Login Search
JAKUB JODL - Varg vraždu Euronyma moc nerozpitvával, prostě jen napsal „jsem momentálně v base“

JAKUB JODL - Varg vraždu Euronyma moc nerozpitvával, prostě jen napsal „jsem momentálně v base“

Když se před pár lety britští Peaceville Records ve spolupráci s norským sběratelem Finnem H. Rødlandem pustili do postupné realizace živáků Mayhem v legendární sestavě s Deadem a Euronymem, vzali to vskutku od podlahy a každý kousek opatřili bohatou sbírkou dobových fotografií, rozhovorů se zainteresovanými pamětníky a oskenovanými dopisy zejména obou zesnulých legend. V nich se jako blesk z čistého nebe několikrát objevuje jméno pražského rodáka Jakuba Jodla a náhoda či novinářská štěstěna občasného metalového investigativce tomu chtěla, že se mi podařilo s touto utajenou, o to však zajímavější postavou českého undergroundu spojit a přemluvit Jakuba k rozhovoru.

Má předtucha, že se bude jednat o chlapíka neobvykle rozsáhlých konexí se bezezbytku naplnila a Jakub se ukázal být nadmíru sdílným, ochotným a přesto skromným vypravěčem o dobách prachem zapadlých, o dobách kazetových demáčů, psacích strojů a poštovních známek, kdy díky svému nezměrnému nadšení pro metalovou hudbu budoval svoji unikátní korespondenční síť bezmála světového formátu.

Ahoj Jakube, jak jsi se vlastně dostal obecně k tvrdší muzice a posléze k metalu?

Začnu trošku šířeji: moje máma pracovala v 80. letech v OKD Praha 8 (pozn. pro dříve narozené – „OKD“ byla zkratka pro „Obvodní kulturní dům“) a já, jakožto rodinný příslušník, jsem měl volnou vstupenku do všech kulturáků na Praze 8 – Krakov, Ládví, Rokoska… takže jsem tam chodil na různé rockové, potažmo hardrockové koncerty (někdy i popové), takže jsem x-krát viděl kapely jako ABRAXAS, TANGO, PUMPA, ŹENTOUR, DR. MAX atd. atd., načež někdy v ‘83 – ‘84 mi kamarád kamaráda řekl „doporučuju ti zajít na ARAKAIN, to je nářez.“ Tak jsem šel (a to byl myslím můj vůbec první heavymetalový koncert vůbec :)) a tím to začalo – VITACIT, CITRON, ŽELEZNÁ NEDĚLE, všechno, co hrálo na Barče (pozn.: KD Barikádníků v Praze 10 – Strašnicích) atd.
 
Obvykle když mladý člověk propadne metalu, tak mu většinou stačí, že si obstará alba svých oblíbených kapel, nakoupí metalová trička a chodí na koncerty. Ty jsi si ale koncem 80. a začátkem 90. let vytvořil masivní síť kontaktů s kapelami z celého světa. Co tě přivedlo k tomu být takhle akční a aktivně s tím metalovým podhoubím udržovat kontakt?

Jak píšeš – na černých burzách jsem si kupoval všechna možná alba, na které mi stačily peníze, fancinovaly mě samozřejmě všechny ty úžasné obaly (a fascinují mě dodnes), které jsem hltal od A do Z, no a na zadních stranách těch elpíček byly tehdy kromě nezbytných údajů k danému albu většinou i kontakty na kapely. Zkusmo jsem napsal IRON MAIDEN a od nich mi kupodivu přišla černobílá fotka A5 (z Baham, kde v tamním studiu Compass Point tehdy nahrávali Powerslave). Tak jsem psal dál a dál, další v pořadí byli DIO, METALLICA, NASTY SAVAGE, CRYPTIC SLAUGHTER, DEATHROW, ANTHRAX atd. Celkové číslo kontaktovaných skupin bylo za cca. 10 let, tuším, tak 1.600 z celýho světa, z toho 500-600 mi odepsalo. Ber tohle číslo orientačně, před mnoha lety jsem se díval do své databáze a myslím, že právě tahle čísla mi ve finále vyšla.

