráli snad ke každému opilému usínání a kocovinovému vstávání. Při pohledu na americké tour s vedlejším projektem Lilacs and Champagne jsem jen skřípal zuby. Zkrátka, koncert Grails měl být událostí jara.

Lilacs & Champagne © Zdeněk NěmecVečer otvírají LILACS & CHAMPAGNE, přesně na osmou, před ideálně zaplněným Pilotem (výborná volba klubu!). Obě desky jsou přecpané samply a synťáky, na pódiu se však, kromě klávesáka a člověka u samplů, připravují také dva kytaristé, jmenovitě Alex Hall a Emil Amos, dvě hlavní a donedávna jediné osobnosti projektu. Kapela zní výrazně jinak než z desky, takřka mizí ten (nádherný) kýč filmových melodií z 60. a 70., mizí i značná část nostalgie, zůstává soundtrackově rozvolněná forma. Lilacs nahrazují vzpomínání skvělou pozitivitou, první tři skladby dokonce nedostanu z obličeje úsměv. Celkový výraz je opět o něco blíže Grails, i když bez jejich pošilhávání k západu i východu. Ubylo hip-hopového houpání, prakticky zmizel pocit rozlámanosti, živí Lilacs jsou energičtí a bezprostřední, daleko víc se opírají o zvuk kytar, které často adaptují melodie původně hrané jinými nástroji. Z hraných písní poznávám jen Everywhere, Everyone a ještě jednu, ostatní jsou snad z EP, které vyjde za měsíc a ve kterém bude kapela už v nové sestavě i se dvěma živými členy. Část kouzla koncertu vychází z projekce v nezaměnitelně špatné VHS kvalitě, v níž tematicky dominuje lesbické porno a jakési nesmírně vážné a pravděpodobně právě tak špatné akční filmy. Skvělý, velice suverénní koncert, jemuž ještě přidala jeho překvapivost v kontextu tvorby kapely.

Na některých koncertech se člověk bojí, aby předkapela nesmetla headlinera. Na některých koncertech říká headliner jasné „ne“. Tuto roli dnes má skladba I Led Three LivesDeep Politics. Tři kytary (dvě normální a jedna lap steel) dělají nečekaně masivní zvuk, který zejména v této skladbě vynikne: GRAILS valí plochy s famózně zvládnutou gradací a nástupem sólové linky. Líp to umí jen GY!BE a ani ti nemají skladbu tak perfektně promyšlenou, následující decrescendo je zkrátka perfektní. Husí kůže. Grails jsou oproti mému normálnímu vkusu velice muzikální, takže si, i když jsou barva zvuku a jeho intenzita samozřejmě pořád důležitá a distinktivní, pro jednou užívám především dokonalost skladby jako takové. V tomto případě není potřeba hypnóza ani emoční naléhavost.

Grails © Zdeněk NěmecGrails jsou, mimo jiné, sympatičtí svou normálností a suverenitou. Žádné subkulturní znaky, jen soustředění střídané úsměvy, v kteréžto kategorii vede Emil Amos, všeuměl. Grails na pódiu decentně migrují, basák se střídá s kytaristou, kytarista občas přechází na akustiku, bubeník hraje na kytaru, lap steel kytarista na bicí a basu. Všichni působí jako výborní hráči podřízení celku. Při pohledu na hmatníky a poslechu skladeb je jasné, že Grails jednoduše nevnímají starší zvyklosti, jejich skladby netrpí pocitem, že v jistém žánru je potřeba skládat z jistých akordů, a tuhle počáteční svobodu spojenou se schopností zahrát prakticky cokoliv dokážou vybrousit do perfektních skladeb. To není úplně časté.

Set pokračuje zklidněním, zřejmě dosud nevydanou skladbou Kebnekaise, a kapela dále prochází především alba Deep Politics, Doomsdayer’s Holiday a kolekci Black Tar Prophecies 4, 5, 6. (setlist) Skvěle působí All the Colours of the Dark, cover soundtracku Bruna Nicolaie ke stejnojmennému filmu, podivná, okultní záležitost. Postupem času opět narůstá intenzita. Zejména skladby z Doomsdayer’s Holiday připomínají Earth ve svém tíhnutí k jakési extrémní variantě bluesstoneru, ovšem oproti naživo poněkud mdlým legendám jsou Grails živelní a fascinující, navíc kromě amerického západu připomínají i asijský východ. Zvuk mohl být jen těžko lepší, výborně čitelný a zároveň pěkně nahlas. Grails vybrali pro koncertování tvrdší, živější skladby, takže se, díky všem okolnostem, postupem času přece jen propadám do transu a před pódiem se patřičně lámu. Hřebík do rakve příčetnosti pak sází závěrečná Origin-ing s jednou z těch basových linek, které působí jako hrané z pětimetrové věže, s macho podmračením, shlížeje na nicotný dav dole, zkrátka perfektní diktát, po jehož skončení zůstává příslovečný jazyk na vestě a ticho. Přídavek je vytleskán, ale Grails ví, že nemá cenu zkoušet tuhle náladu posunout dál, Space Prophet Dogon je jen pozdrav na dobrou noc.

