Autor: 65 Uživatelé: 44 Tvé hodnocení: hodnoť
Halfway to Hell

HYPNOS - Halfway to Hell

Hypnos jsou zpět. Je potřeba delšího úvodu? O kapele toho bylo napsáno tolik, že se není třeba u tohoto zastavovat. Alespoň doufám. Bruno tedy po letech vylézá z ústraní (loni si to pěkně dal s FS na BA), oslovil Pegase (od jehož bývalé kapely je na novém EP i cover) a odpočatí se vrhli do nových písní. Dle prvních ohlasů fanoušci kapelu/nahrávku přijímají, novinářští taktéž. Já ovšem, jako v případě minulého alba, jež jsem přijal kontroverzně, budu lehce chladnější…

Rabble Mänifesto nebylo špatné, jen nevybočovalo příliš z řady a člověk by od Bruna čekal trošku víc, něco výraznějšího. Možná můj problém, ale byl to můj názor a s tím nenaděláte nic. Halfway to Hell je tak nějak někde na pomezí kladů a záporů (k těm méně); možná pro finální zhodnocení má matroš i tu výhodu, že je EPíčkem, byť se stopáží již dlouhohrajícího počinu.

Bruno nám na „Na půli cesty do pekla“ nabízí do několika směrů rozvětvený klasický death metal. Někde se přitemní, začertí, někde více oldschooluje, jinde zas využívá paternovější přístup a náznaky postupů smrtikovu modernějšího. Ve druhé proměňující se Where the Rooks Fly to Cry se dokonce zpomalí až na tempo výpravné černočerné hymny, kde byste ve spoluautorství hledali i Mr. Hoška nebo někoho z Root… jo, na první poslech je zřejmé přiblackování, což potvrzuje i hned následující skladba. U písní nemám pocit násilného přístupu, vše je podle směrnic (no právě), struktura přehledná, ale stejně bych se nebál ji místy více nabourat, ať fans mohou nad nahrávkou více bádat. Případně lehce pootevřít vrátka i dalším vlivům z pod žánrové pokličky (trošku thrashíku nebo blastbeatů?), třeba to takto ale má být - nepřeplácané, radši v jistých kramflecích a pevně na zemi, než si nabít hubu při pokusech v neznámém terénu. To asi nejlépe vystihuje heslo kapely ‘pure extreme death metal without compromises’.

Budu-li tedy k nahrávce přistupovat takto, dá se říci, že na poctivém death metalu made by Hypnos nenacházím vadných míst. I zvuk je odpovídající muzice. Přehledný, nepostrádá basy ani basu, sem tam sice dá vyniknout Pegasovým (vlastně nejen jeho) mini-nepřesnostem, ale to už se v tom zas šťourám… Pocit jen lehce kazí jeho nekompaktnost - to, že se během nahrávky zvukově „mění“ (bylo nahráváno/mícháno ve vícero termínech?); sluch mě snad nešálí. Toto malinko rozmělňuje jinak dobrý pocit z poměrně vyrovnaného EP, protože skladby pak dýchají – i Brunovi od hrdla - trošku jinak. Pominu-li ale tento neduh, fanoušci Hypnos budou jistojistě spokojeni. Mé osobní doporučení? První Mesmerized (úvodní riff je parádní, být cd v tomto směru..) a třetí znepokojující Paranormal Vertigo, která bude určitě skvělá živě.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Hypnos, Bruno, Krabathor, death metal

aktuálně

diskuze