V prvních letech korespondence jsem měl dost vysoké procento „úspěšnosti“ (rozuměj odpovědí), to víš, v pol. osmdesátek bylo socialistické Československo pro svět totální exotikou :), takoví VOIVOD mi tehdy napsali, že jsem nejen úplně první z tehdejší ČSSR, ale i z Evropy vůbec a dost se divili, že je tady někdo zná :).

Ale ještě zpátky k Tvé otázce – fakt, že mi vůbec někdo odpověděl, navíc v takovém množství, mě samozřejmě pěkně nabudil, psal jsem dál a hlavně – ty známé kapely mi napsaly kontakty na další (míň známé/začínající) kapely z jejich města, oblasti, okresu, těm jsem zase napsal a takhle to jelo dál a dál, až se to zastavilo někde na těch několika stovkách kontaktovaných formací, od těch nejznámějších až po totální underground.

Díky škole jsem uměl trošku anglicky, takže super příležitost se trošku zdokonalit, pokecat s těma lidma nejen o muzice, navíc krásný byly všechny ty menší/větší obálky s barevnýma známkama v pravým horním rohu, který jsem dostával z nejrůznějších i hodně exotických zemí prakticky denně (pamatuju si, že jednou jsem jich během jednoho týdne dostal asi 57, fakt šílený, pošťačka dost nadávala :)) . Všechny ty dopisy dodnes mám, ve 2 velkých krabicích. To si dneska v době e-mailů asi nikdo nedovede už ani představit, tehdy to ale takhle fungovalo, dostával jsem tehdy takhle demáče, singly, elpíčka, cédéčka, i trika. Prostě jsem jel v totálním tapetradingu, tehdy to na scéně takhle fungovalo, tisíce lidí na celým světě jsme si donekonečna poštou vyměňovali demáče/singly nových a neznámých lokálních skupin. Byla to úžasná doba, všechno to tak nějak „vřelo“, na doporučení jsme všichni objevovali nové a nové kapely. Kromě kapel jsem byl v kontaktu i se spoustou časopisů/fanzinů, gramofirem a s pár normálníma metalistama.
 
Hrál jsi někdy i na nějaký nástroj, či v kapele?

Jako dítě jsem hrál na flétnu a později několik let na klarinet, v hudebce jsme měli (a teď se podrž) i dechovkový soubor :), ale byla to pohodička. V kapele jsem bohužel nehrál, když byl u mě metal v rozpuku, kolem té poloviny 80. let, hrozně jsem chtěl hrát v nějaký kapele, zpívat, ale nějak jsem nenašel vhodné lidi, nebo jsem se neuměl zeptat na těch správných místech, nevím. Krátce jsem se i učil na kytaru, ale prsty fakt bolely a brzo jsem toho zase nechal.
 
I když metalová scéna tehdy nebyla ještě tak rozdrobená, přeplněná a různorodá, přesto se po světě formovaly určité lokální a žánrové scény, namátkou německý thrash, floridský death, norský/skandinávský black, atd. Můžeš nějak zhruba nastínit rozsáhlost svojí "sítě" a popsat, s kým vším jsi byl vlastně nejvíc v kontaktu?

Žánrově jsem obsáhnul v podstatě všechno – začal jsem klasickým heavy metalem a pak se víceméně už jen přitvrzovalo :) – thrash, black, death, doom, grind, hardcore a punk. A co se týče četnosti kontaktů – nejvíc s bývalým zpěvákem belgických DREFT (později CATAFALQUE (Kris Maes)), s tím si píšu dodnes, a taky s kytaristou legendární americké death-grind formace IMPETIGO Markem Sawickisem, s tím si sice už pár let nepíšeme, ale cítím, že jsme tak nějak stále mentálně „propojeni“ :).

