Login Search
ENTROPIA - Vacuum

ENTROPIA - Vacuum

Autor: 85 Uživatelé: -

Pohlcující, chytlavé a zábavné. Halucinace zahalená do temnoty.

Entropia - VacuumMuzika Entropia, které můžete znát z letošního Brutal Assaultu, má potěšující vzestupné tendence. Kapela se totiž svléká z kůže jako had, jemuž je ta současná už příliš těsná. I když v případě Poláků vždycky platil za nadžánrovou záležitost, black metal byl Entropii příliš těsný. Ve zvuku na prach drtil vliv sludge kamenitosti a znatelný byl post-metalový přesah s filozofickými texty. Ufonaut je takovým prostředníkem, nebo mostem, chcete-li, mezi starou tvorbou a současnou. Chuť experimentovat a objevovat svobodu v hudebním vesmíru gradovala, ba až explodovala s aktuální nahrávkou Vacuum.

Vacuum je jako černá díra, která svou obrovskou přitažlivostí požírá pestrobarevné podoby hudby. Přitahuje je všechny k sobě a rozrůstá se v masivní monstrum. A vás následně pohltí také. Experimenty jsou na Vacuum hlavní doménou. Entropia nejvíce popustila uzdu své fantazii v prvních dvou skladbách Poison a Wisdom, v nichž  posluchače čeká patnáct a deset minut dlouhá hypnóza od mistrů v oboru. Neustále se transformující bicí buší do hrudi, mnohdy zcela nečekaně a až překvapivě zajímavě udávají povel ke změnám tempa. Kytary tvoří mohutné atmosférické plochy, proplétají se mezi mimozemskými samply a útočí ze všech možných světových stran. Hlava z toho jde kolem, údiv nebere konce.

Obě písně staví na experimentování s rychlými proměnami rytmů a vrstvení zvuků (samply, kytary)… a s účinky hypnózy, která na vás je použita. Monotónnost zde funguje na jedničku, ani na moment totiž posluchače nenudí. Naopak buduje napětí a nepokoj, který pramení z neustálého rozvíjení jednoho riffu po mnoho minut, na něhož se nabalují různé kytarové přeludy. Mizí a zase se objevují jiné. Barvitost v tomto minimalismu nebere konce. Trance rytmus vás rozhýbe, ale nejprve vám kapela podá halucinogen. Alespoň tak si při poslechu budete připadat.

Je to pohlcující, chytlavé a zábavné. Atmosféra – prvek, jehož si Entropia vybrala jako hlavní přísadu své hudby na úkor klasických forem metalu, zde funguje znamenitě. Nepustí vás a vy budete chtít víc a víc. Vacuum je v tomto ohledu jako účinná hudební droga, která nepřestane nudit a vždy nabídne něco, co vám předtím uniklo. Zvuk v psychedelických trance pasážích drží tvrdost, zejména to platí pro zemité bicí. Podstata sludge ale nebyla s Vacuum zapomenuta, vlastně ani ta blackmetalová – sypačky jsou masivní, šílené a ještě posilují uhrančivost skladeb a pocit pnutí vašich nervů. Ale už nejde o primární vlivy. Vokály jsou v případě Vacuum druhořadé, prim zde hrají nástroje, jejich barvitost a hravost.

EntropiaKdyž už ale Michał Dziedzic spustí z hrdla, stojí to vážně zato. Vokál zde slouží k posílení atmosféry (na frotmany se tady nehraje), přičemž do celé té halucinace přidává naléhavost a hlavu vám rozbije těžká deprese. A ona halucinace vás zahalí do temnoty. Vacuum, stejně tak jako hudební nápady, mění emoce tak rychle jako chameleon barvy. S nahlédnutím na texty pak Vacuum dostává jiný rozměr. Nabízí zrcadlo, do něhož se podíváte a spatříte destrukci, misantropii a svět bez života. Spatříte sebe – nikoho, jenom mršinu prolezlou červy. Prázdný kalich bez duše. Manifestace bezvýznamnosti lidské rasy, odkaz na vědu, přírodu a vesmír jako spravedlivou ruku zákona, která vytrestá člověka. Ten je zde prezentován jako mor skličující Zemi.

Závěr alba je milion světelných let daleko od začátku Vacuum. V Hollow je zásadní naopak vokál, který na posluchače naléhá v beznaději. Prudce intenzivní křik se mění až v depresivní blackmetalovou polohu. Endure album uzavírá už ne tak působivě, ale pořád obstojně a drží nadprůměrnou kvalitu. Jde o klasičtější formu spíše post-black metalu/sludge, v jejímž nitru však pořád tepe srdce experimentátora. V obou skladbách cítím dotek Ufonaut, což neberu jako zápor, neb to byla velice dobrá deska, ale první půlka Vacuum je poměrně vyčerpávající a odlehčení na závěr tedy každému přijde vhod.

Slyším tu Blut aus Nord (občas zvuk kytar), možná bych srovnával i s Oranssi Pazuzu, celková forma Vacuum je však osobitá, neokoukaná a svěží. A naživo, jak někteří z vás mohli slyšet i vidět na BA, si kapela svůj materiál umí obhájit naprosto famózně.