Články

přeposlat článek tisknout
NIGHTWISH, PAIN

NIGHTWISH, PAIN

  • kdy: 20.2.2008
  • kde: Praha, T-Mobile Arena

Druhý samostatný headlining koncert Nightwish v ČR, po dlouhých 8 (!) letech, se tešil nebývale velkému zájmu veřejnosti, protože fanouškovská základna se přeci jen od dob Wishmastera "malinko" rozrostla. V prostorné T-Mobile Aréně se to při mém příchodu kolem sedmé hodiny večerní už hemží několika tisíci lidmi, kteří pobíhají v útrobách haly a zaujímají strategické pozice na tribunách nebo vytváří mohutnou diváckou masu před pódiem. Nutno podotknout, že na to byl zhora z ochozů skutečně impozantní pohled, dávajíce tak tušit, že tohle bude něco opravdu BIG...

Pain nastupují snad na minutu přesně ve 20:00 a dokonale plní roli rozehřívače, k čemuž je jejich elektro metal ve stylu Rammstein nebo Roba Zombieho jako stvořený. Asi nemá cenu se okolo této koncertní jistoty nějak obšírně rozepisovat, protože tahle neustále se obměnující parta kolem Petera Tägtgrena je už dostatečně zvučným jménem. Přesto

report_438_px1

pár slov: zazněl takový krátký průřez kariérou, logicky se nejvíce sázelo na typicky šlapavé hitovky (Same Old Song, End of the Line, Shut Your Mouth...), které po chvíli navozují maličko pocit nudy, a tak Pain dopostřed zařadili vláčnější kus Just Hate Me. Tägtgrenovci si evidentně užívají možnost hrát v arénách a sportovních halách a mezi nimi a davem je znát oboustranná výměna energií, takže Peter i druhý kytarista Michael neskrývali nadšení z pražského publika... Na závěr si nechám poznámku k nazvučení, které už od začátku naznačovalo precizní ucho zvukařovo a během setu Nightwish se zvuk ještě více vyleštil. Dlouho už jsem na živo neslyšel takhle krásně čitelný, vyvážený a nepřeřvaný zvuk...

Finové nakráčeli za zvuku intra a řvoucí haly na prkna, která znamenají svět, krátce po deváté a je znát, že tahle kapela to má skutečně na háku. Kromě trsátek létají do publika hlavně úsměvy a je z nich cítit celková pohoda a uvolněnost a to samé přenášejí i na návštěvníky dnešního kulturního večera. Jak by taky ne, když jsou podpořeni zmíněným geniálním nazvučením a působivou světelnou show, o které se hodně mluvilo už před koncertem. Tenhle koncert tedy u mě drží i další prim a to v podobě nejvýpravnějšího živého vystoupení, které jsem měl tu čest shlédnout: kromě obligátních šlehajících plamenů a výbuchů (známých už z DVD End of an Era) byly k vidění i lecjaké další pyro kejkle a vychytávky, např. za zvuku čepele při The Poet and the Pendulum nad publikum vystřelily do vzduchu krvavě rudé provazce a při Nemo se z nebe spustil sníh...

Playlist se jak vidno soustředil hlavně na poslední desku Dark Passion Play, ale ani při těch starších kouscích se Anette nemusela červenat studem a podala je osobitě a po svém, byť při vypjatějších hlasových polohách trochu ztrácela na jistotě, ale při tom koncertním zápřahu se není co divit... Oproti Tarje se nesnažila tolik oslňovat střídáním šatů během koncertu a zůstala v podstatě jen u jednoho slušivého modelu, přesto na pódiu působila hodně sympaticky a svěže. Kdo nechtěl koukat na Anetku, mohl se kochat mužskou částí kapely a bylo na co...Tuomas si přidal další klávesy, Marco měl novou (zlejší) basu a Jukka novou kérku...

Sečteno a podtrženo, zvukově, hudebně i vizuálně si troufám tvrdit, že je tu

report_438_px3

adept na koncert roku a to máme teprve únor! :-)

Playlist:
Intro
Bye Bye Beautiful
Cadence of Her Last Breath
Dark Chest of Wonders
Ever Dream
Whoever Brings the Night
Amaranth
The Islander
The Poet and the Pendulum
Death to the World
Sahara
Nemo
7 Days to the Wolves
Wishmaster
Wish I Had an Angel
Outro 