Jinak když se opět mrknu do své statistiky, tak nejvíc to bylo s VOIVOD, NECROPHILE/MULTIPLEX (Japonsko), THE GREAT KAT, MAYHEM, ANACRUSIS, SAMAEL, IMMOLATION, MINOTAUR (Německo), AFTERMATH (U.S.A.), MEDICINE DEATH (Brazílie), ASTAROTH (Finsko), SIGH (Japonsko), ALGOL (Norsko), 7 MINUTES OF NAUSEA (Austrálie), OBSEQUIES (Singapur), CADAVEROUS CONDITION (Rakousko), ANCIENT RITES (Belgie), TEMPERANCE (Švédsko), BRAIN DEAD (Malajsie), GOD FORSAKEN (Finsko), MEDIUM (Kuba), ANATOMY (Austrálie), WITCHES, DISABLED (obě Francie), SEVERANCE (U.S.A.), SAD WHISPERINGS (Holandsko), ANGELKILL (U.S.A.), UNHOLY GRAVE (Japonsko), GROG (Portugalsko), LANDFILL (U.S.A.), SABBAT (Japonsko)… u všech z nich šly počty našich dopisů do desítek. Samozřejmě 90 % z těch názvů dneska nikomu nic neřekne (a hlavně u nás), je/byl to většinou totální underground, kapelky, co existovaly třeba 2-3 roky nebo pár let, vydaly 1-2 dema a rozpadly se, ale to je prostě historie, psal jsem na všechny ty krásně udělané letáčky, co se mi poštou dostaly do ruky :).

Byl jsem v kontaktu s později/dnes známýma kapelama jako např. PARADISE LOST, SAMAEL, IMMOLATION, TORMENTOR, ASPHYX, CADAVER, DAKTHRONE, UNLEASHED, EDGE OF SANITY, VADER, MORBID ANGEL, ENTOMBED, AT THE GATES, SINISTER atd., a to v dobách, kdy ještě vydávaly svá první dema nebo singly a znalo je pár lidí, nebo DEATHROW, BULLDOZER, AUTOPSY, MALEVOLENT CREATION, CRYPTIC SLAUGHTER, WEHRMACHT a spousty jiných těsně po tom, co vydaly svá debutní alba.
 
A udržuješ s někým z těchto lidí kontakt i nadále? Alespoň třeba z CZ nebo SK scény?

Z cizích kapel jen s těma dvěma výše uvedenýma, jinak jsem tehdy byl samozřejmě i v kontaktu, troufám si tvrdit, s většinou tvrdších kapel v Československu 2. půlky osmdesátek, koneckonců jsem jejich dema posílal do světa na výměnu, byly jich (těch kazet) desítky, možná až stovky. Taky jsem je poslal spolu s jejich fotkama do časopisů, nebo spíš fanzinů v celým světě. Že bych si s někým z CZ/SK scény dneska vysloveně psal (před těma +- 30 lety ale samozřejmě ano) to ne, ale samozřejmě se pozdravíme a pokecáme, když se občas vidíme s některýma lidma jako třeba s Brunem (HYPNOS/KRABATHOR) nebo Filipem Robovskim (KRYPTOR).
 
Možná na to z dnešního pohledu nahlížím poněkud naivně, ale mně přijde Tvoje rozsáhlá korespondenční činnost, jakožto fanouška z tehdejšího Československa, dost unikátní. Je sice známo, že kromě tebe udržoval čilé kontakty s norskou blackmetalovou scénou zvláště Franta Štorm z Master's Hammer, který o tom mnohem později poeticky pojednal v písni Pod vrstvou prachu („V zaprášené krabici od banánů, našel jsem dva dopisy od kumpánů, jeden od Euronyma, druhý od Grishnacka, první psaný na stroji, druhý rukou buršáka…"), možná i Big Boss z Root, ale v případě někoho dalšího mi to není známo. Nebo víš ještě o někom dalším z ČR?

