Login Search
MOTHER OF MILLIONS - Artifacts

MOTHER OF MILLIONS - Artifacts

Autor: 85 Uživatelé: -

Mother of Millions stvořili materiál, který lze srovnávat s Leprous, Klone, Vola a dalšími progery, ale pokud nahlédnete dovnitř, poznáte unikát, co vlastně srovnání nemá a nepotřebuje.

Mother of MillionsMother of Millions jsou progresivně rockovou pěticí z řeckých Athén. Minulý rok kapelu zasáhla tragédie, na druhý břeh se vydal dvorní mistr klapek Makis Tsamkosoglou, který skonal těsně po nahrání videoklipu ke klavírní a jediné instrumentální skladbě na desce Nema. Z jeho osudového a zároveň smířeného pohledu na konci videa mrazí. Jakoby věděl, co má přijít. Mother of Millions se pochopitelně odmlčeli a zanechali za sebou tři alba.

Ne nadarmo se říká, že třetí album je vždy tím nejlepším. V případě Athéňanů je tohle pořekadlo naprosto správně. Mother of Millions se svým posledním počinem Artifacts, který vyšel v roce 2019, kvalitami vyšplhali až na samotný vrchol progového Olympu.

Artifacts je zároveň z této trojice alb nejklidnější, nejlépe zvukově ošetřené a o poznání méně pokukuje po tom, co v progresivním světě vzniklo. Hlavně je nejvážnějším albem Mother of Millions. Těžko určit tématiku, zvláště pak, když jsou zde texty (jako třeba u Vola) psány výrazně na melodiku vokálních linek a sdělení je často zahaleno silnou poetikou. Například videoklip k úvodní písni Amber vyobrazuje, jak jsem pochopil, duševní šílenství. Celých 40 minut poslechu je doprovázeno podprahovým navozováním absolutní beznaděje, která dokáže každého cíťu řádně rozklepat a duševní šílenství skutečně navodit. Vědomí toho, proč se tak děje, nepřichází. Každý, koho znám a desku poslouchal, měl při poslechu chmury. Nikdo mi nedokázal přesně říci, proč to tak cítil. Sám to mám úplně stejně. Artifacts přitom na první poslech nezní prvoplánově depresivně ani vyloženě smutně. Naopak je to kolekce těch nejlesklejších artefaktů od řeckých bohů.

Mother of MillionsPrimárně si zde o pozornost říká zpěvák George Prokopiou. Není to jen hlas Mother of Millions, je i učitelem zpěvu a své zkušenosti prezentuje i ve své domovské kapele. Je takovým poslem špatných zpráv, který jakoby sděloval, že nic dobré nakonec nebude. A vy se s tím musíte smířit. Přitom svůj andělský hlas, který je absolutně povznášející, rozprostírá po prostoru a jeho zvuk stále drží a doznívá. Vlastně je to způsob prezentace podobný Klone, kde hlas rovněž hraje hlavní roli ve tvorbě atmosféry a přirozeně se slévá se vzdušnými riffy. Není ale postaven na profesorském rozsahu, ale na krásné barvě a schopnosti každý tón dokázat udržet po určitou dobu.

Rocková lehkost a virtuózní „masáž“ strun, která dokonce může připomenout post-rock nebo klasiku, často dává prostor i kytarovým kilům a silnějším nánosům á la Leprous (Rite) a nepravidelné rytmické i kytarové instrumentaci (Amber), při níž jakoby kapela vzdáleně vzpomínala na djentové progárny (podobně jako již zmíněná Vola). V tomto ohledu se ovšem bavíme spíše o náznacích, Artifacts je prostě zase trošku jinde. Je mírnější, pomalejší, plynulé.

Mother of Millions jsou ze zmíněných jmen největšími minimalisty a introverty, kteří své sdělení budují na skromném počtu výjimečně podmanivých motivů s kolísajícím napětím a vypravěčským podtónem. Skromnost v podání zde vede také k tomu, že Řekové nevykládají všechna esa z rukávu okamžitě. Jsou spíše poklidnými a trpělivými budovateli, což se odráží na více místech alba. Sbory s masivní rytmikou rázných bicích a dominantní basy uvádějí Artifacts se vší vervou. Soma povoluje otěže, rozehrává rockovou lehkost. Cinder je zase explozí vášně, která se odráží v elegantním kytarovém designu a ve zpěvu, který s postupujícími minutami nabírá na rozsahu, což se na určitých místech Artifacts děje, a to vždycky trošku jinak!

Mother of MillionsArtifacts se chýlí ke konci. Makisův klavír se objevuje jako připomínka jeho uměleckého talentu. Přidává se introvertní basa, nenápadná kytara a filosofický nádech přichází z úst záhadné ženy, která vyřkne magická slova v řeckém jazyce. Je jedno, co vlastně znamenají. I tak z toho mrazí. Rytmus ve stejném tempu, ale party nenápadně nabírají na hlasitosti a přidává se zvuk dunivého kotle. Do nebeských výšin nečekaně vzlétne Georgeův zpěv, který tento zvukový ozon protne. Až teď, na samotném konci desky, zpěvák otevírá pandořinu skříňku. Vypouští, co za tragické emoce v něm leží. Nezbývá, než podlehnout dojetí. Za doznívání virtuózní kytary a prostorových sborů, v nichž se každý zvuk ke konci ztrácí, nezbývá než kapele tleskat ve stoje. Opona padá, nastává ticho. Vždy přichází stejný pocit, jako při závěru novinky Pitfalls – The Sky is Red od Leprous. Už nemá cenu nic poslouchat dál. Tohle je potřeba zažít, vstřebat. Až zde bylo řečeno vše. Osudová skladba, jejíž myšlenka se táhne za chápání smrtelníka.

Mother of Millions stvořili unikátní materiál, který sice lze srovnávat s kapelami jako Leprous, Klone, Vola a dalšími progovými jmény, ale pokud člověk hledí spíše směrem dovnitř, pozná unikátní poklad, který nakonec vlastně srovnání nemá a ani jej nepotřebuje. I přes skladatelský, produkční (ten čistý, živý a tvrdý zvuk je lahůdka) i instrumentální um (hlavně bicí v přechodech strašně baví) zde vlastně o hudbu ani tak nejde. Tady hovoří něco mnohem víc. A teď sami přemýšlejte nad tím, co to je.

Btw, MoM jste mohli vidět v Praze po boku s Textures v roce 2017, kteří jeli své rozlučkové turné. Schválně, která ze skladeb na Artifacts připomíná jeden track od Textures?