Jiné názory

Existence kapely zformované okolo hlavního skladatele a tvůrčího mozku Tuomase Holopainena už bude vždy dělena na dvě různá období – na éru s Tarjou a éru bez ní. Když se rozkřiklo, že Tarja Turunen, symbol kapely, byla vyhozena po dlouhotrvajících neshodách, mnozí předpovídali finské družině smrt a předem ji odsoudili. Jenže Tuaomas a spol. věděli moc dobře, co dělají. Chvíli si dali klídek, pak se vrhli na skládání nového materiálu a začali se poohlížet po nové zpěvačce. A ve chvílích, kdy většina metalové populace očekávala novinku spíše skepticky a sháněla se po ní jen z důvodu, aby se mohla utvrdit v názoru, že bez Tarjy jsou Nightwish namydlení, vyšla placka Dark Passion Play s Annete Olzon Blyckert za mikrofonem, která se stala paradoxně jednou z nejprodávanějších desek v historii kapely a ukázala všem pochybovačům, že Nightwish sice vstupují do nové fáze své existence, že už nikdy nebudou tak úplně jako dřív, ale že rozhodně nejsou slabší.

Jako předkapela se na jejich současném turné představují švédští Pain, kapela zatracovaná i milovaná. Ono působí trošku nedůvěryhodně, když se deathmetalový drsňák pustí v podstatě do regulérní diskotékové záležitosti. Ať už je motivace čistě hudební či komerční, hudba, kterou Peter Tägtgren (jinak tvůrčí mozek Hypocrisy) tvoří, je v podstatě metalovou diskotékou se vším všudy. I z toho důvodu mnohem více tvorbě Pain sluší prostory velké sportovní haly, než malé kluby. Ať již loni na Brutal Assaultu, nebo zde v bývalé T-Mobile Aréně, tento rytmicky velice výrazný, elektronický metal s popovým nádechem, docela slušně vynikl a přesto, že mě osobně dnešní vystoupení nechalo naprosto chladným, velká část publika se příjemně bavila. Půlhodinový set nenabízel příliš možností, co se sestavení playlistu týče, a tak znějí hlavně obligátní hitovky jako Same Old Song, On and On, Nailed to the Ground nebo závěrečná Shut Your Mouth.

Musím vyzdvihnout perfektní organizaci akce, která proběhla bez sebemenších potíží a byl k vidění i na českých pódiích nezvyklý úkaz – naprosto přesný začátek vystoupení obou kapel, naprosto přesný konec. Co více si přát. Lehce po 21. hodině tak za zvuků možná až příliš dlouhého intra nastoupilo finské kvinteto a frenetický řev fanoušků a fanynek (složení publika bylo také docela zajímavé: od náctiletých dívek, které neváhaly čekat od dopoledne na pražském Výstavišti, jen aby byly svým idolům co nejblíže, přes klasické metalisty až po "úplně normální" lidi středního věku a kompletní rodiny) jasně ukázal, že čekání na samostatný koncert v České republice bylo opravdu dlouhé.

Byla slibována mohutná pyrotechnická show a již při úvodní skladbě Bye Bye Beautiful bylo tomuto tvrzení dáno za pravdu a je jasné, že něco podobnéhoPo dlouhé době samostatný koncert Nightwish na území naší republiky, to byla ta nejlepší možná pozvánka pro všechny fanoušky populární finské kapely. A že jejich zájem mnohonásobně předčil očekávání, dokumentovala naprosto narvaná Arena HC Sparta Praha.holešovická sportovka zažila naposled na Rammstein. Mohutné ohně, rachejtle, výbuchy, ale i třásně a umělý sníh (poslední dvě složky show již docela zaváněly patosem a neubránil jsem se potutelnému úsměvu), pěkná světla, co se týče vizuální prezentace, rozhodně jeden z nejpůsobivějších koncertních zážitků. Možná největší obavy ve mně vzbuzovalo nazvučení, jelikož nemám s velkými prostory sportovních hal ty nejlepší zkušenosti, ale i v tomto případě klaplo vše na jedničku. A přesto, že je velice těžké zhodnotit zvuk obecně (záleží, kde se posluchač nachází), tak si vzhledem k tomu, že jsem seděl na tribuně v podstatě hned u pódia a zvuk zde byl výborný, troufám tvrdit, že to byl jeden z nejlépe nazvučených halových koncertů, které jsem zažil.