Díky za uznání, chlape :). Popravdě ani nevím o nikom jiném. Jel jsem to fakt ve velkým, hrozně mě to bavilo si pořád s někým psát a hlavně si vyměňovat muziku. Jak jsem psal už výše, dostával jsem spoustu nahrávek z celýho světa a většina těch míň známých/undergroundových kapel mi psala, ať to tady v ex-socialistickým Československu rozšířím mezi co největší počet místních metalistů, takže jsem nahrával, nahrával a nahrával spoustě lidí od Aše po Košice. A na oplátku jsem posílal do světa kazety/fotky našich skupin, a to jak kapelám, tak i časopisům/fanzinům, kde o nich vytiskly články, fotky, recenze… dodnes je mám doma.
 
Peaceville teď vydal všechny koncerty Mayhem v legendárním složení s Deadem u mikrofonu, k nimž existoval nějaký zvukový záznam. V bookletu Live In Zeitz Tě výslovně zmiňuje Arcan Ögütverici (pořadatel koncertu Mayhem v tureckém Izmiru r. 1990), že jsi jeden z mála z tehdejších tzv. "pen pals", se kterými je ještě v kontaktu (rozhovor s ním pochází z jednoho norského magazínu z r. 2011). Co bys pověděl o téhle zajímavé postavě turecké scény?

Arcan byl asi první metalista z Turecka, na kterýho jsem sehnal kontakt (asi přes Euronyma, tuším), takže je jasný, že jsem mu hned musel napsat :). Nepsali jsme si už léta, ale samozřejmě si na něj pořád pamatuju, byl (a doufám, že stále je) do metalu dost ponořenej, psal mi hodně o tamní scéně (tuším, že přes něj jsem se seznámil třeba s tamními HAZY HILL) a o tom koncertě MAYHEM v Izmiru… jinak fakt asi známá postava turecké metalové scény.
 
Mimochodem, u Peaceville už vinylově vyšly Live in Leipzig, Zeitz, Sarpsborg i Jessheim. Na povrch teď prosakují informace, že se chystá nějaký speciální box, jehož součástí by mohl být nakonec konečně i video záznam ze Sarpsborgu. Víš o tom něco bližšího?

Tak tohle je pro mě nová informace, že by existoval i nějaký video záznam. Bylo by to určitě zajímavé, o tom žádná… ani si nevybavuju, že by mi Euronymous kdy psal, že budou natáčet svůj koncert. Ale klidně moh’ někdo vytáhnout kameru uprostřed davu někde vzadu v sále a nahrávat, aniž o tom kapela věděla.
 
V jednom dopise, který Ti Euronymous zaslal, se zmiňuje, že plánoval příjezd do Československa. Nakonec k tomu ale nedošlo kvůli železniční stávce v Německu, takže zůstal v Lipsku, kde tenkrát hráli onen legendární koncert. Podařilo se vám nakonec vůbec někdy potkat osobně?

Máš dobrý informace! Fakt sem do Prahy chtěl přijet, ale jak píšeš, tehdy se v ex-DDR stávkovalo na železnici a kvůli tomu sem nedorazil. Bohužel jsem se s ním nikdy osobně nesetkal.
 
Euronymous byl jednou z ústředních postav té norské scény a jednou z příčin, že věci došly tak daleko, jak došly, i se všemi důsledky. Vnímal jsi takhle na dálku skrz dopisy tu postupnou změnu jeho charakteru a snahu o čím dál extrémnější přístup a vystupování? Jaký jsi z něho měl vlastně celkový dojem?

Popravdě – takhle přes dopisy jsem žádnou změnu jeho charakteru, jak píšeš, vůbec nevnímal, přišel mi po celou dobu našeho dopisování stále stejný… kupodivu přátelský, otevřený, spoustu věcí mi dopodrobna popisoval, vysvětloval. I zpětně, po všech těch letech, na něj mám veskrze pozitivní dojem. Taky je to asi malinko ovlivněno tím, že to byl (spolu s Fenrizem z DARKTHRONE a, tuším, ještě s Jon „Metalion“ Kristiansenem (co vydával legendární undergroundový SLAYER magazine) jeden z úplně prvních Norů, se kterýma jsem byl v kontaktu, ale jak říkám, od začátku se mnou mluvil naprosto rovnocenně a v pohodě.
 
