Login Search
Ultrazvuk, hudba pod lupou

Ultrazvuk, hudba pod lupou

Hudba v detailu, hbité prsty. Masterclass pod lupou.

Vzhledem k tomu, že se zde věnujeme hudbě a permanentně obsah plníme videoklipy a lyric videy, došlo mi, jak opomínáme muzikanty, tedy lidi, kteří za samotnou muzikou stojí, a jak nefér to je. Poslech k uvědomění, co se vlastně na hmatníku, klaviatuře nebo soupravě děje, totiž často nestačí. Posluchač až v momentu, kdy všechny ty věci vidí na vlastní oči, pochopí, co se mu ze sluchátek nebo reproduktorů line a kolik práce za tím je. Následující videa neberte jako odtajnění roušky tajemství, berte je jako inspiraci pro vlastní hraní, pro čórování, nebo jen pro ne obyčejný poslech.
 
 
Mike Malyan, DISPERSE – Stay, album Foreword

Tohle video miluju. Naprosto perfektně dokazuje slova z úvodu. Až po zkouknutí mi došlo, co vše na Foreword je zaznamenáno. Poměrně jemná muzika a přitom tak neuvěřitelně silná a energická hra, která při poslechu desky vůbec neodhaluje, kolik toho Mike skutečně hraje.

 
John Strieder, COMA CLUSTER VOID -  Path Of Lies, album Mind Cemeteries

Jak vznikají disharmonie? A je na ně potřeba trsátko? 

 
Tosin Abasi, ANIMALS AS LEADERS - The Woven Web, album The Joy of Motion

Tohle jsem si nemohl odpustit. Abasi je pokládán za novodobého boha kytary i takovými mistry jako Steve Vai. Jeho inspirace ve Victoru Wootenovi (mistru slapu) je nepopiratelná a jeho dovednosti rovněž.

Pokud pro Vás byla "TA" pasáž z předchozího videa nesrozumitelná, nabízím k ní ještě dvě videa. První přímo i instruktážního DVD THUMP! od Tosina...

...a druhá v lekci od Briana Nguyena. Sice ji hraje maličko pozměněně, ale v té lekci dost přehledně vysvětluje i způsob hraní slapové kytary.

 A když je řeč o Abasim a slapu, jednoho Wootena na to. Sólíčko, kde předvádí několikero technik.

 
Charlotte Riemann, CHILD OF WASTE – Promises

Myslíte, že „masakr“ je jen doménou mužů? Kdepak! V podání něžné Šarlot je to pastva pro oči.

 
Anton Zhikharev, NECROPHAGIST – Seven, album Epitaph

Tenhle týpek z Neurogenic, Posthumous Blasphemer, Back Door to Asylum, Fleshbomb nebo Paradigm of Chaos si ne nadarmo říká InsaneDeathMachine. Přesvědčte se sami, sleduju ho už dlouho.

 
Tomas Haake, MESHUGGAH – Clockworks, album The Violent Sleep of Reason

Závěr je jasný. Bůh polyrytmiky a koordinace. Ani nota zbytečná, nic nikde nechybí, ani nepřečnívá, vše na svém místě. Přesto mešuge.