Login Search
FLESHKILLER - Awaken

FLESHKILLER - Awaken

Autor: 85 Uživatelé: -

Další parádní deska z Norska. Fleshkiller znějí i přes množství ingrediencí více organicky, soudržně a skladby se jim nerozpadají pod rukama. Vyzrálé dílo.

FleshkillerNorští nezaměnitelní chameleoni Extol mají už podruhé ve své kariéře pauzu a je otázkou, zda půjde o spánek věčný, nebo dočasný. Nicméně dva hlavní členové souboru zůstávají hudebně aktivní – zatímco bicmen David Husvik momentálně hraje spolu s kytaristou Christerem Espevollem (pozor, neplést s jeho bratrem Peterem) a basákem ukončených The Dillinger Escape Plan Liamem Wilsonem v mezinárodní formaci Azusa, nelenil ani kytarista Ole Børud, který dal dohromady Fleshkiller. Název sice může zavánět metalovým klišé a šablonou, to by ovšem nebyl Børud, jehož originální rukopis není vůbec lehké někam jednoznačně zařadit.

Ostatně, podobné to bylo i se samotnými Extol. První desky, dejme tomu, můžeme označit za „takový jinačí“ death metal, EP Paralysis ovšem už značí otáčení kormidlem do technického thrash metalu, v němž ovšem nechyběla post/HC nálada a melodika. Ano, řeč je o mistrovské desce Synergy. Jenže Extol nikdy nestáli na místě, dva roky nato vychází emařina The Blueprient Dives. Následuje dlouhá odmlka a po resuscitaci kapely poslední eponymní deska, která je jakýmsi završením a syntézou všech předchozích dosavadních počinů Norů.

Možná se ptáte, proč tak dlouho zmiňuji Extol. Je to jednoduché, hned jak spustí úvodní věc fošny Awaken Parallel Kingdom, nelze si nevybavit majstrštyk Synergy. Úvodní tepavý thrashový riff sice víc připomene At The Gates, s následujícím nápadem a vokálním doprovodem jsou to ovšem Extol se vším všudy. Inspirace pionýry Believer nebo Coroner je, jak se zdá, věčná. Fleshkiller jsou ovšem heavy, o dost víc tlačí na pilu a celkově jsou rychlejší (zejména thrashových tupaček tu je ke slyšení opravdu dost). Vedle Synergy, kde vládla rytmická rozjuchanost atheistíhoUnquestionable Presence, je Awaken v tomto směru kovově ortodoxnější. Zejména je třeba vyzdvihnout prvotřídní a velmi hutnou produkci, o kterou se postaral sám Ole Børud, v níž vynikne razance a melodika Göteborgu (mastering dělal Alan Houches, který má na svědomí stovky desek, z podobného ranku zmíním aspoň Martyr - Feeding the Abscess). Ano, Fleshkiller jsou prostě metalovější. Oproti Extol, kteří druhou kytarou spíš opentolovali rytmický spodek, než aby strhávali pozornost na její virtuozitu, najdete na Awaken opravdová kytarová sóla. Kvartet nicméně nijak nerezignuje na syrové riffy, třeba titulní věc stojí na hardcorové neuro sekačce, kterou ovšem umně kombinuje s „emíčkovými“ harmonickým omalovánkami jak od jejich krajanů Benea Reach (dechberoucí emo závěr Inherit). Podobný guláš dříve servírovali i Norové She Said Destroy, ale Fleshkiller znějí i přes množství ingrediencí více organicky, soudržně a skladby se jim nerozpadají pod rukama.

FleshkillerKapela na svém debutu totiž neutíká z nastoleného směru, nekličkuje v žánrových odbočkách, zůstává metalově pravověrná a udržuje srozumitelnou strukturu písní. Techno thrash? Podobně jako Extol i tady jsou riffy v 7/8, přičemž bicí drží rovnou linii a vzniká tak polyrytmický efekt (slyšte Secret Chambers nebo Warfare). Všechny kudrlinky střídají melodický zpěv á la Geddy Lee z Rush, ale i blackově nakřáplé vokály, a ano, jemný černokovový odér je dalším z řady obzvláštňujících hudebních prvků debutu. Není to ovšem vůně dřeva hořícího kostela, spíš je to emoblackařina současných Enslaved. Tedy táhlé epické nápady a kopa nezaměnitelně severské atmosféry. Oba soubory navíc spojuje obliba progresivního rocku 70. let, sám Børud zmiňuje vliv vokálních harmonií Yes. Naproti tomu se také netají lásce k Death (období Human). Čert aby to spral, obě zmíněné inspirace jsou jasně slyšet, přitom se o sebe netlučou, ba naopak, krásně se vzájemně doplňují.

I když tahounem kapely je právě Ole, bylo by nefér nezmínit ještě ostatní členy skupiny. Kytarista Elisha Mullins (The Burial), basák Ole Vistnes z norských Shining a tlučmistr Andreas Skorpe Sjøen (Umpfel) – ti všichni plní své party na jedničku a v žádném případě nepůsobí jako nějací nájemní muzikanti.

Co naplat, s příchodem Fleshkiller se jasně ukázalo, kdo byl tvůrčím tahounem Extol. Další parádní deska z Norska. Vyzrálé dílo, které v lecčems jedinečné Extol překonává.