Poslal ti Euronymous spolu s dopisy i nějaké fotky, které ještě třeba nespatřily světlo světa a internetu?

Pokud mě paměť neklame, tak nikdy jsem žádnou fotku jeho kapely od něj nedostal, ani jeho samotného. Dneska by to byla asi pěkná raritka :). Jinak jak jsem asi předloni posílal PEACEVILLE Rec. kopie těch jeho dopisů, tak jsem jich od něj našel dohromady 13.
 
Kdy došlo k utlumení kontaktu s ním? A Jak jsi reagoval na zprávu o jeho smrti, kterou navíc našel v rukách Varga z Burzum?

To je jednoduchý - po létě ‘93 přestal psát, s čímž jsem v podstatě neměl problém, jak jsem si psal se spoustou lidí, tak se často stávalo, že sem tam se někdo na delší dobu z nejrůznějších důvodů odmlčel, takže jsem si říkal, že se teď třeba věnuje MAYHEM, potřebuje se na to soustředit a napíše pozdějc, ale pak nějak během podzimu mi několik lidí ze světa napsalo, že je Euronymous mrtvý a že byl zavražděn, navíc Vargem, se kterým jsem byl v té době taky v kontaktu. Nejdřív jsem si říkal, že je to asi nějaká blbost a jsou to třeba jen fámy, ale brzy se to ukázalo jako holý fakt. Samozřejmě to byl šok, co si budem povídat.
 
Varg momentálně žije někde na venkově ve Francii, má manželku a spoustu dětí a hudební řemeslo už vyměnil spíše za youtuberství, kdy o sobě pravidelně dává vědět prostřednictvím svého youtube účtu Thulean Perspective. Když se ale člověk podívá na některá jeho videa, rychle zjistí, že některé jeho názory lze stále označit za přinejmenším poněkud kontroverzní. Jak na tebe tehdy působil?

Youtuberství jde úplně mimo mě, občas si na youtube pustím nějaký klip, ale to je tak všechno. Už takhle při své práci trávím u PC docela dost času, a fakt nehodlám ještě sledovat nějaké youtube-kanály :). Takže netuším, jak je na tom dneska, jen jsem tak něco někde zaslech/čet. K tvé otázce - působil na mě tehdy střídmě, lehce odtažitě, přímočaře, dopisy byly stručné, o pár větách, nicméně vždycky k věci, žádný balast kolem. Tehdy mě překvapilo, že vraždu Euronyma moc nerozpitvával, prostě napsal jen „…jsem momentálně v base…“, a další věta už byla „…nové album Hvis Lyset Tar Oss vyjde v únoru/březnu ‘94“. Další a poslední dopis začal „Tak nakonec jsem s Candlelight Rec.“ smlouvu nepodepsal, ale album vydají angličtí Misanthropy Rec.“, přičemž následuje „Máš dobrý informace - fakt jsem obviněn z vraždy, ale zatím se k tomu nebudu vyjadřovat, dokud nezačne soud“. A dál už píše zase o muzice, hudebním průmyslu atd., prostě to skoro až přešel, jakoby se vlastně vůbec nic nestalo.
 
Momentálně se na vybraných filmových festivalech snaží zaujmout diváky a porotu film Lords Of Chaos, který pojednává o celém tom turbulentním období na počátku 90. let a o jeho hlavních aktérech, o kterých se teď bavíme. Zajímavostí je, že režisérem tohoto filmu je Jonas Akerlund, prominentní režisér videoklipů pro hvězdy jako Metallica, U2, Roxette, Madonna, Rammstein, Lady Gaga, atd., ale sluší se dodat, že Jonas je také úplně prvním bubeníkem legendárních Bathory. Co na to říkáš, budeš ten film chtít vidět, až se dostane do distribuce?

