Autor: 80 Uživatelé: 65 Tvé hodnocení: hodnoť
Behind the Blackest Tears

KINGDOM OF SORROW - Behind the Blackest Tears

Debut Kingdom Of Sorrow je o poznání nepřístupnější a je znát, že aktéři se na něm dávají teprve dohromady. Co se týče novinky, ta je volnější a hlavně méně křečovitá, nikam se nepospíchá. Samozřejmě posluchače bude svádět myšlenka, z kterého pera daná pasáž je, což je zbytečné. Tvorba Hatebreed i Crowbar má společné rysy, KOS nabízí od každého něco a snad i to, co domovským kapelám možná chybí. Jsou tak další příjemnou kapelou HC větve, v níž dominují "tradiční" spolky jako Hatebreed a jim podobní.

Pokud mě zaujal poslední počin amerických Hatebreed a Crowbar je stálice v playlistu, nemohlo mi uniknout pokračování lídrů obou kapel pod názvem Kingdom Of Sorrow. V případě Jamieho Jasty je až těžko uvěřitelné, kde ten člověk bere energii. A abych rovnou umlčel zlé jazyky o kvalitě nové desky, rovnou podotýkám, že kvalitní je.

Troufám si říct, že Kirk má na Jastu velmi pozitivní vliv. Od té doby, co to spolu pečou, se tvorba, ve které se objevuje Jasta, změnila. Je to znát jak na posledních Hatebreed, tak i aktuálním Behind the Blackest Tears od KOS. Tato deska funguje perfektně jako "klíč" k debutu, který zpětně hodnotím a vnímám trošku jinak. Debut je o poznání nepřístupnější a je znát, že aktéři se na něm dávají teprve dohromady. Co se týče novinky, ta je volnější a hlavně méně křečovitá. I když vokálně stále dominuje Jasta, Kirkovi se dostává víc prostoru a vstupuje do děje nenuceně. Na Behind the Blackest Tears se "poměrně" nepospíchá, ostatně ani na minulé desce jsme se nikam nehrnuli, v tom je vliv Kirka víc než patrný. Jasta ani nechce nic jiného než natočit hutnou deskou, pokud možno se středními valivými tempy. Skladby ale mají duch toho klasického Hatebreed HC;ono zpomalit dle mustru Crowbar by nedopadlo dobře a všeobecně se věří, že „nejtěžší brzdné páky“ si Kirk nechává na doma. Přesto se zpomalovat daří; po úvodní skladbě, která je zároveň nejdelší, se tak děje. Zajímavé propojení najdeme ve třetí Enlightened to Extinction, kdy skladba začíná pozvolna a pak postupně zrychluje. Chybou desky je určitě její brzká gradace v úžasné baladě From Heroes to Dust. Slova napsal, hudbu složil (Jamey, Kirk), v této písni je vše dané a pokud někdo o této dvojici pochyboval.... Bohužel moc brzo, kouzlo se následně vytrácí, posluchač může být nasycen.

Přesto se v poslechu desky vyplatí pokračovat i nadále, protože, jak už bylo naznačeno, chemie dvou hlavních aktérů zapůsobila a skladby fungují. Kirk, přestože má víc prostoru, nestahuje desku příliš do hlubin Páčidla, naopak, tvorba Crowbar zná rychlé písně, proto si myslím, že aktéři k sobě vycházejí vstříc a nesnaží se o vlastní exhibici. Samozřejmě bude posluchače svádět myšlenka, z kterého pera daná pasáž je, což je zbytečné. Tvorba Hatebreed i Crowbar má společné rysy, Kingdom Of Sorrow nabízí od každého něco. Něco, co možná domovským kapelám chybí.

Kingdom Of Sorrow je další příjemná kapela HC větve, v níž dominují "tradiční" spolky jako Hatebreed a jim podobní. Mentorské učení Jasty od Kirka napodruhé vyšlo na příjemných 8/10.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

  • Rated 0 out of 10.

V jednom rozhovoru se Kirk Windstein vyjádřil v tom duchu, že Crowbar jsou undergroundovou záležitostí a on se v letech příštích hodlá koncentrovat zejména na Down. Mainstreamová all-star kapela šlape, funguje a koncertuje jako o život, což je zajisté v pořádku, a to nejen z důvodu, že jde o kvalitní, byť trochu staromilsky zaměřenou kapelu. Rozhodně nebudu tím vytýkavcem, který bude nad Windsteinem lámat hůl a mlít cosi o jeho zaprodanosti. Tyto řeči slýchám především od těch, kteří pak honem rychle běží s popkornem do kina a hltají i další masové produkty seslané nám shůry.

Problém nastává v okamžiku, kdy se Windsteinův talent začne ředit a začnou vznikat nahrávky na úkor jejich předchozí vysoké kvality. Kirk zcela jistě patří k tvůrcům vytvářivším svůj vlastní specifický hudební časoprostor, jenž se vymyká všemu dosud slyšenému. Proto je škoda, že se vousatec – byť hnán upřímnou snahou o kolaboraci se svým kamarádem Jastou – propůjčuje k projektům typu Kingdom Of Sorrow. Ani jejich druhá deska není vysloveně špatná, ale je její existence nutná? V současné době neutuchávající informační exploze nelze očekávat, že se novinka Kingdom Of Sorrow ohřeje v počítačových přehrávačích déle než jednu okurkovou sezónu. Možná jen u těch opravdu zažraných.

Behind the Blackest Tears možná už není takový kočkopes jako debut; do nasraného hatebreedovského HC se už tolik neroubuje valivý ultrapomalý smutek made by Crowbar. Na dvojce jistě převažují střední tempa a v nich odpočinkový stoner feeling ne nepodobný právě Down. Když se však chlapci pustí do stokrát obehraných riffů á la Hatebreed, jimiž patrně chtějí posluchače „rozpumpovat“, výsledkem je naředěná kaše. Brutovo slovní spojení „příjemná deska“ zde vnímám naprosto negativně. Ba naopak, jestli něco tomuto sdružení chybí, tak je to vlastní tvář.

Proč to neříct natvrdo: zbytečná deska naprosto zbytečné kapely. Držte se svého kopyta, pánové. .:. 5/10

Tvé hodnocení:

Tagy:

Kingdom Of Sorrow

aktuálně

diskuze