Největší prostor byl pochopitelně věnován aktuální desce Dark Passion Play, z které krom již zmiňované Bye Bye Beautiful zní Cadence of Her Last Breath, Whoever Bring the Night, klipovka Amarath, téměř čtvrt hodinový opus The Poet and the Pendulum, který patřil k tomu nejlepšímu z celého vystoupení, výtečná Sahara nebo 7 Days to the Wolves. Dostalo se i na akustickou baladu The Islander. Samozřejmě se nezapomnělo ani na veleúspěšnou desku Once, konkrétně zněla úvodní Dark Chest of Wonders a dva největší hity Nemo a I Wish I Had an Angel, která celé vystoupení uzavírala (nutno dodat, že naprosto monstrózním způsobem). Pokud vás zajímá, jakým způsobem si Anette poradila se skladbami z Once, mohu vás ujistit, že před jejím výkonem nelze než smeknout. Jakým způsobem se se svou rolí popasovala, to skutečně

additional_review_7779_278_px2

zaslouží obdiv. Působila naprosto jistě a přesvědčivě, až měl člověk pocit, že zpívá s Nightwish odjakživa. Veškeré pochybnosti rozmetány na prach – Anette do kapely zapadla perfektně. Je sice jasné, že živě si už pecky z Oceanborn příliš neužijeme – přeci jen je Anette typově úplně jiná zpěvačka a do operních poloh se bude těžko pouštět, ale i v těch starších skladbách (Whismaster, Ever Dream, Dead to the World) působila suverénně.

Jak jsem již zmiňoval, Anette je typově jiná zpěvačka než Tarja. Její projev je daleko více popový (ostatně také je to svým původem pop/rocková zpěvačka – viz. její předchozí kapela Alyson Avanue) a chápu, že někteří ortodoxní příznivci starých pořádků si na nový hlas ne a ne zvyknout, já s tím ovšem problém nemám a můžu říct, že mi je velice příjemně znějící Anetin hlas mnohem sympatičtější než všechny operní árie dohromady. Hlas nové zpěvačky se navíc do tvorby Nightwish velice hodí a posouvá ji zase do úplně jiných dimenzí, do kterých by se s Tarjou těžko dostali.

Basák Marco je také nedílnou součástí "nových Nightwish" a jeho hlas se stal od dob Century Child již téměř nepostradatelný. Spolu s Anette tvořili velice příjemné hlasové duo, vzájemně se doplňovali a mě se jejich souhra velice líbila. A to jak pěvecká, tak i v roli "moderátorů" večera, kde byla jejich konverzace s publikem velice uvolněná, bez nějakých křečí a trapných póz. Velice příjemné.

Nightwish předvedli jednoduše precizní výkon, hudebně zahrané suverénně, zvukově výborné, vizuální stránka maximálně dotažená. V kapele navíc nyní evidentně funguje ta správná chemie, všichni působili uvolněně a příjemně, bez napětí. Nechci ortodoxní fanoušky staré tvorby dráždit, ale dle mého odchod Tarjy kapele jedině prospěl, uvolnila se atmosféra uvnitř seskupení, a to je nyní silnější než kdy předtím. Když srovnám pražské vystoupení s minulým českým koncertem Nightwish, ještě s Tarjou za mikrofonem, po všech stránkách vítězí Praha, a to rozdílem několika tříd. (d_m_c 4 FreeMusic.cz)


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

zvuk, obzvláště bicích, na velkejch koncertech, je skoro vždycky sázka do loterie

myslis u Nightwish? tak to teda nevim kde jsi stal (i kdyz dle ruznych referenci mohl stat clovek kdekoliv) a na co jsi na koncertech zvykly, ale nazvuceni (vcetne bicich) bylo super a neprislo mi ze by kopaky neco valcovaly...ja slysel vsechno a krasne...

Sorry, ale vraj vyborny zvuk??? teda neviem kto zvucil kopaky na bicich, ale u mna by dostal okamziteho padaka, pretoze cez tie kopaky bolo hvno pocut...

tak bohužel, aktuální info je, že fotozz by ART nebudou,ale hledá se vhodná náhrada. další jízdní řád pro Ghall je ohlédnutí za Carnivore a Therion a z letoška budou Obědujáry a určitě i chystající se úterní Dismember

na tohle by se sojkama nestačil ani kultovní výlet na headway :-)
fotky by snad mohly být, jakmile mART_in dodá, vrazím je sem

killer: za me ne, ale mozna se tu zpetne zas neco objevi z tajnych zdroju :-)

Nakonec sem nebyl a docela me to mrzi pac to evidentne byla gute action:-((( Budou naky fotecky??

ale to zase ne....oni dva se umí skvěle doplňovat....ono to pak hezky kontrastuje a nabíra do příjemných rozměrů :))))))

Tagy:

NIGHTWISH, PAIN

aktuálně

diskuze