Jasně že by mě to zajímalo, zatím jsem se o tom filmu ale nikde nedočet, třeba se to ke mně nějak dostane. Jinak díky za tip na toho Jonase Akerlunda, já měl vždycky za to, že si Quorthon na první desky nahrával všechno sám a první jakous takous sestavu měl až na legendárním albu Blood Fire Death, ale mám asi mezery ve vzdělání :), dodatečně jsem si zjistil, že minimálně bicí mu na každý starý desce hrál fakt skutečný bubeník, a že Jonas byl opravdu úplně prvním BATHORY-bubeníkem, i když tam pobyl v podstatě jen rok a něco a nahrál jen 2 songy na kompilaci Scandinavian Metal Attack.
 
Jak to máš s metalem dnes, poslechneš si ty staré nahrávky ještě? Případně sleduješ nějak i aktuální vývoj tehdejších kapel? Nebo novějších?

Kámo, to si piš!!! :) Furt v metalu jedu ostošest, stále poslouchám cédéčka, čtu Spark a chodím často na koncerty. U poslechu samozřejmě u mě mají prioritu starý klasický kapely z osmdesátek, tyhle desky se mi asi neomrzí nikdy, a samosebou sleduju i jejich aktuální vývoj/nahrávky, pokud ještě hrajou. Je neuvěřitelný, kolik těch starých kapel hraje už třeba 35 let a jakoby stále neměly dost, fakt pecka! :) A jinak sleduju i nové kapely, které prostě přirozeně rozvíjejí a pokračují v odkazu těch starých legend. Dneska jich je strašně moc a co si budeme povídat, někdy je to třeba i trošku nuda a člověku přijde, že to v minulosti už slyšel v podobné podobě x-krát, ale na druhou stranu je naprosto skvělý, že metal to pořád hrne dál.
 
Tak to rád slyším :) Prozradíš nám posledních pár koncertů, které jsi navštívil a jak se Ti líbily?

Letos našince NAŠROT (poprvé v životě!), upřímně - docela zklamání, z legendárního debutu hráli snad jedinou věc, z dvojky taky hrozně málo a jejich mladší tvorba (ze který hráli nejvíc) šla tak nějak už mimo mě. V lednu to byli KREATOR (s VADER a DAGOBOU), standardně dobrý, akorát zvuk mohl být lepší, jinak jsem letos dal pár koncertů většinou našich kapel v Modrý Vopici, NAPALM DEATH v Akropoli (skvělý) a vybavuju si ještě začátkem července EXODUS ve smíchovském Futuru - naprostá bomba, stará, klasická, thrashová řezničina, co říct víc :)

Bylo toho určitě víc (málem bych zapomněl – dal jsem zpoza plotu i Maideny v Letňanech), ale tyhle akce mi tak nějak utkvěly v paměti. Předposlední akcí byl nedávno fest Brutal Assault, můj (jestli se nepletu) 14. ročník, jako vždy spokojenost, člověk tam zažije jak nějaký to zklamání (moc mi popravdě nesedli MESSIAH a NOCTURNUS A.D., lehký rozčarování mám i z TORMENTOR), tak hlavně super sety (ARMORED SAINT, PARADISE LOST, E-FORCE, SADISTIC INTENT, UNLEASHED, CRUACHAN, PESTILENCE, AT THE GATES a naprosto překvapivě se mi líbili i třeba LAIBACH) a min. týden jsem byl v německém Chamu, kousek za hranicema, na legendárních SODOM.
 
To je vše, moc díky za skvělý pokec a za sdílnost, se kterou jsi se s námi podělil o vzpomínky! Je něco, co bys chtěl sdělit na závěr a co by mělo zaznít?

Člověče, moc mě toho nenapadá, nejsem žádný spisovatel :), snad jen – kašlete na módní trendy a poslouchejte to, co je vašemu srdci nejbližší, bez ohledu na to, jestli vám to cpou do hlav komerční média a poslouchají to miliony lidí, nebo naopak třeba to zajímá jen malou hrstku nejvěrnějších. Já to mám takhle v podstatě už od těch patnácti/šestnácti a jsem úplně v pohodě :)

Up the Irons!