Login Search
JESU, Fear Falls Burning

JESU, Fear Falls Burning

  • kdy: 9.12.2007
  • kde: Praha, Akropolis

Už dobrý týden opravdu pochmurného počasí nevěstil nic dobrého a tak nálada na tento koncert mohla být bezchybně příznačná. Jesu – pokud mne paměť nešálí – ještě jako headliner v Čechách nevystupoval, nedělní večer měl být premiérou. Justin Broadrick a jeho dítě se svým působením vrylo nejen do hlav UG komunity, ale i do „trendy mozečků“ a návštěvnost byla více než velká, až mě to samotného zarazilo. Koncert pouhých dvou interpretů má začínat v půl osmé, ale realita má opět smysl pro ironii a začíná se o dobrých padesát minut později. Jak se později ukázalo, ke škodě věci, poněvadž Jesu už ani nemohli přidávat (otázkou však je, zda by se tak stalo).
Fear Falls Burning – toť pouhopouhá jedna osoba z Belgie. Tvůrce lomozících kytarových vazeb se zhlédl v drone ambientu a otázka, zda ho dokáže osobitým způsobem naplnit, zůstává nezodpovězena. Jeho set tvořila jednolitá jediná „kompozice“ čerpající třeba z takových Stars Of The Lid nebo

report_405_px2

Sunn O))), ale mám pocit, že zůstalo pouze u snahy a náznaků. Ano, jednalo se o jeden zvuk neskutečně pomalu se proměňující v čase; tedy hodnocení takovéto tvorby netkví v použití slůvka-zaklínadla „minimalistické“ (v současnosti neuvěřitelně znehodnocené slovo, vhodnější eufemismus pro nic). Člověk odsuzující Phila Glasse jako umělce neustále se opakujícího, by asi svůj soud po poslechu Fear Falls Burning musel přehodnotit. Nicméně jako hudba pro teplo domova je to alternativa, rýsuje se paralela s hlučnější new age. Nic více, nic méně. Když úvodní tón trvá pět minut, jen se zesiluje a je neuvěřitelně banální.... Nicméně i autor se v druhé polovině skladby přistihl, že je vtažen do své subjektivní mentální abstrakce, tudíž i jeho Fear Falls Burning „nějakým způsobem“ museli zasáhnout. Tudíž se bráním jednoznačnému hodnocení.
Jesu pochodují na pódium hned vzápětí, aby ne, když už je devět a v deset zvoní večerka. Trio hrábne do strun, představa, jak budou Jesu znít naživo, se bortí jak domeček z karet. V průběhu vystoupení se však zvuk ustálí, autor hledá nejvhodnější místo a nachází ho vzadu na stupni, kde se zvuk neutopí v basech a vyniknou podkladové samply. Nicméně Broadrickův vokál je nutno si

report_405_px1

stále domýšlet. Co bych naopak na zvukovém koncertním kabátci vypíchl, byl křišťálově průzračný a dlouhotrvající zvuk činelů (Paiste je v tomto ohledu jednička), který mi neustále připomínal zvuk padajícího lustru. Nádhera. Vystoupení se točilo okolo Silver a Conqueror, ale medovost toho druhého byla industriální tvrdostí značně pohřbena, tudíž opět uznale kývu hlavou. Závěr se nese v duchu návratu do bezejmenné desky, logicky se tak pohřební monolity stávají vrcholem večera. Tired of Me, Friends are Evil; skladby, při níž člověk automaticky zavírá oči a je mu vcelku jedno, co se děje na pódiu. Po nich však neodvratně konec koncertu, s nímž nelze nebýt spokojen.

Jiné názory

Rozšiřování obzorů neuškodí člověku v žádném věku, oboru, ani třeba jako v tomto případě hudebním stylu. V rámci této myšlenky jsem vyrazil do pražské Akropole na špetku té melancholičtější muziky trochu zaprášené zasněností.
V čas začátku koncertu, který si na bedra vzali Silver Rocket, mě překvapilo, jaká návštěva chodí dnes na takovéto koncerty. Že se k nám dostává čím dál více kvalitních spolků, je v poslední době jasně patrné a samozřejmě potěšující. A to, že na ně chodí slušný počet lidí určitě také.
Předskokanem a navozovačem atmosféry večera se stal belgický hudebník skrývající se za pseudonymem Fear Falls Burning. Set má založený na zvukové harmonii tónů, ruchů a vazeb vycházejících ze zbustrované kytary. Sám sebe charakterizuje jako ‘vintage guitar drones‘, což by se dalo volně přeložit jako ‘zastaralé kytarové hluky‘. Tónově i rytmicky ohlodáno na minimum, zato hypnotické až meditativní. Hluboké jednoduše uhrančivé tóny doprovázela videoprojekce složená z pohledů na rentgenový snímek kostry člověka. Ono samotného autora za celý koncert nebylo moc vidět, protože se stále věnoval upravování zvuku na efektech před sebou. I přes všechnu snahu jsem se nemohl zbavit vtíravého pocitu nudy. Do závěrečné vazby se zvedl a prostě odběhl. Úvahy o tom, zda hysterické ovace některých návštěvníků byly upřímné nechám filozofům. Každopádně bylo vystoupení Fear Falls Burning zajímavé a v prostoru Akropole nadmíru působivé zpestření. To jestli pozitivní nebo negativní bylo na každém zvlášť. Údělem hudby zůstalo „jen“ vyvolávání emocí.
Po prolezení distra jsme se již mohli těšit na Praze už známé depkárny z britských ostrovů. Jesu spustili, chvilku jsem se hrozil a musel si zvykat na zvuk. V prostoru, kde jsem se nacházel totiž byla muzika

additional_review_7735_275_px3

extrémně zbasovaná. Ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že takhle to ale opravdu má být, jsem se začal nořit do melancholických dunivě vibrujících tónů. Tělo se pak začalo samo uvolňovat a nořit do obrazů čarovaných skrze zvuky aparátů. Monotónní melodie postupně prostupovaly zcela zaplněný sál. Justin K. Broadrick, hlavní mozek Jesu (ex–Napalm Death, Godflesh) nechal plout hudbu klidným a pomalým proudem. Rifů i tónů poskrovnu, zato citlivě vybraných, aby působily na nálady tak, jak působit mají. V hudbě Jesu rozhodně nejde o jakékoliv instrumentální výrony. Tady trošku utopený vokál s v podstatě popovým feelingem jemně dopepřuje atmosféru. Jak kolega Ondrajs poznamenal po koncertě, bicí měly super zvuk a hlavně činely vládly. Kytara i basa jely unisono hlavní nápady a zbytek obstarala chytrá krabička s klávesami a samply. Hrály se písničky jak na podporu nových desek Lifeline a Conqueror, tak i z mě známého alba Silver.
Co dodat? Drone večer se v Akropoli vskutku vyvedl. Kvalitně osazený (ačkoliv se tak nemuselo každému zdát), dobře nazvučený, zahraný i navštívený. Jen tak dále! Tak a teď už jděte spát a shoegaze drone noc!

www.myspace.com/fearfallsburning
www.fearfallsburning.be
www.myspace.com/officialjesu
www.avalancheinc.co.uk/jesumain.html
www.palacakropolis.cz
www.silver-rocket.org

additional_review_7735_275_px4