Jeden z koncertů roku, velká spokojenost. Seděli jsme pak u stolu a já ještě asi hodinu vyklepával nohou, jak to bylo dobré.

Fotky © Zdeněk Němec, Musicweb.cz

Jiné názory


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

+ - souvislost - kdo má rád spíš novější Grails, L + C, Bruno Nicolaie, Morriconeho, italský giallo filmy (odkazy se to tu jen hemží), secesi, fetiš, S/M :) a hlavně Lynchovo filmy, tak doporučuju tohle:
www.csfd.cz/film/336625-podivna-barva-slz-tveho-tela/
a lepší je přečíst komenty, co se komu (ne)líbilo, než jen kouknout, kolik to dostalo
suprová práce s kamerou, střihem, a celkově souhra vizuálu a zvuku, hudba ! (proto to sem vlastně cpu, souvislost by se našla i s klipy L + C)
teď jsem na to byl v kině a pořád mi to šrotuje v hlavě, super psycho film :)

btw www.tinymixtapes.com/news/slint-and-grails-members-form-watter-prep-

hehe, ale zas ta Aladin techna nepotřebují naposlouchávat, docela sranda

... dík za tipy, uvidím, jestli zvládnu album, kde se co písničku střídá žánr) (zatím mi přijde, že tam jsou ty vlivy mnohem méně transformované oproti Grails, ale ani to vyložené etno mi nepřijde špatné:))

ještě ke koncertu Grails - bych chtěl vypíchnout Almost Grew My Hair - ten ústřední motiv mi hrál v hlavě ještě 2 dny potom, mj. mi v téhle skladbě několik momentů připomíná i Popol Vuh třeba... spolu s Predestination Blues asi nejsilnější věc, co ten večer zazněla...

no zrovna Book M od SC3 bych gorthovi nedoporučoval + u téhle desky je potenciální pojítko s Grails hodně mizivý a i když jí mám taky docela rád, tak po novince Book of Souls pro mě jako celek nejslabší a ty "Aladin-techna" :) přestanou být zábavný docela rychle... to už jsou lepší a trvanlivější ty "rychty" na Hurqalya, když už...

Když tu řešíte ty SC3, tak mi to nedá a musím zmínit Book M. Pro mě určitě nejoblíbenější věc od nich.

no, spíš bych doporučil v rámci těch SC3 "podkapel" poslouchat věci od Forms, Traditionalists, UR.... otázka je co s Ishraqiyun - pro mě super, ty budeš brblat, že je to "ethno" :)
vodítko: www.discogs.com/Secret-Chiefs-3-Book-Of-Horizons/master/497047
3 alba těžká volba - ale když, tak právě Book of Horizons, pak Traditionalists: Le Mani Destre Recise Degli Ultimi Uomini
- to má vlastně možná blíž k L + C než ke Grails
Satellite Supersonic Vol 1
a z posledního alba (Book of Souls) zkus skladbu UR - Drive
to pro začátek stačí :)

ono už to tu asi někde je, ale nevím kde - tři alba SC, která doporučíš? (pořád je zapomínám a navíc mají evidentně často podobné názvy)

no mě to v rámci té vlny až tak "hodně volná" nepřijde, ale jasně, rozdíly tam jsou... a to i v tom "duchu" - ono je to dobře, že každá z těch kapel je v něčem jiná (mám je rád všechny), ale spojujícího je toho spousta a nejen inspirace (předo)východ-(divoký)západ hudbou, mystika, filmový soundtracky, nostalgie a vlastně 70. léta obecně, stejně tak i snaha s tím odkazem mistrů pracovat trochu jinak, po svém, "aktualizovat", možná i v něčem vylepšit (?) ...

... třeba Grails jsou oproti SC3 víc "rozvolněný" a psychedelický, trvá jim, než se vlastně k něčemu dostanou (ale cesta je cíl), SC3 jsou dravější a hravější atd. (i když to neplatí u všeho a absolutně) ...to by chtělo, aby jsi měl třeba SC3 najetý alespoň tak jako já Grails, protože jinak hrozí ALERT :))), u SC3 je taky důležitý pochopit co k čemu patří, určitý jejich části tě nejspíš bavit nebudou nikdy (mě některý vlastně taky tolik nebaví), jiný by zas mohly/měly... až tomu budeš rozumět, tak je fajn si někdy namixovat do přehrávače ty níže zmíněný interprety a pak to člověka trkne.... oni se navíc podle mě navzájem znají a poslouchají, Timb Harris z SC3 třeba hostoval jak u Grails, tak u MMoB, Spruance hrál s Asva atd.

jo na SCG plánuju kouknout, na Horseback třeba taky...

aktuálně

diskuze